Opis překladu z Wiki: https://en.wikipedia.org/wiki/Slavic_Native_Faith
I když tento překlad není dokonalý, myslím si, že postačí pro to, aby tato informace byla na webu v českém jazyce.
Slovanská domorodá víra , běžně známá jako rodnoverství [ α ] a někdy jako slovanské neopohanství [ β ], je moderní pohanské náboženství . Je klasifikováno jako nové náboženské hnutí a jeho praktikující se odvolávají na historické systémy víry slovanských národů střední a východní Evropy , ačkoli toto hnutí zahrnuje vnější vlivy a hostí řadu proudů. „Rodnoverství“ je v komunitě široce přijímaný název, ačkoli existují rodnoverské organizace, které toto náboženství dále charakterizují jako védismus , pravoslaví a starovíru .
Mnoho rodnoverů považuje své náboženství za věrné pokračování starověkých přesvědčení, které přežily jako lidové náboženství nebo vědomou „dvojitou víru“ po pokřesťanštění Slovanů ve středověku . Rodnoverství čerpá z dochovaných historických a archeologických pramenů a lidového náboženství a často je integruje s neslovanskými zdroji, jako je hinduismus (protože se věří, že pocházejí ze stejného protoindoevropského zdroje). Teologii a kosmologii rodnoverství lze popsat jako genoteismus a polyteismus – uctívání nejvyššího Boha vesmíru a uctívání mnoha bohů, předků a duchů přírody, kteří jsou identifikováni ve slovanské kultuře . Přívrženci rodnoverství se obvykle scházejí ve skupinách, aby vykonávali náboženské obřady. Tyto obřady obvykle zahrnují vzývání bohů, obětování a nalévání úliteb, tance a společné stolování.
Rodnoverské organizace se často charakterizují jako etnická náboženství a zdůrazňují své přesvědčení, že toto náboženství je spjato se slovanskou etnickou příslušností. To se často projevuje jako nacionalismus a rasismus . Rodnoverové často oslavují slovanskou historii, kritizují dopad křesťanství na slovanské země a tvrdí, že budou hrát ústřední roli v budoucnosti světa. Rodnoverové se staví proti křesťanství a charakterizují ho jako „monoideologii“. Etické myšlení rodnoverů klade důraz na dobro kolektivu nad práva jednotlivce. Náboženství je patriarchální a postoje k sexu a genderu jsou obecně konzervativní . Rodnoverové si vyvinuli směry politické a identitární filozofie .
Současné organizované hnutí rodnoverství vzniklo z mnoha zdrojů a od charismatických vůdců těsně na pokraji rozpadu Sovětského svazu a rychle se šířilo v polovině 90. let a na začátku prvního desetiletí 21. století. Předchůdci rodnoverství existovali na konci 18. a v 19. století ve slovanském romantismu , který oslavoval předkřesťanské přesvědčení slovanských společností. Aktivní náboženští praktikující, kteří se věnovali založení slovanské rodné víry, se objevili v Polsku a na Ukrajině ve 30. a 40. letech 20. století, zatímco Sovětský svaz pod vedením Josifa Stalina podporoval výzkum starověkého slovanského náboženství. Po druhé světové válce a vzniku komunistických států v celém východním bloku založili slovanští emigranti, kteří žili v západních zemích, nové varianty rodnoverství; později, zejména po rozpadu Sovětského svazu, byly zavedeny do zemí střední a východní Evropy. V poslední době je toto hnutí stále více zkoumáno akademickými pracovníky .
Přehled
Religionisté považují slovanskou domorodou víru za moderní pohanské náboženství. Charakterizují ji také jako nové náboženské hnutí . Toto hnutí nemá žádnou zastřešující strukturu ani uznávanou náboženskou autoritu a obsahuje velkou rozmanitost, pokud jde o víru a praxi. Socioložka náboženství Kaarina Aitamurto naznačila, že rodnovery jsou dostatečně heterogenní, aby mohly být považovány nikoli za samostatné náboženství, ale za „zastřešující pojem, který shromažďuje různé formy religiozity“. Historička Marlène Laruelle popsala rodnovery jako „inkluzivnější než jen lpění na panteonu předkřesťanských bohů“.
Religionista Alexej Gajdukov popsal „slovanské neopohanství“ jako termín označující „všechny kvazináboženské, politické, ideologické a filozofické systémy, které jsou založeny na rekonstrukci a konstrukci předkřesťanských slovanských tradic“. Religionista Adrian Ivachiv definoval rodnoverství jako hnutí, které „se odvolává na předkřesťanské víry a praktiky starověkých slovanských národů“, zatímco podle historika a etnologa Viktora A. Schnirelmanna se rodnoverští prezentují jako „stoupenci nějakého skutečného předkřesťanského slovanského, ruského nebo slovansko- árijského pohanství“.
