Slovanské pohanství – Mytologie, bohové, rituály a nadpřirozené bytosti

 

Z diskuse pod videem:

@The_Mr_UnderhillPerun s Velesem nezápasí. Je to chybná teorie která byla o pár let později odmítnuta jedním ze samotných tvůrců této hypotézy. Toporov a Ivanov ztotožnili chybně Velese s Vedickým démonem Vrtrou. Tato hypotéza je majoritně nepříjmána. Neexistuje jediné zobrazení Velese a už vůbec ne s rohy nebo jako draka. Nemáme žádný primární zdroj s jeho popisem. Navíc Velesovi příbuzné postavy ve slovanskýcm folklóru na sebe prakticky neberou podobu hadů, naopak spíše vlků a medvědů dále na východ.
"Ukutí" světa se ve slovanské mytologii nevyskytuje. Teoreticky je minoritně zastoupen mýtus o stvoření světa z plamene. Nejrozšířenější mýtus je o dvou stvořitelích, z nichž jeden se potápí do primordiálního oceánu, aby vylovil písek ze kterého druhý stvoří svět. Koncept analogický s Baltským prostředím a Védským Varunou (při stvoření).
"Běloboh" je vykonstruovaný bůh Thomášem Kantzowem v roce 1538 v jeho Pomořanské kronice. V originálním textuz 12. století Helmonda z Bosau se vyskytuje pouze Černoboh.
Prav a Jav jsou fabrikace z falsifikátu jménem Velesova Kniha, která propaguje kromě fantazií i nebezpěčné nacionalistické myšlenky.zobrazení Velese a už vůbec ne s rohy nebo jako draka. Nemáme žádný primární zdroj s jeho popisem. Navíc Velesovi příbuzné postavy ve slovanskýcm folklóru na sebe prakticky neberou podobu hadů, naopak spíše vlků a medvědů dále na východ.

@feedermaster2698Tak ono asi nemá smysl se u slovanského pohanství bavit o jménech bohů, která se mohla v čase a prostoru měnit ale spíš o vrstvách vesmíru. Horní vrstvu vesmíru reprezentuje dejme tomu Perun, pak je je náš svět, svrchní vrstva spodního vesmíru, kterou reprezentuje Mokoš a spodní vrstva vesmíru spojená s magií a Velesem. Aby byla zachována úroda a prosperita tak potřebuješ vláhu z vrchní vrstvy vesmíru, pro to máme ty různé zvyky odemykání a zamykání studánek a potřebuješ i tu spodní vrstvu vesmíru, protože magii potřebuješ k růstu a transformaci, aby se z neživého semena stala transformací živoucí rostlina. Co se týče toho soupeření Peruna s Velesem, tak myslím, že Michal Téra v knize Perun bůh hromovládce se zabývá křesťanskými mýty, kde spolu soupeří svatý Mikuláš a svatý Ilja a dává to do souvislosti s Perunem a Velesem, nechci teď kecat, nemám to před sebou. Ty hadi sice s Velesem přímo nesouvisí, ale ti domácí ochránci, kteří sídlili na spojnici našeho světa a podsvětím, tedy za pecí nebo pod prahem se zjevovali i v podobě chtonického zvířete hada. A z těchto těch ochranných bůžku se později pravděpodobně vyvinuli všichni ti šotci, čerti, diblíci a čerti rohy mají. Neříkám, že rohaté bytosti, hadi vyloženě souvisí s Velesem, a že Veles měl rohy, ale minimálně spolu sdílejí prostor podsvětí. Ono obecně jsou asi důležitější ty principy, než se daný bůh jmenoval Franta nebo Tonda a jestli měl rohy. A ten medvěd, ono asi všechny postavy z folkloru, které jsou spojeny z pozůstatky víry v reinkarnaci nějak souvisí s podsvětím. Těch legend je celá řada, kdy se byl člověk změněn ve zvíře, často je to kukačka, medvěd, ale i další zvířata, která si teď nevybavím. Do ptačího podsvětí Irije vede ptáky právě kukačka. Tam je i ten motiv vodní cesty která tvoří hranici mezi světem živým a světem mrtvým, kdy ve východoevropském folkloru letí ptáci do Irije přes řeku nebo přes moře a u nás se vlaštovky ukrývají na dně rybníků. Ono i to že ta kukačka tím počtem kukání předpovídá délku života nebude náhoda. Překládám si teď překladačem z ruštiny knihu Mýty ruského národa od Jeleny Evgenie Levkijevské, tam je tech legend o stvoření světa milion, ale všechny jsou spíše pozdní. Jo a tohle píšu, aniž bych to video viděl, páč jsem ješte v práci, tak vlastně nevím k čemu se vyjadřuju.

