Boris Rybakov a Zbručský idol

Zbručský idol (nalezený v roce 1848 v řece Zbruč na dnešní Ukrajině) je pravděpodobně nejslavnější a nejlépe zachovalou kamennou sochou, která je spojována se slovanským předkřesťanským náboženstvím. Jde o vysoký (2,67 m) vápencový sloup se čtyřmi stěnami, který je horizontálně rozdělen do tří pater.

Boris Rybakov tuto sochu nevnímal jen jako zobrazení jednoho božstva (jak se dříve myslelo, často se jí říkalo „Svantovít“ kvůli čtyřem tvářím), ale jako kompletní kosmologický model slovanského vesmíru. Jeho interpretace je dodnes neuvěřitelně populární, přestože je z vědeckého hlediska považována za silně spekulativní.

Zde je přesný rozbor toho, jak Rybakov idol „četl“:

1. Horizontální dělení: Tři světy (Osa vesmíru)

Rybakov tvrdil, že tři patra sochy představují tři úrovně slovanského kosmu (Axis Mundi – osu světa):

• Horní patro (Nebe/Prav): Svět nejvyšších bohů. Zde se nacházejí čtyři velké postavy pod jedním společným kloboukem.

• Prostřední patro (Země/Jav): Svět lidí. Jsou zde vyobrazeny menší postavy (muži a ženy), které se drží za ruce v jakémsi kruhovém tanci (chorovodu). Podle Rybakova to symbolizuje lidské společenství a pozemský život.

• Spodní patro (Podsvětí/Nav): Svět mrtvých a podzemních sil. Jsou zde zobrazeny klečící postavy (viditelné ze tří stran), které na svých rukou nesou váhu celého světa (prostředního a horního patra).

2. Vertikální dělení: Konkrétní bohové horního patra

Rybakov šel ještě dál a na základě drobných atributů, které postavy v nejvyšším patře drží, přesně určil, o jaké bohy jde. Vytvořil tak v podstatě vizuální slovanský pantheon:

• Mokoš (Bohyně úrody a osudu): Postava držící v ruce roh hojnosti. Rybakov ji označil za hlavní ženské božstvo.

• Lada (Bohyně jara a manželství): Postava držící malý prsten (nebo náramek).

• Perun (Bůh hromu a války): Postava, u které je vyobrazen kůň a meč. Kůň a zbraň byly podle Rybakova jasnými atributy hromovládce a válečníka.

• Dažbog / Chors (Bůh slunce): Čtvrtá postava nemá v rukou žádný předmět, ale na oblečení má symbol solárního kruhu.

3. Veles jako držitel světa

Postavu v nejspodnějším patře, která klečí a drží svět, Rybakov jednoznačně identifikoval jako Velese, boha podsvětí, magie a stád. Podle jeho výkladu tak idol ukazuje jasnou opozici a zároveň spolupráci mezi nebeskými bohy nahoře a podsvětním bohem dole.

Co na to říká moderní věda?

Rybakovův výklad je naprosto fascinující, logicky do sebe zapadá a vizuálně dává smysl. Je to model, který dnes s oblibou přebírají novopohanská hnutí. Z pohledu moderní kritické vědy (např. L. P. Słupecki nebo čeští religionisté) je ale problematický:

1. Přílišná představivost: Určovat jména bohů jen na základě prstýnku nebo meče je obrovská spekulace. Slované sice pravděpodobně rozdělovali svět na nebe, zemi a podsvětí, ale naroubovat na to konkrétní jména z písemných pramenů je podle akademiků spíše Rybakovovo zbožné přání než historický fakt.

2. Otázka původu: Někteří současní historici dokonce zpochybňují, zda je idol vůbec čistě slovanský. Objevují se i teorie, že jde o dílo nomádských kmenů (např. Kumánů) nebo o sochu, která vznikla až v 19. století jako romantické falzum (ačkoliv většina archeologů se dnes stále přiklání k tomu, že jde o raně středověký originál).

Rybakov tedy vzal tajemný kámen a vytvořil z něj dokonalou, až encyklopedickou učebnici slovanského náboženství.

Boris Alexandrovič Rybakov

 Boris Alexandrovič Rybakov (1908–2001) byl jedním z nejvlivnějších, nejproduktivnějších, ale z dnešního pohledu také nejkontroverznějších sovětských a ruských archeologů a historiků 20. století.

