Bájná vyspělá Tartárie v Asii neexistovala.

 

OVĚŘOVNA: Bájná vyspělá Tartárie v Asii neexistovala. Historicky nesedí údajná fakta, vysvětluje historička

Tartárie má být obří impérium, které se údajně rozprostíralo na území dnešní Asie. Podle skoro dvacetiminutového videa na Youtube to byla vyspělá civilizace, kterou ale současné elity mažou z map. Dochované důkazy z té oblasti ale nic takového o existenci říše ani nenaznačují, upozorňuje pro iROZHLAS.cz historička Daniela Kolenovská z Univerzity Karlovy.

Bájná vyspělá Tartárie v Asii neexistovala. Historicky nesedí údajná fakta, vysvětluje historička pro seriál Ověřovna! | Zdroj: koláž iROZHLAS.cz, Reprofoto Youtube

Hned v úvodu se konspirační video odkazuje na mapy, ze kterých blíže nespecifikované elity Tartárii ještě nesmazaly. U map ve videu ale zcela chybí autorství, které se běžně uvádí. Nelze tak ověřit jejich pravost.

„Pokud by mělo jít o nějaké spiknutí mocných při likvidaci paměti o Tartárii, zdá se mi podivné, že by jediné mapy, které ji zachycují, nebyly v jazyce Tartárie, ale latinsky – jazykem jednoho z církevních hegemonů ‚nového světového řádu‘. Pokud už by si je maloval někdo z latiníků, kdo by tam jezdil, popsal by přece i něco jiného než geografii,“ upozorňuje historička z Katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Podle ní se na mapách ve videu objevují i zeměpisné názvy, které se na jedné mapě nemohly historicky potkat.

„V úvodu dokumentu prezentovaná mapa zahrnuje Moskovie, historické jméno pro 13. až 15. století, a Pekin v Chine. Mezi 13. a 15. stoletím se ale název Pekin pro hlavní město Číny užíval málokdy, město od 10. století měnilo názvy podle svých pánů – Nanjing, Jenjing, Čung-tu – a dokonce se vlivem vpádu Mongolů počátkem 13. století stěhovalo. Za Mongolů bylo hlavním městem jako Ta-tu. Peking je realitou až od počátku 15. století – ale je hlavním městem Mingské říše,“ vysvětluje Kolenovská.

Velká čínská zeď v Tartárii?

Video o bájné Tartárii zmiňuje Velkou čínskou zeď jako stavbu, kterou měli postavit právě obyvatelé Tartárie na svoji obranu před Číňany. Snaží se to doložit například tím, že benátský kupec a cestovatel Marco Polo žádnou Velkou čínskou zeď v zápiscích ze svých cest ze 13. století nepopisuje.

To je pravda. Na druhou stranu i proto existují pochybnosti, jestli Marco Polo skutečně v Číně byl a celý příběh si jen nevymyslel na základě vyprávění arabských a perských kupců. Tomu odpovídá i užívání perských názvů místo čínských nebo faktické nesmysly v jeho knize Milion.

Autor videa o Tartárii přidává další údajný důkaz, že Velká čínská zeď je stavbou bájného impéria – nechráněné otvory jako dveře, okna nebo odvodňovací kanály jsou situovány ze severní strany zdi, ne z jižní, čínské.

„Mingové zrekonstruovali Velkou čínskou zeď, která je doložená písemně už v 1. století před naším letopočtem jako nesouvislá historická stavba bránící různé státy proti útočníkům z různých zemí. Celou oblast totiž neovládal jediný panovník, ale více malých států mezi sebou od 5. století před naším letopočtem bojovalo – to vysvětluje různé směřování obslužných otvorů,“ namítá historička Kolenovská.

Důkazy o Tartárii chybí

Upozorňuje taky, že pokud by Tartárie byla opravdu vyspělou civilizací v Asii, museli by se o ní zmiňovat tehdejší kupci, kteří putovali po hedvábné stezce do uzbeckého Samarkandu, obchodního centra od 7. století před naším letopočtem.

„Bez ohledu na to, zda sídlo kontrolovali Skytové, Řekové, turkické kmeny, nebo Mongolové – ti ho prokazatelně využívali jako sídelní město Čingischána od 12. do 16. století. Z kupců o východní Evropě psal třeba Ibrahim ibn Jakub. Ani ten nereflektuje zboží tartarské provenience. Pokud by šlo o vyspělou propojenou civilizaci, jistě by se nějaké zboží v komentářích kupců objevilo. Ze severovýchodních lesů se kupcům po staletí dostával jediný vysoce ceněný artikl – zvířecí kožešiny,“ upozorňuje historička.