@The_Mr_UnderhillAle je rozdíl mezi jménem vykonstruovaným a doloženým, protože to pak nabíjí lidem píšící bludy.Nechci znít pedantsky, ale Téra o tom píše zcela explicitně. V průběhu celé své knihy a dokonce i na jejím konci v samostatné kapitole, kde „teorii primárního mýtu“ podrobně rozebírá. Ostře a na základě argumentů jí odmítá, protože, jak správně uvádíte, rivalita mezi hromovládcem a chthonickým božstvem není totožná s otevřeným soubojem hromovládce s drakem, s nímž Velese Toporov a Ivanov ztotožnili. Toporov se vůči tomuto přešlapu dokonce později sám vymezil. Legenda o Eliášovi a Mikulášovi je toho dokladem. Jedná se o stejný typ vztahu, jaký nacházíme mezi Thorem a Odinem nebo mezi Indrou a Varunou. Téra to přímo zmiňuje v dovětku po uvedení této legendy.
Nechci znít pedantsky, ale Téra o tom píše zcela explicitně. V průběhu celé své knihy a dokonce i na jejím konci v samostatné kapitole, kde „teorii primárního mýtu“ podrobně rozebírá. Ostře a na základě argumentů jí odmítá, protože, jak správně uvádíte, rivalita mezi hromovládcem a chthonickým božstvem není totožná s otevřeným soubojem hromovládce s drakem, s nímž Velese Toporov a Ivanov ztotožnili. Toporov se vůči tomuto přešlapu dokonce později sám vymezil. Legenda o Eliášovi a Mikulášovi je toho dokladem. Jedná se o stejný typ vztahu, jaký nacházíme mezi Thorem a Odinem nebo mezi Indrou a Varunou. Téra to přímo zmiňuje v dovětku po uvedení této legendy.
Rohy jako atribut jsou pravděpodobně pozdní křesťanskou synkrezí s našimi postavami. Osobně je nevidím jako zásadní problém, avšak ve folkloru se vyskytují mnohem lépe doložené atributy, které sdílejí různé magické bytosti a které pravděpodobně vycházejí ze společného (Velesova a IE) základu (viz Šebestovská - Veles). Jedná se především o chlupatost, křivost, zvířecí části těla, zejména nohy, kulhání a zvláštní mluvu. Dokonce i Varuna je ve Védách popisován s nápadně velkými zuby a Velnias má přízvisko Němčík, protože mluví jako cizinec. Jde tedy o atributy s pravděpodobnými indoevropskými kořeny, zejména pokud jde o spojení chlupatosti s magií, kdežto rohy nejsou zastoupeny tak často. Ale jak říkám, tohle je asi detail.
Hadi jsou s podsvětím spojeni spíše sekundárně a postavy lešijů, čertů, vodníků a ďáblů jsou s nimi spojovány jen zřídka nebo vůbec. Naopak ve folkloru mnohem častěji nacházíme postavu vlčího pastýře a mýty o spojení ďábla s vlky, a to i v komparativní mytologii jiných bohů. Na Balkánu Zmej vládne atmosférickými jevy a vystupuje jako kladná postava, což by ho logicky spojovalo spíše s Perunem (viz Téra - Perun o dualitě hadů). Spojení s medvědy je typické spíše pro ruskou oblast a souhlasím s názorem Téry, že se nejspíše jedná o vliv ugrofinských kmenů na Slovany.
Mýtus spícího boha Svaroga, který stvoří svět ve svém snu, je ve skutečnosti pokřivením jiné legendy. V té se bůh po dlouhém spánku probudí a svým pohledem stvoří první hvězdy a posléze z jeho potu, který dopadne na zem, vzniknou lidé. Tento motiv uvádí Karel Jaromír Erben ve sbírce Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Neopohané na internetu tuto fantaskní fabulaci velmi často opakují. Přitom pro Slovany, Balty a některé další národy je mnohem typičtější a lépe doložený převzatý euroasijský mýtus o potápějící se dvojici bohů, což zmiňují snad úplně všichni z oboru.
Mýtus spícího boha Svaroga, který stvoří svět ve svém snu, je ve skutečnosti pokřivením jiné legendy. V té se bůh po dlouhém spánku probudí a svým pohledem stvoří první hvězdy a posléze z jeho potu, který dopadne na zem, vzniknou lidé. Tento motiv uvádí Karel Jaromír Erben ve sbírce Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Neopohané na internetu tuto fantaskní fabulaci velmi často opakují. Přitom pro Slovany, Balty a některé další národy je mnohem typičtější a lépe doložený převzatý euroasijský mýtus o potápějící se dvojici bohů, což zmiňují snad úplně všichni z oboru.
Krásně zmiňujete symbolismus vody a světa za vodou! Kdyby Vás zajímaly ruské foklorní pohádky a legendy tak nemůže být nikdo lepší než Alexander Afanasyev (Поэтические воззрения славян на природу, Народные русские сказки). Ten je Slavista s třemi vykřičníky.
Krásně zmiňujete symbolismus vody a světa za vodou! Kdyby Vás zajímaly ruské foklorní pohádky a legendy tak nemůže být nikdo lepší než Alexander Afanasyev (Поэтические воззрения славян на природу, Народные русские сказки). Ten je Slavista s třemi vykřičníky.