Někteří členové hnutí se vyhýbají označování svého systému víry jako „pohanství“ nebo „náboženství“. Mnoho rodnoverů označuje svůj systém víry jako „ etnické náboženství “ a skupiny rodnoverů se podílely na založení Evropského kongresu etnických náboženství . Použití tohoto termínu naznačuje, že náboženství je omezeno na určitou etnickou skupinu. Někteří praktikující považují „etnické náboženství“ za synonymum pro „domorodou víru“, ale jiní vnímají rozdíl mezi těmito dvěma pojmy. Laruelle zdůraznil, že rodnoverství „nelze nutně definovat jako náboženství v užším slova smyslu“; někteří stoupenci ho raději definují jako „spiritualitu “ ( duchovnosť ), „ moudrost “ ( mudrost ) nebo „ filozofii “ či „ světonázor “ ( mirovozzrenie ).
Podle Schnirelmanna to byl oficiální vědecký ateismus Sovětského svazu , který vážně oslabil infrastrukturu univerzalistických náboženství, v kombinaci s antizápadním smýšlením a výzkumem intelektuálů o starověkém „védském“ náboženství Ruska, co vydláždilo cestu pro vzestup rodnoverství a dalších moderních pohanství ve východní Evropě. Po rozpadu Sovětského svazu se úsilí o rodnoverství vyvinulo v duchovní kultivaci organických lidových komunit ( etnosů ) tváří v tvář tomu, co rodnoverští považují za cizí kosmopolitní síly, které pohánějí globální asimilaci (to, co nazývají „ monoideologie “), reprezentované především abrahámskými náboženstvími . V ruském intelektuálním prostředí se rodnoverství obvykle prezentuje jako ideologie „nativismu“ ( narodničestva ), která je v Rodnoverově vlastní historické analýze předurčena k nahrazení monoideologií, jejichž konečný bankrot je nyní svět svědkem.
Rodnověří jako nová syntéza
Schnirelmann prohlásil, že Rodnovery ve skutečnosti nepředstavují „obnovení žádného předkřesťanského náboženství jako takového“. Spíše popisuje toto hnutí jako „uměle vybudované urbanizovanými intelektuály, kteří používají fragmenty raných předkřesťanských místních vír a obřadů k obnovení národní spirituality“. Tímto způsobem byla slovanská domorodá víra chápána – alespoň zčásti – jako vymyšlená tradice [ nebo forma folklorismu . Simpson v souvislosti se specifickým kontextem Polska poznamenal, že na rozdíl od historických slovanských vír, které byly nedílnou součástí každodenní struktury jejich společnosti, si moderní věřící slovanské domorodé víry musí vyvinout nové formy sociální organizace, které je odlišují od zavedené společnosti. důkazy o historickém slovanském náboženství jsou nedostatečné, byly vytvořeny křesťanskými spisovateli nepřátelskými k popisovaným systémům a jsou obvykle otevřené různým interpretacím.
Při rozvíjení slovanské domorodé víry čerpají praktici z primárních zdrojů o historickém náboženství slovanských národů, stejně jako z prvků čerpaných z pozdějšího slovanského folklóru, oficiální a lidové křesťanské víry a z neslovanských společností. Mezi tyto cizí vlivy patřily víry a praktiky převzaté z hinduismu , buddhismu , zoroastrismu , germánského pohanství [ a sibiřského šamanismu , stejně jako myšlenky převzaté z různých forem ezoterismu . Mezi další vlivy patří dokumenty jako Velesova kniha , která tvrdí, že je autentickým popisem historického slovanského náboženství ale akademici ji uznávají jako pozdější skladby. Podle folkloristky Mariji Lesivové se tímto synkretickým procesem „vytváří nové náboženství na základě syntézy prvků z různých tradic“.
Někteří rodnoverští stoupenci tuto praxi synkretismu neuznávají a místo toho se vyznávají k výslovně antisynkretickému postoji, přičemž zdůrazňují potřebu zachovat „čistotu“ náboženství a tím i jeho „autentičnost“. Jiní rodnoverští stoupenci si uvědomují, že toto hnutí představuje syntézu různých zdrojů, že to, co je známo o staroslovanském náboženství, je velmi roztříštěné, a proto rekonstrukce vyžaduje inovaci. Laruelle tak definoval rodnoverství jako „ náboženství s otevřeným zdrojovým kódem “, tedy náboženství, které „klade důraz na individuální účast a doktrinální evoluci a vyzývá k osobnímu vytváření náboženských systémů víry“.
Myšlenky převzaté z jiných náboženství
Rodnoverové také používají myšlenky, principy a terminologii jiných náboženských systémů. Myšlenka monoteismu je často přítomna: například Vsebog ve spojení Skhoron Jež Sloven. Rodnoverský koncept „staroslovanského monoteismu“, ve kterém jsou všichni bohové považováni za projevy jediného boha, je převzat z Velesovy knihy, která si jej zase vypůjčila z hinduismu a „árijského křesťanství“.
Ve většině slovanských novopohanských učení existuje Bůh stvořitel (Rod, Svarog ), někdy považovaný za Jednoho a Nedělitelného, který stvořil svět (nebo světy). Dal život bohům stvořitelům Země, mužskému a ženskému principu (Svarogovi a Ladě), kteří dali život jiným bohům. Monoteismus lze kombinovat s panteismem (například ve „Schoron Jež Sloven“).