Vůbec se o Tartárii nezmiňuje ani Nestorův letopis, který popisuje 10. až 12. století.

„I kdyby se dal Nestor odmítnout jako autor ‚vítězné‘, oficiální pravoslavné církve, tisícovka přesně datovaných písemností na březové kůře je záležitostí běžných lidí – účty, osobní dopisy i milostná korespondence. Autory jsou muži i ženy a děti. Informace stran Tartárie je tam nulová,“ přibližuje Kolenovská.

„Naopak zcela jasně se v nich sděluje, že východně od Rusi, Kyjevské Rusi, nežilo usedlé obyvatelstvo, ale nomádi – jejich životní styl nezahrnoval sídla, naopak ovládali jízdu na koních a byli vysoce mobilní. To bylo jejich výhodou při střetu se společnostmi žijícími v sídlech.“

„Pokud by mělo jít o nějaké spiknutí mocných při likvidaci paměti o Tartárii, zdá se mi podivné, že by jediné mapy, které ji zachycují, nebyly v jazyce Tartárie, ale latinsky,“ upozorňuje historička | Zdroj: koláž iROZHLAS.cz, Reprofoto Youtube

Autor videa o fiktivní Tartárii na sebe kupí údajná fakta a důkazy jedno přes druhé z různých historických období i zeměpisných míst. Opět jsou ale často nesmyslná. Tvrdí například, že než v Rusku nastoupili Romanovci, bylo provincií Tartárie. Rusku ale před Romanovci vládli Rurikovci z normanské dynastie.

Historička pak vypočítává další nesmysly z videa. Třeba že údajně nejsou potvrzeny žádné asijské geny mezi ruskou populací. „To je úplná hloupost, Rusko má přes 130 národů a etnik, zdaleka ne všechny jsou slovanské,“ vyvrací nepravdivou informaci. 

Stejně tak odmítá tvrzení, že neexistuje jediná evidence o mongolském impériu – ani lingvistická. „Touto problematikou se zabývali eurasijci, například lingvista Nikolaj Trubecký, dále historici Petr Savickij, Nikolaj Gumiljev,“ vypočítává.

Ruské tažení proti Tartárii?

Tartárie měla podle nesmyslného videa bojovat s Ruskem a postupně zaniknout. Autor této teorie zmiňuje i reálné konflikty, které se v oblasti opravdu odehrály. Jejich pozadí a důsledky jsou ale přesně historicky popsané a doložené. A o žádnou Tartárii v nich nešlo. Často měly zcela opačný dopad než zisk území bájného impéria.

Například napoleonské války v 19. století jsou velmi důkladně popsané. „Tažení do Ruska je jasně zdokumentováno oficiální i vzpomínkovou literaturou, dopisy a podobně. Rusko pak expanduje do Evropy, do Polska a na Balkán, ne na východ,“ popisuje historička Kolenovská a vyvrací i spojitost Tartárie a Krymské války.

„Rusko útočí proti Turecku, vymůže si na něm tak velké ústupky, že proti němu zasáhnou evropské velmoci a donutí ho ustoupit a přijmout Berlínskou smlouvu – je to porážka do té doby velmi sebevědomého Ruska na vlastní půdě, vede k reformám v Rusku. Žádná expanze v tu chvíli není myslitelná, Rusko má co dělat samo se sebou.“

A úplně nesmyslně je podle ní do výčtu údajných konfliktů s Tartárií zanesena i první světová válka, která pro Rusko znamenala krach a rozpad.

Rusko na východ expandovalo po rozpadu Zlaté hordy, mongolské říše. Historička upozorňuje, že Rusko tuto oblast obsazovalo mimořádně rychle i proto, že tehdejší obyvatelstvo na Sibiři se nemělo jak bránit, nemělo střelné zbraně. Rusové pak vybudovali město Ochotsk u Tichého oceánu od základů.

„Vyspělá civilizace by patrně koncentrovala obyvatelstvo. Tam ale není žádné, které by proti Rusům mohlo bojovat. Jsou tam lesy a pár obyvatel. A teprve objev přírodních surovin a zahájení těžby tam přivádí více lidí. A znovu, pokud by tomu předcházela vyspělá říše, asi by některé z těch surovin také využívala, někde koncentrovala výrobu z nich – nic takového na Sibiři není,“ zdůrazňuje Kolenovská.

