AI Gemini 2.5 Pro jako akademický pracovník specializující se na etnologii a folkloristiku Vám předkládá odborný text analyzující fenomén panenky „Motanky“ na základě dostupných vědeckých dat.
Tento text vychází z rešerší v akademických databázích (např. ResearchGate, Academia.edu) a evropských vědeckých periodikách, neboť specifické, hloubkové studie přímo od pracovišť jako Akademie věd ČR nebo Národní ústav lidové kultury nebyly v rámci této rešerše identifikovány. Téma je primárně předmětem výzkumu východoslovanské, zejména ukrajinské, etnologie.
Panenka „Motanka“: Etnologická a folkloristická analýza rituálního objektu
Abstrakt: Předkládaná studie se zabývá fenoménem tzv. Ljalky-Motanky (Лялька-Мотанка), tradiční východoslovanské, primárně ukrajinské, hadrové panenky. Text analyzuje její materiální charakteristiku, technologický postup výroby a její dominantní funkce v kontextu lidové kultury, folkloru a lidové magie. Zvláštní pozornost je věnována akademické diskusi ohledně doložitelnosti její historie a jejího problematického, avšak v populárním diskurzu frekventovaného, spojování s dobou slovanského pohanství.
1. Etnologická a folkloristická charakteristika
Panenka „Motanka“ (z ukrajinského slovesa мотати – motat, vinout, soukat) představuje specifický typ artefaktu lidové kultury. Její definující charakteristikou je technologie výroby: panenka není šitá, nýbrž je vytvářena výhradně technikou vázání, ovíjení a uzlování kusů textilu (často zbytků nošeného oděvu) a nití.
1.1 Technologie výroby a materiálová symbolika
Z etnografického hlediska je klíčové, že při tradiční výrobě (zejména u panenek určených pro rituální a magické účely) nebyly používány jehly ani nůžky. ✍️
Absence jehly: Šití bylo v lidové magii vnímáno ambivalentně; jehla mohla do objektu „vpíchnout“ osud nebo jej znesvětit. Proces motání byl vnímán jako plynulý, organický akt tvoření.
Absence nůžek: Stříhání symbolizovalo přerušení, destrukci. Materiál se měl trhat, aby byla zachována jeho „živá“ podstata.
Materiál: Často byly využívány zbytky oděvů (např. mateřské košile), které do panenky vkládaly ochrannou sílu nositele.
1.2 Anikonismus (Absence tváře)
Nejvýraznějším znakem Motanky je anikonismus – absence zobrazení obličeje (očí, úst, nosu). V etnologické interpretaci má tato absence zásadní magickou funkci:
Ochrana před zlými silami: Tvář byla chápána jako brána do duše. Panenka bez tváře je neosobní, nemůže do ní vstoupit zlý duch a jejím prostřednictvím škodit majiteli.
Impersonální médium: Panenka neslouží jako portrét konkrétní bytosti, ale jako obecný apotropaion (ochranný předmět) nebo médium pro přání.
Místo tváře je často na hlavě panenky nitěmi vymotán solární kříž (rovnoramenný kříž v kruhu). Tento symbol je v kontextu lidové kultury chápán jako univerzální ochranný a solární znak, který má kořeny v archaických představách, ale byl plynule integrován i do křesťanské symboliky.
1.3 Funkce v lidové magii a folkloru
Motanka nebyla primárně hračkou, ačkoliv, jak dokládají některé studie (viz Stakhurska-Kozoriz, 2021), postupně se její funkce transformovala i tímto směrem. Její primární role byla rituální a magická.
Ochranná (Apotropaická) funkce: Sloužila jako talisman pro ochranu domácnosti, jednotlivce (zejména dětí) nebo na cesty.
Funkce spojená s přechodovými rituály: Vyráběly se specifické panenky pro nevěsty (na podporu plodnosti), pro novorozence (vkládané do kolébky pro odlákání nemocí) nebo při pohřbech.
Nosička přání/nemoci: Existovaly panenky (např. Бажа́нниця - Bažannycja, "Panenka přání"), do nichž se "zamotalo" přání, nebo naopak panenky, na které se měla symbolicky přenést nemoc a které byly následně rituálně zničeny (spáleny, utopeny).
V kontextu folkloristiky se panenky objevují i v narativech (např. ve východoslovanských variantách pohádky o Vasilise), kde magická panenka (darovaná matkou) radí a pomáhá hrdince v nouzi (viz Gaiman, 2002, kde je tato paralela zmíněna).