Po několik desetiletí de facto vládl sovětské archeologii a zanechal za sebou obrovské množství nashromážděného materiálu. Jeho teoretické závěry ohledně slovanského pohanství jsou však dnešní moderní vědou přijímány s velkou rezervou.

Zde je přehled jeho života, díla a složitého akademického odkazu:

1. Život a kariéra v čele sovětské vědy

• Zázemí a vzestup: Narodil se v Moskvě do rodiny s hlubokými intelektuálními a starověreckými kořeny. Vystudoval Lomonosovovu univerzitu a velmi brzy se prosadil v akademických kruzích.

• Akademická dominance: V letech 1956 až 1987 (více než 30 let!) působil jako ředitel Ústavu archeologie Akademie věd SSSR. Tato pozice mu dávala absolutní kontrolu nad směřováním archeologického výzkumu v celém Sovětském svazu.

• Uznání: Za svou práci získal řadu státních vyznamenání, včetně Leninovy a Stalinovy ceny.

2. Hlavní dílo a výzkumné zaměření

Rybakov se primárně věnoval dějinám Kyjevské Rusi, vzniku slovanské státnosti a předkřesťanské kultuře. Jeho publikační činnost je ohromující.

• Řemeslo staré Rusi (1948): Toto je pravděpodobně jeho nejhodnotnější a vědecky nejodolnější dílo. Rybakov v něm na základě archeologických nálezů detailně a brilantně zmapoval úroveň metalurgie, šperkařství a dalších řemesel, čímž dokázal vysokou technologickou vyspělost raně středověkých východních Slovanů.

• Pohanství starých Slovanů (1981) a Pohanství staré Rusi (1987): Tato dvě masivní monumentální díla jsou tím, pro co je dnes nejvíce známý v kontextu spirituality. Pokusil se v nich zrekonstruovat celou slovanskou mytologii od doby kamenné až po přijetí křesťanství.

3. Proč je dnes jeho dílo o pohanství považováno za kontroverzní?

Ačkoliv Rybakov shromáždil úctyhodné množství archeologických a etnografických dat, moderní slavisté, historici a religionisté (jako dříve zmíněný Gieysztor nebo Téra) jeho metodologii a závěry ostře kritizují. Důvody jsou následující:

• Sovětský patriotismus a antinormanismus: Rybakov tvořil v době, kdy bylo politicky žádoucí dokazovat „velikost a starobylost“ ruského/slovanského národa. Snažil se posunout vznik slovanského etnika hluboko do pravěku (až k tripolské kultuře do doby měděné) a radikálně odmítal jakýkoliv podstatný vliv skandinávských Vikingů (Varjagů) na vznik Kyjevské Rusi, ačkoliv o něm dnes archeologie i genetika jasně svědčí.

• Přeinterpretování pramenů: Rybakov měl tendenci vidět pohanské mýty úplně ve všem. Známý je jeho přístup, kdy vzal ruské lidové výšivky na ručnících z 19. století a tvrdil, že jejich geometrické vzory jsou přesným, tisíce let starým záznamem o uctívání bohyně Mokoš. Moderní věda takové zkratky napříč staletími odmítá.

• Vymyšlený pantheon (kult boha Roda): Rybakov přišel s teorií, že Slované vlastně nebyli klasičtí polyteisté, ale že uctívali jednoho nejvyššího boha-stvořitele jménem Rod, z něhož vše pochází. Moderní kritická analýza textů však ukazuje, že „rod“ v tehdejších pramenech spíše označoval duchy předků a příbuzenství, nikoliv všemocného stvořitele vesmíru. Rybakov si tak trochu vytvořil slovanské náboženství, které se mu líbilo.

Shrnuto

Boris Rybakov byl gigantem terénní archeologie a jeho přínos pro poznání materiální kultury a řemesel staré Rusi je nezpochybnitelný. Jakmile se však pustil do interpretace mytologie a duchovnosti, jeho závěry se často měnily v romantizující, vlasteneckou fikci, která spíše odrážela to, jací by Slované měli podle něj být, než to, co říkají tvrdá data.

Zajímal by vás nějaký konkrétní příklad jeho teorií – například jak velmi specificky interpretoval slavný Zbručský idol (čtyřhlavou kamennou sochu), nebo byste raději prozkoumali spolehlivější autory zkoumající východoslovanské prostředí?