Je patrný vliv hinduistických proudů, jako je Trimurti. V řadě proudů, pod vlivem „árijského křesťanství“, se vyskytuje upravená představa Trojice [ „trojice tří trojjediných trojic“ podle Valerije Jemeljanova ); jsou převzaty i další křesťanské myšlenky. V některých případech se používá „runová magie“ a další prvky západního neopohanství. Úcta k přírodě u Rodnoverů je spojena s myšlenkami „přirozeného árijského socialismu“ a přirozených „árijských“ (slovansko-„árijských“) kořenů.
Řada autorů ( Valerij Jemeljanov , Vladimir Goljakov, Konstantin Petrov, Jurij Petuchov , Halyna Lozko, VM Djomin (plukovník ve výslužbě, Omsk), Jurij Sergejev, SG Antonenko, LN Ryžkov) se snažila dokázat, že myšlenky monoteismu („védský monoteismus“) a Trojice byly nezávisle vyvinuty slovanským pohanstvím neboli „árijským“ náboženstvím.
Slovanské lidové náboženství a dvojí víra
Jiný pohled nabízí historička Světlana M. Červonnája, která návrat k lidovým vírám u Slovanů vnímala jako součást širšího jevu, který se děje s „masovou náboženskou myslí“ nejen slovanských nebo východoevropských národů, ale i národů po celé Asii , a který se projevuje v nových mytologémech schvalovaných národními elitami. Představa, že moderní rodnoverství je úzce spjato s historickým slovanským náboženstvím, je mezi praktiky velmi silná.
Při tvorbě svých přesvědčení a praktik Rodnoverové přejímají prvky ze zaznamenané lidové kultury, včetně etnografických záznamů z devatenáctého a dvacátého století. Praktikující často legitimizují začlenění prvků z lidové kultury do slovanské domorodé víry argumentem, že slovanské lidové praktiky již dlouho odrážejí tzv. „dvojitou víru“ ( dvojeverí ), vědomé zachování předkřesťanských přesvědčení a praktik vedle křesťanství. Tento koncept byl obzvláště populární mezi etnografy devatenáctého století, kteří byli ovlivněni romantismem , a v celé východní Evropě si zachovává širokou popularitu, ale v nedávné době se dostal pod kritiku. Slovanské křesťanství bylo ovlivněno domorodými přesvědčeními a praktikami, jak se ustálilo ve středověku, a tyto lidové praktiky se v průběhu staletí značně změnily; podle toho Rodnoverové tvrdí, že pouze pokračují v živoucí tradici. [ 51 ]
Koncept dvojího vyznání je obzvláště významný v Rusku a pro identitu Ruské pravoslavné církve a lidového pravoslaví starověrců ; [ této zemi se často cituje výrok, že „ačkoli Rusko bylo pokřtěno , nikdy nebylo pokřesťanštěno“. Hnutí starověrců je formou „lidového pravoslaví“, splynutím pohanských, gnostických a neoficiálních pravoslavných proudů, které se v polovině 17. století odtrhly od Ruské pravoslavné církve ( Raskol , „rozkol“) a směřovaly „masový náboženský disent“ ruského lidu k církvi, která je považována za náboženství centrálního státu a aristokracie. Od rozpadu Sovětského svazu došlo v Rusku k nové vlně vědecké debaty na toto téma. A. E. Musin, akademik a jáhen Ruské pravoslavné církve, publikoval teprve v roce 1991 článek o „problému dvojího přesvědčení“. V tomto článku rozděluje badatele na ty, kteří tvrdí, že se ruské pravoslaví přizpůsobilo zakořeněné domorodé víře a pokračovalo v sovětské myšlence „neporaženého pohanství“, a ty, kteří tvrdí, že ruské pravoslaví je vyloženě synkretické náboženství. Přívrženci slovanské domorodé víry se domnívají, že mohou vzít tradiční lidovou kulturu, odstranit zjevně křesťanské prvky a zůstat s něčím, co autenticky odráží historické přesvědčení slovanských národů.
Postoj ruských rodnoverů k ruskému lidovému pravoslaví je často pozitivní, jelikož tato „lidová víra“ díky své „dvojí víře“ údajně zachovává „védskou tradici“. Nejčastějším sloganem u rodnoverů je „Jsme děti bohů, ne služebníci Boží.“ V polemikách s křesťanstvím většina slovanských neopohanů projevuje neznalost základů křesťanského učení.
Podle Ivachiva byla christianizace Slovanů, a zejména Rusů, navzdory intenzivnímu úsilí křesťanských autorit velmi pomalá a vedla k „důkladné syntéze pohanských a křesťanských prvků“, což se odrazilo například v přetváření bohů jako křesťanských svatých ( Perun jako svatý Eliáš , Veles jako svatý Blažej a Jarilo jako svatý Jiří ) a v překrývání křesťanských svátků s pohanskými. Odbornice na ruské lidové náboženství Linda J. Ivanitsová informovala o etnografických studiích, které dokumentují, že i v Rusku na konci devatenáctého a začátku dvacátého století existovaly celé vesnice, které si udržovaly domorodé náboženské přesvědčení, ať už v čisté formě, nebo pod rouškou povrchního křesťanství. Podle ní je případ Ruska ve srovnání se západní Evropou výjimečný, protože Rusko nezažilo ani intelektuální otřesy renesance , ani reformace , ani jiná hnutí, která vážně oslabila lidovou spiritualitu v Evropě.