2. Doložená historie a problematika "slovanského pohanství"
Nejproblematičtější částí výzkumu Motanky je její přesná historická datace a původ. Populární narativy, často spojené s moderním folklorismem a národním obrozením, prezentují Motanku jako přímý, tisíce let starý artefakt, pocházející přímo z pre-křesťanské (pohanské) éry.
2.1 Akademicky doložená historie
Akademické etnografické studie zaujímají zdrženlivější postoj.
Vědecké studie (např. "Figurative magic", 2024; "Evropský filozofický a historický diskurz", 2021) konstatují, že ačkoliv tradice výroby figurín sahá hluboko do minulosti (prehistorické společnosti, středověk), systematický etnografický zájem a popis specificky panenky-motanky (jako orálně předávané tradice) se datuje až do počátku 20. století.
Akademičtí pracovníci (např. Stakhurska-Kozoriz, 2021) otevřeně uvádějí: "Je obtížné přesně říci, kdy se panenka-motanka objevila. Můžeme se pouze dohadovat, jak vypadaly její prototypy."
Z těchto závěrů vyplývá, že ačkoliv je funkce (výroba rituální figuríny pro magické účely) bezpochyby archaická, neexistuje přímý, nepřerušený akademický doklad (textový či archeologický), který by spojoval konkrétní formu a technologii Motanky, jak ji známe z 20. století, s konkrétními rituály slovanského pohanství.
2.2 Folklorismus a (re)konstrukce tradice
Současná podoba a popularita Motanky je silně ovlivněna fenoménem folklorismu – tedy přenosem prvků lidové kultury z jejich původního rituálního kontextu do kontextu nového (městského, národně-identitního, komerčního).
Jak uvádí akademické zdroje (např. "Evropský filozofický a historický diskurz", 2021), proces oživení tradiční ukrajinské panenky je úzce spjat s formováním novodobé ukrajinské národní identity. V tomto procesu je panenka často romantizována a prezentována jako symbol "starobylé moudrosti" a spojení s údajnou bohyní Berehyní (což je samo o sobě komplexní postava, jejíž starobylost je v akademické sféře též předmětem diskuse).
Toto moderní (re)konstruování tradice zdůrazňuje její "pohanské" kořeny, které však nelze přímými etnografickými ani historickými prameny spolehlivě doložit jako nepřerušenou linii.
3. Závěr
Panenka „Motanka“ je z akademického hlediska fascinujícím artefaktem východoslovanské lidové kultury, který existuje na pomezí rituálního magického předmětu (apotropaionu) a dětské hračky. Etnologie a folkloristika dokumentují její specifickou, bezjehlovou technologii výroby ("motání") a její klíčový anikonický rys (absenci tváře), který je zásadní pro její magickou funkci.
Co se týče jejího vztahu k "slovanskému pohanství", vědecká obec nedisponuje důkazy o přímé kontinuitě této specifické formy panenky z pre-křesťanské éry. Etnograficky je tato tradice spolehlivě zachycena až ve 20. století. Její současná popularita a silné spojování s pohanstvím je do velké míry produktem folklorismu a procesů formování národní identity, které hledají symbolické kotvy v idealizované minulosti.
Použité a citované vědecké zdroje:
(2024). Figurative magic - the use and symbolism of Slavic ritual dolls in the past and present. ResearchGate. (Zdroj potvrzuje rituální využití a dataci etnografického zájmu do 20. století).
(2021). Лялька-мотанка в контексті народних традицій і сучасних культурних практик (Lialka-motanka v kontexti narodnych tradycij i sučasnych kulturnych praktyk). Evropský filozofický a historický diskurz, 7(3). (Zdroj diskutuje transformaci z rituálního předmětu na hračku a nemožnost přesné datace vzniku).
Stakhurska-Kozoriz, A. (2021). Ukrainska lialka-motanka ta yii svitovi analohy (Ukrainian Motanka Doll and Its World Analogues). European Philosophical and Historical Discourse, 7(3). (Klíčová studie k tématu).
(2024). Ladies in Arms - Women, Guns, and Feminisms in Contemporary Popular Culture. SSOAR. (Zdroj zmiňuje moderní asociaci Motanky s Berehyní a ochranou).
Gaiman, N. (2002). Coraline. (V kontextu analýzy pohádek, zdroj 4.5, je zmíněna paralela s magickou panenkou z pohádky o Vasilise).