@Cheffreelancerdobrý den, zaujalo mě kolik toho víte o slovanských božstvech. V poslední době mě velmi zajímá slovanská mytologie a zvyky. Proto bych se chtěl optat odkud čerpáte vědomosti, děkuji za jakékoliv doporučení

@The_Mr_Underhill​ Ale jistě! Zde můj seznam nejlepších českých akademických publikací z oblasti religionistiky (v jiných jazycích bych mohl doporučit podobné, ale když prostudujete tohle, tak pak budete vědět kam šáhnout). Nezahrnuje kroniky v překladu, folklorní sbírky, etnologické práce ani obecně zaměřené knihy na toto téma... to bych se nezastavil. :D

Aleksander Gieysztor - Mytologie Slovanů
Jiří Dynda - Bohové a bohyně starých Slovanů; Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech; Slovanské pohanství ve středověkých ruských kázáních; Svjatogor: Smrt a iniciace staroruského bohatýra
Michal Téra - Perun: Bůh hromovládce
Michaela Gajdošíková Šebetovská - Veles: Slovanské božstvo ve srovnávací perspektivě
Naďa Profantová, Martin Profant - Encyklopedie slovanských bohů a mýtů
Zdeněk Váňa - Svět slovanských bohů a démonů
Jan Hanuš Máchal - Bájesloví slovanské (Zde pozor, jedná se o starší publikaci se zastaralými názory na téma božtev, ale perfektní démonologií); Nákres slovanského bájesloví
Lubor Niederle - Slovanské starožitnosti: Život starých Slovanů; Rukověť slovanských starožitností
Dušan Třeštík - Mýty kmene Čechů
Čeněk Zíbrt - Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku; Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní; Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách; Časopis Český lid

Ještě doporučím postup 1. Mytologie Slovanů > 2. Bohové a bohyně starých Slovanů > 3. Perun: Bůh hromovládce > 4. Veles: Slovanské božstvo ve srovnávací perspektivě > pak zbytek od Dyndy > a touto dobou už dokážete vybírat sám

Doporučuji vytrvat! Některé části mohou být pro laika nudné

Boris Rybakov a Zbručský idol

Zbručský idol (nalezený v roce 1848 v řece Zbruč na dnešní Ukrajině) je pravděpodobně nejslavnější a nejlépe zachovalou kamennou sochou, která je spojována se slovanským předkřesťanským náboženstvím. Jde o vysoký (2,67 m) vápencový sloup se čtyřmi stěnami, který je horizontálně rozdělen do tří pater.