Symbolismus
Nejčastěji používaným náboženským symbolem v Rodnovery je kolovrat („kolovrátek“, např. 
), varianta svastiky ( sanskrt: „blahobyt“, „pohoda“). Jako takový představuje celistvost, konečný zdroj obnovy, kosmický řád a čtyři světové strany.
Podle studií Borise Rybakova představují symboly víru a kola, které zahrnují i vzory jako šestilístek , „šestilistá růže uvnitř kruhu“ (např. 
) a „Perunovo znamení“ neboli „hromové kolo“ (např 
.), boha hromu Peruna neboli nejvyššího Boha ( Roda ), který se projevuje jako síla zrození a rozmnožování v jeho různých podobách (ať už Triglav, Světovid, Perun a další bohové) a byl vyřezáván v lidových tradicích ruského severu až do devatenáctého století. Současný design kolovratu jako osmiramenného kola byl již přítomen v dřevorytech, které ve 20. letech 20. století vytvořil polský umělec Stanisław Jakubowski pod názvem słoneczko („malé slunce“). [ 64 ] Podle Laruelleho se rodnoverští věří, že je to symbol „vstupu do horního světa“. Pro některé rodnoverské je pravoslavný kříž další slovanskou verzí svastiky . Rodnoveři obvykle prezentují své symboly ve vysoce kontrastních barevných kombinacích, obvykle červené a černé nebo červené a žluté.
Terminologie
„Rodnověří“ (Domorodá víra)
Poangličtěný termín „Rodnovery“ a jeho přídavné jméno „Rodnover(s)“ se v angličtině rozšířily a byly zařazeny do druhého vydání (2019) akademického Historického slovníku Ruské federace . Znamená to „domorodá víra“ a je to název, který používá většina stoupenců tohoto hnutí. Termín je převzat ze slovanských forem a jeho variace se používají v různých slovanských jazycích: například v ukrajinštině je to Ridnovirstvo nebo Ridnovirya , v ruštině Rodnoverie , v polštině Rodzimowierstwo a v češtině Rodnovĕří . Termín je odvozen z praslovanských kořenů * rod , což znamená cokoli „domorodého“, „předkového“ a „domorodého“, také „rod“, „generace“, „příbuzenství“, „rasa“ (např. rusky rodnaja nebo rodnoj ); a * vera , což znamená „víra“, „náboženství“. V rámci hnutí se také používá k definování komunity praktikujících domorodé víry jako volitelné skupiny. Tento termín má v každém ze slovanských jazyků, ve kterých se objevuje, odlišnou historii a asociace. Přípona „-ismus“ se obvykle vyhýbá ve prospěch jiných, které popisují náboženství, jako by se jednalo o praxi nebo řemeslo (což je význam ukrajinské a ruské přípony -stvo , tedy přeložitelné anglickou příponou „ -ery, -ry “).
Termín „Rodnovery“ byl někdy interpretován také jako „víra Roda“, což je odkaz na eponymní koncept nejvyššího Boha Roda , který se nachází ve starověkých ruských a ukrajinských pramenech. Aitamurto uvedl, že kromě toho, že je nejpoužívanějším termínem, je také nejvhodnější kvůli svým významům. Má hluboké významy související se svou slovanskou etymologií, které by se překladem ztratily a které vyjadřují ústřední koncepty slovanské domorodé víry. Rod je chápán jako absolutní , prvotní Bůh, nejvyšší předek vesmíru, který plodí všechny věci, a zároveň jako rod, rodová linie, která je rodovým poutem k nejvyššímu zdroji. Rodna nebo rodnaja je sám o sobě koncept, který může označovat „nejbližší a nejdražší“ a takové neosobní společenství, jako je rodný domov nebo země. Variantou slova „Rodnovery“ je „Rodianism“ ( Rodianstvo ), které Laruelle také překládá jako „Předkové“.
Nejstarší známé použití tohoto termínu bylo u ukrajinského emigrantského exilu Lva Sylenka , který v roce 1964 založil v Kanadě mimeografickou publikaci s názvem Ridna Vira („Rodní víra“). Portmanteau Ridnovir začali Ukrajinci používat k označení širšího hnutí (neomezeného pouze na sylenkoismus ) nejméně od roku 1995, které zpopularizoval Volodymyr Šajan . Z Ukrajiny se termín začal šířit do dalších slovanských zemí. V roce 1996 přijala nesloženou formu polská skupina Asociace domorodé víry ( Zrzeszenie Rodzimej Wiary ) a v roce 1997 Ruský svaz slovanských komunit domorodé víry ( Союз Славянских Общин Славянской Родной Веры ) vedený Vadimem Kazakovem, zatímco sloveso Rodnoverie bylo v Rusku v roce 1999 široce popularizováno Volchvem Veleslavem (Iljou G. Čerkasovem). Na začátku roku 2000 se tento termín rozšířil ve slovanských zemích. V roce 2002 vydalo šest ruských rodnoverských organizací „Bitcovskou výzvu“ ( Bittsevskoe obraščenie ), v níž mezi mnoha diskutovanými tématy vyjádřily názor, že „Rodnovery“ by mělo být považováno za nejvýznamnější název náboženství. Rozšíření tohoto termínu odráželo míru solidarity při budování širší značky a smysl pro mezinárodní hnutí navzdory neshodám a mocenským bojům, které prostupovaly těmito skupinami. Termín se původně používal také pro moderní pohanská náboženství neslovanských skupin – například v polštině se litevská Romuva označuje jako Rodzimowierstwo litewskie („Litevská domorodá víra“) a keltské pohanství jako Rodzimowierstwo celtyckie („Keltská domorodá víra“), nicméně „nyní, zvláště pokud se [to] píše s velkým písmenem, se tento termín chápe v první řadě jako označení slovanské domorodé víry“.
