Beltain, jak ho známe my, moderní pohané, má své kořeny ve starověkém Římě v raném předkřesťanském svátku Florálie, gaelském svátku Beltaine a dalších evropských oslavách prvního máje. Náš moderní Beltain je složenina z mnoha různých tradic, směsice kultur, víry a zvyků, které odrážejí společnou touhu přivítat příchod jara a jeho květnové teplejší dny, společně s rozkvetlými loukami i stromy.
Beltain se slavil v Irsku, Skotsku a na ostrově Man.
Svátek byl známý jako Bealltainn ve skotské gaelštině, pro Iry Beltaine, přičemž oba názvy jsou odvozeny od společného keltského kořene znamenajícího "jasný oheň".
Svátek mohl být původně spojen s uctíváním keltského boha Belena. Belenus byl široce uznávaným božstvem, spojeným s léčbou, a jeho uctívání se datuje až do prehistorických dob. Zatímco podle Římanů byl Belenus úzce spjat s římským Apollónem, bohem světla a slunce, v keltské kultuře byl Belenus asociován s prameny, zdravím a pasteveckým způsobem života. Belenovy atributy jsou kámen falického tvaru, býk, kůň a dub. Jako jeden z gaelských bohů byl Belenus známý v Irsku, Skotsku, Walesu, Francii, Itálii, Španělsku, Anglii a jinde. Alternativy jeho jména jsou Belen, Belenos, Belinus, Bellinus, Bélénos, Belennos, Bel a další přezdívky podle lokality, jazyka a tradice.
Nápisy věnované Belenovi se nacházejí na mnoha místech, především ve Francii, Itálii, ale i na dalších místech Evropy.
V New Hampshire na ceremoniálním místě zvaném Mystery Hill byla nalezena kamenná deska s nápisem v oghamu, který v překladu praví "Věnováno Belovi".
Ačkoli je historických záznamů o keltských rituálech jen velmi málo a archeologických nálezů ještě méně, můžeme se domnívat, že tyto rituály byly zaměřeny především na ochranu dobytka, plodin, mléčných produktů, lidí, a na podporu plodnosti a růstu.
Zatímco Samhain byl časem spojení s temnými energiemi, Beltain je časem života, obnovy a optimismu.
Zdá se, že při obřadech Beltaine hrál velkou roli oheň. Nejstarší zmínka o svátku se nachází v raně středověkém textu z Irska, jehož autorem byl Cormac, biskup z Cashelu a král Munsteru. V textu se píše o slavnosti, která se konala 1. května na počest začátku léta, a popisuje ohňový rituál. Byly to dva ohně a během pronášení zaklínadel byl dobytek nucen proběhnout mezi nimi.
Další raná zmínka o Beltainu pochází ze sedmnáctého století od historika Geoffreyho Keatinga, který popisuje obrovské shromáždění na kopci Uisneach v Irsku, na němž hořely dva ohně, a dobytek procházel mezi plameny. Obětovalo se bohu jménem Bel. Věřilo se, že tyto rituály ochrání dobytek před nemocemi a tím bude zajištěn přísun masa a mléčných výrobků, které představovaly značný podíl v tzv. „keltské dietě“.
Zdroj: Runy, pohanství a germánská magie - Ryg Mortys Stefl