Konspirační teorie o Tartárii

Popisované video je na Youtube jen pár měsíců a má přes 17 tisíc zhlédnutí. Bájná Tartárie je ale daleko starší konspirační teorií. Poprvé ji zmiňuje Anatolij Timofejevič Fomenko z Ruské akademie věd a profesor moskevské Lomonosovy univerzity. Podporuje ji také ruský kontroverzní léčitel Nikolaj Levašov.

Původní konspirační teorie podporuje ruský nacionalismus, asi od roku 2016 se ale šíří internetem v několika jazycích a už bez tohoto ruského pozadí.

Jana Magdoňová

převzato ze stránek:  https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/overovna-tartarie-bajna-zeme-asie-konspiracni-teorie-fakta-historicka_2308271338_kac

V Polabí našli archeologové české Stonehenge

V Polabí našli archeologové české Stonehenge, obrovské kruhové svatyně. Jen ne kamenné, ale ze dřeva

volume

< previous

> 

Archeolog PhDr. Miroslav Novák, Ph.D. a největší nálezy z našeho regionu

 

zdroj: https://hradec.rozhlas.cz/v-polabi-nasli-archeologove-ceske-stonehenge-obrovske-kruhove-svatyne-jen-ne-8253219#player=on

Dnes se zeptáme na nejnovější a největší archeologické nálezy z našeho regionu. Zzmíníme historii archeologie u nás v Královehradeckém kraji a budeme si povídat také o detektorářích, tedy amatérských hledačích pokladů. Naším hostem je vedoucí archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové Miroslav Novák. 

 

Hned mě zajímá, jak se vy se díváte na činnost detektorářů?
Je to skupina lidí strašně různorodá a snažíme se na ně dívat z té lepší stránky. To znamená, v podstatě chceme navázat na něco, co archeologie zná už od 19. století, kdy se spolupracovalo se širokým okruhem různých místních učitelů, kteří pomáhali objevovat památky. V 80. letech se našly stovky lokalit za pomoci spolupracovníků, kteří chodili po polích a sbírali, tehdy ještě nikoliv s detektorem, ale na povrchu a pomáhali zmapovat krajinu. Tedy pokud by se podařilo nastavit nějaká oboustranná pravidla, jakým způsobem to provádět, tak to může znamenat velký přínos.

Takže na jednu stranu spolupracovníci, kteří mají zájem o historii a potom možná takoví škůdci, kteří prostě chtějí něco najít a dát si to do soukromého archivu.
Ti tady budou samozřejmě vždy. Snažíme se vysvětlovat, že doma v obýváku jim ty nálezy k ničemu nebudou a jednou třeba skončí někde v popelnici. Zatímco v muzeích se jejich nálezy budou moci kochat i naši potomci. Tedy je to o vysvětlování a dlouhodobé osvětě.

Velkých kruhových svatyní jsme na Královéhradecku napočítali už dvacet, což je asi největší hustota takových památek v celé Evropě.

Slyšel jsem, že nedávno byly právě poničeny hroby na bojišti z roku 1866? Je to tak?
To je jeden z těch nepovedených případů, kdy bohužel hledač s detektorem úplně neukrotil svoji vášeň a poškodil úplně zbytečně válečný hrob z roku 1866. Takové případy jsou a asi budou vždycky.

A nějaký pozitivní příklad, kdy vám detektoráři pomohli?
Chceme letos v září uspořádat výstavu, kde bychom chtěli prezentovat nejzajímavější nálezy. A tak se zamýšlíme, co jsme v posledních letech získali tímto způsobem do sbírek. Jeden z takových nejzajímavějších nálezů, který mě napadá, proběhl už v roce 2012, kdy se podařilo najít nádobu, ve které byl uložen velice složitý šperk z doby bronzové, čítající přes 600 korálů a různých kostěných, jantarových i bronzových ozdob. Díky tomu, že nás detektorář k tomu přizval, jsme vše vyzvedli řízeným způsobem, podařilo se nám ve fakultní nemocnici pomocí CT v uvozovkách přečíst tento hrnec ještě dříve, než se rozebral. Nemáme tedy jen hromadu korálků, ale získali jsme plastický trojrozměrný obraz, jak mohl šperk v pozdní době bronzové vypadat. Takže to je pozitivní případ. A určitě je jich víc.