„Ortodoxie“, „Stará víra“, „Védismus“ a další termíny
Vhodný název náboženství je mezi věřícími palčivým tématem diskusí. Mnoho rodnoverů přijalo termíny, které se již používají k označení jiných náboženství, konkrétně „védismus“, odkazující na historické védské náboženství a starověké íránské náboženství , a „ortodoxie“, běžně spojovaná s ortodoxním křesťanstvím . Například jedna z nejstarších větví rodnoverů je známá jako „ petrohradský védismus “. Vysvětlují, že „védismus“ pochází ze slova „vědět“ a naznačuje, že védisté spíše než dogmaticky věří ( verit ), „vědí“ nebo „vidí“ ( vedat ) duchovní pravdy. Termín poprvé použil Jurij Petrovič Miroljubov – spisovatel nebo objevitel Velesovy knihy – v polovině dvacátého století a později jej přijal zakladatel petrohradského védismu Viktor Bezverchyj.
Na Ukrajině a v Rusku mnoho důležitých rodnoverských skupin prosazuje označení „pravoslaví“ (rusky Pravoslavije , srbsky Pravoslavlje , ukrajinsky Pravoslavja ) pro sebe. Tvrdí, že tento termín, který označuje „chválu“ nebo „oslavu“ ( slava ) univerzálního řádu ( Prav , srov. védské Ṛta , „Právo“), byl uzurpován křesťany. Dalším termínem používaným rodnoverskými skupinami, ale historicky spojovaným s ruským pravoslavným křesťanským hnutím starověrců , je „Starovery“ (rusky Старове́ры Starovéry , „Stará víra“).
Někteří slovinští praktikující používají slovinský termín ajd , což je přejaté slovo od germánských pohanů . [ někteří Rodnověrci používají anglické termíny k popisu svého náboženství, upřednostňují někteří výraz „pohan“, částečně kvůli vnímané spřízněnosti se současnými germánskými pohany, kteří tento termín také běžně používají. Dalším termínem používaným některými Rodnověrci je „slavianismus“ nebo „slavismus“, který se objevuje zejména v polštině ( Słowiaństwo ), ruštině ( Slavianstvo ) a slovenštině ( Slovianstvo ). Etnonymum „Slované“ (polsky: Słowianie , jihoslovanské: Sloveni , rusky: Slavyane ) pochází z praslovanského kořene * slovo , „slovo“, a znamená „ti, kteří mluví stejnými slovy“, a podle Rodnověrců má náboženský význam „chválení vlastních bohů“.
Obecné deskriptory: západní „pohan“ a slovanský jazyčník
Ve slovanských jazycích je nejbližším ekvivalentem slova „ pohanství “ poganstvo (například ruština; samo o sobě pochází z latinského paganus ), ačkoli rodnověrci tento termín široce odmítají kvůli jeho hanlivým konotacím. Mnoho slovanských jazyků má dva termíny, které se v západních jazycích běžně překládají jako „pohan“: výše zmíněný pogan a jazyčník . Ten druhý, který je odvozen od téměř homofonního jazyku , „jazyka“, je rozšířený a má méně negativní přijetí, doslovně znamená „týkající se (našeho vlastního) jazyka“. Často se přesněji (i když zdaleka ne úplně) překládá jako „ pohan “ (tj. vztahující se „k rodu “, „k příbuznému“), což se zase překládá ve slovanských překladech Bible. Někteří ruští a ukrajinští rodnověrci používají Jazyčestvo a Jazychnytstvo (tj. „naše vlastní jazykové řemeslo“, „pohanství“), ale je to vzácné. Slovo Jazychnik se rozšířilo zejména mezi Rodnovery hovořícími západoslovanskými jazyky , kde nemá žádné konotace související s „pohanstvím“. České rodnoverské skupiny tak vytvořily název Jazyčnictví a slovenští Rodnoverové název Jazyčnictví . Podle Demetrie K. Greenové z Univerzity Johnse Hopkinse je rodnoverství úzce spjato s vývojem východoslovanských jazyků , a zejména ruštiny , která v sobě po staletí uchovala zakořeněné myšlenky a terminologii starověkého slovanského náboženství, což usnadnilo jeho oživení v moderní době.