Boris Rybakov tuto sochu nevnímal jen jako zobrazení jednoho božstva (jak se dříve myslelo, často se jí říkalo „Svantovít“ kvůli čtyřem tvářím), ale jako kompletní kosmologický model slovanského vesmíru. Jeho interpretace je dodnes neuvěřitelně populární, přestože je z vědeckého hlediska považována za silně spekulativní.

Zde je přesný rozbor toho, jak Rybakov idol „četl“:

1. Horizontální dělení: Tři světy (Osa vesmíru)

Rybakov tvrdil, že tři patra sochy představují tři úrovně slovanského kosmu (Axis Mundi – osu světa):

• Horní patro (Nebe/Prav): Svět nejvyšších bohů. Zde se nacházejí čtyři velké postavy pod jedním společným kloboukem.

• Prostřední patro (Země/Jav): Svět lidí. Jsou zde vyobrazeny menší postavy (muži a ženy), které se drží za ruce v jakémsi kruhovém tanci (chorovodu). Podle Rybakova to symbolizuje lidské společenství a pozemský život.

• Spodní patro (Podsvětí/Nav): Svět mrtvých a podzemních sil. Jsou zde zobrazeny klečící postavy (viditelné ze tří stran), které na svých rukou nesou váhu celého světa (prostředního a horního patra).

2. Vertikální dělení: Konkrétní bohové horního patra

Rybakov šel ještě dál a na základě drobných atributů, které postavy v nejvyšším patře drží, přesně určil, o jaké bohy jde. Vytvořil tak v podstatě vizuální slovanský pantheon:

• Mokoš (Bohyně úrody a osudu): Postava držící v ruce roh hojnosti. Rybakov ji označil za hlavní ženské božstvo.

• Lada (Bohyně jara a manželství): Postava držící malý prsten (nebo náramek).

• Perun (Bůh hromu a války): Postava, u které je vyobrazen kůň a meč. Kůň a zbraň byly podle Rybakova jasnými atributy hromovládce a válečníka.

• Dažbog / Chors (Bůh slunce): Čtvrtá postava nemá v rukou žádný předmět, ale na oblečení má symbol solárního kruhu.

3. Veles jako držitel světa

Postavu v nejspodnějším patře, která klečí a drží svět, Rybakov jednoznačně identifikoval jako Velese, boha podsvětí, magie a stád. Podle jeho výkladu tak idol ukazuje jasnou opozici a zároveň spolupráci mezi nebeskými bohy nahoře a podsvětním bohem dole.

Co na to říká moderní věda?

Rybakovův výklad je naprosto fascinující, logicky do sebe zapadá a vizuálně dává smysl. Je to model, který dnes s oblibou přebírají novopohanská hnutí. Z pohledu moderní kritické vědy (např. L. P. Słupecki nebo čeští religionisté) je ale problematický:

1. Přílišná představivost: Určovat jména bohů jen na základě prstýnku nebo meče je obrovská spekulace. Slované sice pravděpodobně rozdělovali svět na nebe, zemi a podsvětí, ale naroubovat na to konkrétní jména z písemných pramenů je podle akademiků spíše Rybakovovo zbožné přání než historický fakt.

2. Otázka původu: Někteří současní historici dokonce zpochybňují, zda je idol vůbec čistě slovanský. Objevují se i teorie, že jde o dílo nomádských kmenů (např. Kumánů) nebo o sochu, která vznikla až v 19. století jako romantické falzum (ačkoliv většina archeologů se dnes stále přiklání k tomu, že jde o raně středověký originál).

Rybakov tedy vzal tajemný kámen a vytvořil z něj dokonalou, až encyklopedickou učebnici slovanského náboženství.

Boris Alexandrovič Rybakov

 Boris Alexandrovič Rybakov (1908–2001) byl jedním z nejvlivnějších, nejproduktivnějších, ale z dnešního pohledu také nejkontroverznějších sovětských a ruských archeologů a historiků 20. století.

Po několik desetiletí de facto vládl sovětské archeologii a zanechal za sebou obrovské množství nashromážděného materiálu. Jeho teoretické závěry ohledně slovanského pohanství jsou však dnešní moderní vědou přijímány s velkou rezervou.

