Na základě kritické analýzy dostupných lingvistických, historických a etnografických dat dochází současná akademická obec k závěru, že Koleda (či Koljada) nebyla původním, autentickým božstvem slovanského panteonu. Jedná se primárně o název zimního slunovratového svátku, rituálních obchůzek a s nimi spojených písní. Postava Koledy, jak se objevuje v některých folklorních textech, je pozdější personifikací tohoto svátku, nikoliv bohem s organizovaným kultem, jaký je doložen u postav jako Perun či Svetovít.
## Detailní odborná rešerše
1. Etymologický původ slova
Nejpřesvědčivějším argumentem proti božskému statusu Koledy je původ samotného slova. Lingvistická věda se prakticky bezvýhradně shoduje na tom, že praslovanské slovo *kolęda je výpůjčkou z latinského calendae (vyslovováno [kalende]).
Calendae Ianuariae: Tímto termínem se ve starověkém Římě označoval první den ledna a s ním spojené oslavy nového roku. Tyto oslavy byly bujaré, zahrnovaly vzájemné návštěvy, dávání dárků a maškarní průvody.
Přesah do slovanského prostředí: Slované se s tímto termínem a zvyky seznámili prostřednictvím kulturního kontaktu s Římskou říší, pravděpodobně přes balkánské provincie. Jak uvádí Emanuel Michálek z Ústavu pro jazyk český AV ČR, slovo bylo přejato do praslovanštiny v tak rané fázi, že prošlo pravidelnými hláskovými změnami (např. změna nosové samohlásky en > ę), což svědčí o jeho starobylosti v rámci slovanských jazyků, avšak stále jako slova přejatého.
Význam pro religionistiku: Skutečnost, že jméno klíčového zimního svátku je latinského původu, silně zpochybňuje existenci původního slovanského božstva tohoto jména. Jména autentických slovanských bohů (např. Perun, Veles, Svarog) mají jasné praslovanské a často i praindoevropské etymologické kořeny.
Zdroj:
Michálek, E. (1971). K původu slov koleda a kalendář. Naše řeč, 54(1), s. 59-60. Ústav pro jazyk český AV ČR.
2. Historické a písemné prameny
Nejstarší písemné zmínky, které hovoří o "koledě", ji popisují jako pohanský zvyk, nikoliv jako božstvo.
Euchologium Sinaiticum: Tento staroslověnský text z 10. či 11. století kritizuje ty, kteří "chodí na koledu" (choďatъ po kolędě) prvního ledna, což je jasná paralela s římskými kalendami a důkaz, že církev vnímala koledu jako pohanskou slavnost, nikoliv teonymum (jméno boha).
Středověká kázání: Různá ruská i západní protipohanská kázání odsuzují "koledování", běsovské písně a převleky spojené s tímto obdobím, ale nikdy nezmiňují uctívání boha jménem Koleda.
Jak shrnuje Jiří Dynda, prameny se zaměřují na odsouzení rituální praxe (koledování), nikoliv na kult božstva jménem Koleda.
Zdroj:
Dynda, J. (2019). Slovanské pohanství ve středověkých ruských kázáních. Scriptorium.
3. Folklor a etnografie: Personifikace svátku
V pozdějším folklóru, zejména východoslovanském a jihoslovanském, se objevuje postava jménem Koleda. Tato postava však nevykazuje atributy boha, ale spíše zosobnění svátku samotného.
Koleda jako symbol: V koledních písních a obchůzkových hrách Koleda "přijíždí na koni" nebo "přichází". Nejedná se o modlitbu k bohu, ale o mytopoetický obraz příchodu nového ročního cyklu, nového slunce. Je to personifikace zimního slunovratu, podobně jako je v českém prostředí postava Masopustu personifikací masopustního období.
Proměnlivost pohlaví: V některých písních je Koleda mužského rodu, v jiných (častěji) ženského. Tato neustálenost je typická pro folklorní personifikace, ale velmi neobvyklá pro zavedené božstvo s jasně definovaným kultem a mytologií.
Funkce v rituálu: Koledníci, kteří chodili po domech, symbolicky přinášeli zdraví, plodnost a prosperitu pro nadcházející rok. Toho dosahovali zpěvem, vinšováním a magickými úkony (např. obsypávání obilím). Samotná koleda (píseň, obchůzka) byla aktivním činitelem, nikoliv pasivním uctíváním vzdáleného boha.
Jak uvádí polský religionista Andrzej Szyjewski, Koleda patří do kategorie mytologických postav, které vznikly jako zosobnění svátků a rituálů, podobně jako Jarilo (spojený s jarními svátky) nebo Kupala (spojený s letním slunovratem).
Zdroj:
Szyjewski, A. (2003). Religia Słowian. Wydawnictwo WAM.
Téra, M. (2009). Perun: Bůh hromovládce. Pavel Mervart. (V širším kontextu popisuje strukturu slovanských svátků).
## Závěr
Slovo Koleda ve slovanském světě znamená:
Svátek zimního slunovratu a oslavy nového roku, jehož název a některé zvyky byly přejaty z římských Calendae.
Rituální obchůzku dům od domu, při které skupiny lidí (koledníci) zpívají specifické písně, vinšují a za to dostávají výslužku.
Píseň zpívanou během těchto obchůzek (v moderním smyslu vánoční koleda).
V pozdější folklorní tradici personifikaci tohoto svátku, mytopoetickou postavu symbolizující příchod nového slunečního cyklu.
Z pozice kritické vědy nelze Koledu označit za původního slovanského boha. Chybí jí všechny klíčové atributy božství: původní slovanské jméno, doklady o organizovaném kultu (svatyně, kněží, oběti) v písemných pramenech a stabilní místo v rekonstruovaném panteonu. Její chápání jako božstva je výsledkem pozdějších, často romantizujících nebo laických interpretací folklorního materiálu, které neberou v potaz etymologický a historický kontext.
zpracoval AI Gemini 2.5 Pro