V polovině 30. let 20. století se termín „neopohanství“ používal pro polské hnutí zadrugistů . Mezi rodnoverskými věřícími byl přijat v 90. letech 20. století – kdy se objevil v takových formách, jako je ruské Neoyazychestvo a polské Neopogaństwo – ale v roce 2000 byl zastíněn pojmem „slovanská domorodá víra“. Předpona „neo-“ v rámci slova „neopohanství“ je však mezi rodnoverskými věřícími sporná. Někteří praktikující ji nemají rádi, protože minimalizuje kontinuitu domorodých předkřesťanských přesvědčení. Považují se za obnovující původní systém víry, spíše než za vytváření něčeho nového. Jiní tento termín přijímají jako prostředek k zdůraznění toho, co považují za reformovanou povahu náboženství; Například polský rodnover Maciej Czarnowski tento termín podporoval, protože odlišoval jeho praktiky od praktik předkřesťanských společností, které považoval za brzděné pověrami a zbytečnými praktikami, jako je obětování zvířat . Mnoho rodnoverů přímočaře odmítá označení „pohanství“, ať už „neo-“, „moderní“, „současný“ nebo bez předpon a dalších kvalifikátorů, a tvrdí, že se jedná o „špatně definované“ pojmy, jejichž používání vědci vede k situaci, kdy je rodnoverství házeno do jednoho balíčku se „všemi druhy kultů a náboženství“, které s ním nemají nic společného.
Víry
Teologie a kosmologie
Před pokřesťanštěním byli Slované polyteisté a uctívali více božstev, která byla považována za emanace nejvyššího Boha . Podle Helmoldovy Chronica Slavorum ( sestavené v letech 1168–1169) „[božstva], poslouchajíc povinnosti, které jim byly svěřeny, vzešla z jeho [nejvyššího Boha] krve a těší se významu úměrnému své blízkosti k bohu bohů“. Víra v tato božstva se lišila podle lokality a času a pro Slované bylo běžné, že přijímali božstva ze sousedních kultur. Jak v Rusku, tak na Ukrajině se moderní Rodnoverové dělí na monoteisty a polyteisty. Někteří praktikující se označují za ateisty , protože věří, že bohové nejsou skutečné entity, ale spíše ideální symboly.
Monoteismus a polyteismus se vzájemně nevylučují. Společným základem je panteistický pohled, který je holistický ve svém chápání vesmíru. Podobně jako u starověkých slovanských náboženství je mezi rodnoverskými teologickými postoji běžný monismus , podle kterého je mnoho různých bohů (polyteismus) vnímáno jako projevy jediného, univerzálního neosobního Boha – obecně identifikujeného konceptem Roda , známého také jako Sud („Soudce“) a Prabog („Předbožský“, „První Bůh“) u jižních Slovany . V ruských a ukrajinských centrech rodnoverské teologie byl koncept Roda zdůrazňován jako obzvláště důležitý. Podle publikace Izvednik , která shromažďuje názory na teologii a kosmologii různých rodnoverských organizací, „ostatní bohové jsou pouze jeho tváře, noumeny, inkarnace, hypostázy“, je to Bůh podobný kosmu starověké řecké filozofie v tom, že „není pánem vesmíru, ale sám je vesmírem“. Zatímco většina rodnoverských věřících jej nazývá Rod, jiní jeho viditelný projev nazývají Svarog nebo Nebo („Nebe“) a další odkazují na jeho trojjediný kosmický projev, Triglav („Tříhlavý“): Prav→Jav-Nav , Svarog→ Bělobog - Černobog , Svarog→ Dažbog - Stribog nebo Dub→Snop-Did . Peterburgští védisté nazývají tento koncept „Jeden Bůh“ (Единый Бог, Jedinyj Bog ) nebo „Všechno Bůh“ (Всебог, Vsebog ). Rod je také „Čas“ ( Kolo ), snímaný cyklem Slunce a odrážející se ve střídání hodin, dnů, měsíců, ročních období a roku.
Kořen * rod je doložen v pramenech o předkřesťanském náboženství, které odkazují na božství a původ. Mathieu-Colas definuje Roda jako „prvotního Boha“, ale tento termín také doslova znamená plodivou sílu rodiny a „příbuzenství“, „zrození“, „původ“ a také „osud“. Rod je všudypřítomná duchovní „životní síla“, která také dává život jakékoli komunitě příbuzných entit; jeho negativní forma, urod , znamená cokoli, co je ubohé, deformované, degenerované, monstrózní, cokoli, co je „mimo“ duchovní komunitu Roda a zbavené jeho ctností. Někdy je význam slova mezi rodnovery záměrně zamlčen, což umožňuje řadu různých interpretací. Kosmologicky vzato je Rod chápán jako pramen univerzální emanace , který se artikuluje v kosmické hierarchii bohů; Rod se vyjadřuje jako Prav (doslova „Správné“ nebo „Řád“; srov. řecké Orthotes , sanskrtské Ṛta ) v prvotní neurčitosti ( chaosu ), skrze duální dynamiku, reprezentovanou Bělobogem („Bílým Bohem“) a Černobogem („Černým Bohem“), silami rostoucími a ubývajícími, které následně dávají vzniknout světu v jeho třech kvalitách, Prav-Jav-Nav (což znamená „správné“ - „projevené“ - „neprojevené“, ale různými skupinami nazývané různými jmény ), konkrétně světem jasných bohů, světem lidstva a světem temných bohů. Dualita Bělobog-Černobog je na lidské rovině reprezentována také jako dualita Perun - Veles , kde první je principem bojovnosti a druhý principem mystické filozofie. Triglav a Svetovid („Světovědec“) jsou koncepty představující axis mundi , respektive tři kvality reality a jejich realizaci ve čtyřech dimenzích prostoru.