Zde je přehled jeho života, díla a složitého akademického odkazu:

1. Život a kariéra v čele sovětské vědy

• Zázemí a vzestup: Narodil se v Moskvě do rodiny s hlubokými intelektuálními a starověreckými kořeny. Vystudoval Lomonosovovu univerzitu a velmi brzy se prosadil v akademických kruzích.

• Akademická dominance: V letech 1956 až 1987 (více než 30 let!) působil jako ředitel Ústavu archeologie Akademie věd SSSR. Tato pozice mu dávala absolutní kontrolu nad směřováním archeologického výzkumu v celém Sovětském svazu.

• Uznání: Za svou práci získal řadu státních vyznamenání, včetně Leninovy a Stalinovy ceny.

2. Hlavní dílo a výzkumné zaměření

Rybakov se primárně věnoval dějinám Kyjevské Rusi, vzniku slovanské státnosti a předkřesťanské kultuře. Jeho publikační činnost je ohromující.

• Řemeslo staré Rusi (1948): Toto je pravděpodobně jeho nejhodnotnější a vědecky nejodolnější dílo. Rybakov v něm na základě archeologických nálezů detailně a brilantně zmapoval úroveň metalurgie, šperkařství a dalších řemesel, čímž dokázal vysokou technologickou vyspělost raně středověkých východních Slovanů.

• Pohanství starých Slovanů (1981) a Pohanství staré Rusi (1987): Tato dvě masivní monumentální díla jsou tím, pro co je dnes nejvíce známý v kontextu spirituality. Pokusil se v nich zrekonstruovat celou slovanskou mytologii od doby kamenné až po přijetí křesťanství.

3. Proč je dnes jeho dílo o pohanství považováno za kontroverzní?

Ačkoliv Rybakov shromáždil úctyhodné množství archeologických a etnografických dat, moderní slavisté, historici a religionisté (jako dříve zmíněný Gieysztor nebo Téra) jeho metodologii a závěry ostře kritizují. Důvody jsou následující:

• Sovětský patriotismus a antinormanismus: Rybakov tvořil v době, kdy bylo politicky žádoucí dokazovat „velikost a starobylost“ ruského/slovanského národa. Snažil se posunout vznik slovanského etnika hluboko do pravěku (až k tripolské kultuře do doby měděné) a radikálně odmítal jakýkoliv podstatný vliv skandinávských Vikingů (Varjagů) na vznik Kyjevské Rusi, ačkoliv o něm dnes archeologie i genetika jasně svědčí.

• Přeinterpretování pramenů: Rybakov měl tendenci vidět pohanské mýty úplně ve všem. Známý je jeho přístup, kdy vzal ruské lidové výšivky na ručnících z 19. století a tvrdil, že jejich geometrické vzory jsou přesným, tisíce let starým záznamem o uctívání bohyně Mokoš. Moderní věda takové zkratky napříč staletími odmítá.

• Vymyšlený pantheon (kult boha Roda): Rybakov přišel s teorií, že Slované vlastně nebyli klasičtí polyteisté, ale že uctívali jednoho nejvyššího boha-stvořitele jménem Rod, z něhož vše pochází. Moderní kritická analýza textů však ukazuje, že „rod“ v tehdejších pramenech spíše označoval duchy předků a příbuzenství, nikoliv všemocného stvořitele vesmíru. Rybakov si tak trochu vytvořil slovanské náboženství, které se mu líbilo.

Shrnuto

Boris Rybakov byl gigantem terénní archeologie a jeho přínos pro poznání materiální kultury a řemesel staré Rusi je nezpochybnitelný. Jakmile se však pustil do interpretace mytologie a duchovnosti, jeho závěry se často měnily v romantizující, vlasteneckou fikci, která spíše odrážela to, jací by Slované měli podle něj být, než to, co říkají tvrdá data.

Zajímal by vás nějaký konkrétní příklad jeho teorií – například jak velmi specificky interpretoval slavný Zbručský idol (čtyřhlavou kamennou sochu), nebo byste raději prozkoumali spolehlivější autory zkoumající východoslovanské prostředí?