Může se stát, že i když nic nehledám, tak něco v přírodě přijdu. Jak se mám zachovat? Mám někoho kontaktovat nebo naopak začít hrabat?
Obecně platí, že například v ornici, to znamená na polích do hloubky nějakých 25 až 30 centimetrů předměty ničí orba. To znamená, že vše, co se zachrání z ornice, tak je k prospěchu. Něco jiného je potom v lese nebo na archeologických lokalitách, kde se předměty občas dochovávají už v původním uložení a mohou nést nějaké další informace. Tedy v okamžiku, kdy vytáhnu ze země jeden předmět a detektor mě stále upozorňuje, že tam je něco dalšího, tak už je to zdvižený prst, už je to vykřičník. A je třeba volat archeologa a vše s ním konzultovat. Aby se náhodou něco nezničilo.

Vaše kolegyně archeoložka Martina Beková mi říkala, že na místě nálezu bychom se měli chovat jako na místě činu po nějaké vraždě. Protože stopy nechceme poničit.
Přesně tak.

Jak významný z archeologického pohledu je vůbec náš kraj? Je tady hodně nalezišť? Byl náš region v minulosti hodně exponovaný?
Velmi, protože v podstatě východní Čechy nebo Královehradecký kraj je spojnicí mezi Slezskem, Moravou a středními Čechami. Takže tudy proudili lidé už hluboko od pravěku. Máme v kraji zmapováno zhruba 4,5 tisíce lokalit, tedy to bohatství je tady velké. Samozřejmě nejvíce Polabí, mezi Hradcem Králové a Jaroměří je jedna obrovská, souvislá lokalita, kde se usadili všichni, co tudy kdy v minulosti prošli. Něco jiného je na Nechanicku, kde je lokalit podstatně méně, ale na druhou stranu zase díky tomu, že se tam půda tolik neobhospodařovávala, neorala, tak se nám tam zachovaly mohylníky v lesích, hradiště, a podobně. Všude něco můžeme najít.

Dá se vystopovat prvopočátek archeologie tady u nás v kraji nebo přímo v Hradci Králové?

Prvopočátky sahají hodně hluboko. My jsme si připomněli před pár lety 250 let, což je takové fiktivní výročí, ale v podstatě souvisí s výstavbou hradecké pevnosti, kdy už tehdy byly nacházeny první nálezy a nějakým způsobem systematicky sbírány. Tedy od té doby. Pak přišla výstavba železnice v 19. století, která také narazila na spoustu archeologických nálezů. A od založení našeho muzea v 80. letech 19. století už vše začalo mít systematickou úroveň. Od té doby je místo archeologa v Hradci Králové obsazováno.

Nejvýznamnější objevy neděláme v okamžiku, kdy je vyzvedáváme někde v terénu, ale až v laboratoři následně několik let potom.

Jak dlouho potom trvá, když něco objevíte, než se poskládá ona historická mozaika? 
Někdy to trvá roky, protože archeologický výzkum může přinést třeba řádově desetitisíce předmětů. A vše zpracovat, zaevidovat, zakonzervovat, provést různé analýzy, to opravdu může trvat léta.

Takže se třeba i vracíte zpátky k nálezům objeveným před 100 lety?

Nejvýznamnější objevy neděláme v okamžiku, kdy je vyzvedáváme někde v terénu, ale až v laboratoři následně několik let potom. Tak můžeme referovat o tom, co jsme významného objevili.

Když se podíváte na svoji bohatou kariéru, jaký v uvozovkách poklad jste objevil?

Archeologický nález není jen předmět nebo věc. Archeologický nález může být jáma v zemi nebo hrob. Archeologickým nálezem může být celé archeologické naleziště. Pro nás třeba byl v posledních let díky leteckému snímkování obrovský objev velkých kruhových svatyní, kterých jsme už na Královéhradecku napočítali dvacet, což je pravděpodobně asi největší hustota těchto památek v celé Evropě. Je to v podstatě takové naše Stonehenge, jen ne z kamene, ale původně ze dřeva. To je objev, který nás za poslední roky posunul velmi výrazně.

Kde to je? Je to pod zemí ještě pořád zahrabané? Je to jen letecky zachycené?

Jsou to pod zemí obrovské monumentální stavby, které mají třeba 100 metrů v průměru.

Tak vyhrabat je nebo nechat být?
Ne. My jsme toho vyhrabali už tolik, že pro poznání minulosti budeme raději, když to zůstane v zemi a počká si to na lepší techniky do budoucna.

Takže i taková je práce archeologů. Naším hostem byl dnes vedoucí archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové Miroslav Novák. Moc děkuji za zajímavý rozhovor, na shledanou.

Na shledanou.

autoři:Jakub Schmidt,baj