Při zdůrazňování tohoto monismu se Rodnověrci mohou definovat jako rodnianin , „věřící v Boha“ (nebo „v nativitu“, „v upřímnost“). Již průkopnický ukrajinský vůdce Šajan tvrdil, že Bůh se projevuje jako řada různých božstev. Toto teologické vysvětlení někteří současní Rodnověrci nazývají „manifestationismus“ a implikuje myšlenku kontinua ducha a hmoty; různí bohové, kteří vycházejí z nejvyššího Boha, generují různé kategorie věcí nikoli jako svá vnější výtvory (jako objekty), ale ztělesňují se jako tyto entity. Podle jejich názoru jsou bytosti potomky bohů; i jevy, jako je hrom, jsou takto chápány jako ztělesnění těchto bohů (v tomto případě Peruna). V návaznosti na tuto teologii je mezi slovanskými praktikujícími domorodé víry běžné říkat, že „nejsme Boží otroci, ale Boží synové“, přičemž mnozí z nich zdůrazňují ontologickou svobodu různých následných emanací, takže svět je vnímán jako „dialektický projev“ jediného transcendentálního počátku a nepřetržitého spoluvytváření rozmanitých bohů a entit, které generují. Ruský volchv Velimir (Nikolaj Speranskij) zdůrazňuje dualistický věčný boj mezi bílými a černými bohy, staršími silami stvoření a mladšími silami ničení; první kolektivně reprezentuje Bělobog a druhé Černobog, symbolizující také duchovní a materiální. Takový dualismus nepředstavuje absolutní dobro a zlo , ale černí bohové se stávají zlými, když jednají v rozporu se staršími a silnějšími bílými bohy.
Panteony božstev nejsou mezi praktikujícími slovanské domorodé víry jednotné. Různé rodnoverské skupiny často upřednostňují určité božstvo před jinými. Některé rodnoverské skupiny zastávají myšlenku, že specifické slovanské populace jsou potomky různých bohů; například skupiny opírající se o rukopis z desátého století „ Pěst o vojsku Igorově“ mohou potvrdit myšlenku, že Rusové jsou vnoučaty Dažboga („Dárného Boha“, „Boha dne“). Svaz slovanských domorodých náboženských komunit, založený a vedený Vadimem Kazakovem, uznává panteon více než třiceti božstev vycházejících z nejvyššího Roda; mezi ně patří doložená božstva ze slovanských předkřesťanských a lidových tradic, slovanizovaná hinduistická božstva (jako Vyšen , tj. Višnu , a Intra , tj. Indra ), íránská božstva (jako Simargl a Khors), božstva z Velesovy knihy (jako Pčelič) a postavy ze slovanských lidových pohádek, jako je čaroděj Koscej . Rodnoveři také uctívají ochranná božstva specifických prvků, zemí a prostředí, jako jsou vody, lesy a domácnost. Bohové mohou u moderních Rodnoveru podléhat funkčním změnám; například tradiční bůh hospodářských zvířat a poezie Veles je vzýván jako bůh literatury a komunikace.
Na Ukrajině probíhá debata o tom, zda by náboženství mělo být monoteistické, nebo polyteistické. V souladu s předkřesťanskými systémy víry v regionu se skupiny, které dědí tradici Volodymyra Šajana, mimo jiné hlásí k polyteismu. Naopak Sylenkova Domorodá ukrajinská národní víra (RUNVira; nazývaná také „Sylenkoismus“) se považuje za monoteistickou a zaměřuje své uctívání na jediného Boha, kterého hnutí ztotožňuje se jménem Dažbog, považovaným za životodárnou energii kosmu. Sylenko charakterizoval Dažboga jako „světlo, nekonečnost, gravitaci, věčnost, pohyb, činnost, energii nevědomého a vědomého bytí“. Na základě tohoto popisu Ivachiv argumentoval, že sylenkoitskou teologii by bylo lépe považovat spíše za panteistickou nebo panenteistickou než za monoteistickou. Sylenko uznával, že starověcí Slované byli polyteisté, ale věřil, že monoteistický názor odráží vývoj v lidském duchovním vývoji, a proto by měl být přijat. Podobný názor zastává ruský jinglism , zatímco dalším výrazně monoteistickým rodnoverským hnutím, které bylo přirovnáváno k sylenkoismu, je ruský kandybaismus . Lesiv informoval o stoupenci sylenkoitů, který řekl, že „dnes nemůžeme věřit v různé lesní, polní a vodní duchy. Ano, naši předkové v tyto věci věřili, ale už bychom neměli“, protože polyteismus je v rámci náboženství považován za zastaralý. Někteří polyteističtí rodnoverové považovali názor, který Sylenkovi stoupenci přijali, za neautentický přístup k náboženství.
Perun
Perun je považován za hromobojovníka, boha válečníků a soupeře Velese [ a ztělesnění jarních bouřek, které hnojí zemi. knihy Desionizace od Valerije Jemeljanova , jednoho ze zakladatelů ruského neopohanství, v představách „ Veneti “ („Árijců“) existovala „trojice tří trojjediných trojic“: Prav-Jav-Nav , Svarog-Perun-Světovid a Duše-Tělo-Síla. V některých směrech může být Perun nejvyšším patronem.
Od roku 1992 působí v Petrohradu neopohanský Kupčinský chrám Peruna. Jméno Perun se často objevuje v názvech neopohanských sdružení (např. Iževská slovanská obec „Děti Peruna“, Pjatigorská slovanská obec „Děti Peruna“, „Perunova obec“ v Krasnojarském kraji, Dněpropetrovská obec Sičeslavské přírodní ikony „Perunovo znamení“, „Slovanská obec Chrámu moudrosti Peruna“ – ta druhá byla součástí hnutí jinglismu ). V Novokuzněcku „Slovanská obec“ vydává časopis Perun . Existoval také časopis s názvem Perunův hněv .
Slovansko-gorický zápas Alexandra Bělova je založen na ideologii postavené na kultu Peruna, vojenské cti a statečnosti a má v Rusku mnoho stoupenců. Ve slovansko-gorickém zápase je čtvrtý den v týdnu zasvěcen Perunovi. V Bělovově kalendáři (1998) připadá Gromovik (Perunův den) na 23. července. V Omsku vytvořili stoupenci jinglismu „staroruský chrám“ s názvem „Chrám Perunovy védy“ nebo „Chrám Perunovy moudrosti“. V. V. Solochin (Jarosvet) z organizace „Duchovní a rodová síla Rusi“ (Astrachaň) zastával „pozici“ „ministra Peruna“.
Posmrtný život, morálka a etika
Rodnovery zdůrazňují „totosvětskost“ morálky a morálního myšlení, vnímané jako dobrovolná a promyšlená odpovědnost vůči ostatním a životnímu prostředí, která pramení z vědomí propojenosti všech věcí a kontinuity ducha a hmoty, a nikoli jako striktní soubor pravidel. Rodnovery obecně věří, že smrt není ukončením života, a věří v reinkarnaci pouze v lidstvu a v možnost zbožštění v ráji, Irij nebo Vyrij , což je totéž co Prav . Rodnovery etika spočívá v následování Prav , tj. v „hledání, nacházení a dodržování přírodních zákonů“, což vede k posílení a uvědomění si principu odplaty (akce-reakce; neboli karmy ). Rodnovery etika byla definována jako „bezpečnostní technika“ a jako „ekoetika“, zároveň environmentalistická a humanistická , pramenící z vědomí, že veškerá existence patří stejnému univerzálnímu, kosmickému Bohu. Ačkoli někteří rodnoverové touží po ráji, tvrdí, že odplata se neodkládá do transcendentní budoucnosti, ale uskutečňuje se zde a teď; jelikož se bohové projevují jako přírodní jevy a v lidech jako potomci rodové linie, rodnoverové věří, že činy a jejich výsledky se odehrávají a je třeba s nimi zacházet v současném světě. Lidé jsou vnímáni jako osoby s jedinečnou odpovědností vůči svému vlastnímu kontextu: například povinností rodičů je starat se o své děti a povinností dětí starat se o své rodiče, právo předků je ctít a půda si zaslouží být obdělávána.
Rodnovers viní křesťanství z přesouvání osobní odpovědnosti do transcendentní budoucnosti, kdy budou činy souzeny Bohem a lidé budou buď biti, nebo jim budou jejich hříchy odpuštěny, což ve skutečnosti lidi zbavuje odpovědnosti v současnosti, a zároveň vnucuje falešný moralismus sebepodceňování, sebezničení a potlačování těla. Podle Rodnoverse musí být spravedlnost a pravda realizovány v tomto životě, takže „ nastavení druhé tváře “, zřeknutí se svobodné vůle a zasahování do věcí tohoto světa, je považováno za nemorální a rovnocenné vítání špatnosti. Jinými slovy, útěk od závazku vůči silám, které v současném kontextu hrají roli, je totéž co popření bohů; narušuje morálku, poškozuje jednotlivce, společnost i samotný svět.
Rodnoveři si cení individuální odpovědnosti jako základního kamene pro další zrání lidstva a s takovým zráním srovnávají konverzi k rodnoveru. Tento důraz na individualitu není v rozporu s hodnotou solidarity, protože kolektivní odpovědnost je vnímána jako pramenící ze spojení správných svobodných rozhodnutí reflexivních jedinců. Aitamurto s využitím termínů Émila Durkheima říká, že to, co rodnoveři odmítají, je „egoistický individualismus“, nikoli „morální individualismus“. S morálkou zodpovědné komunity bezprostředně souvisí úcta k celému světu přírody, neboli to, co Aitamurto definuje jako „ekologickou odpovědnost“. Rodnoveři se zabývají přesycením měst a devastací venkova a jejich cílem je znovu nastolit harmonii mezi těmito dvěma prostředími. S zapojením rodnoveru do širšího environmentálního hnutí se však vyskytly potíže kvůli znepokojení mnoha environmentalistů ohledně rasových a protikřesťanských témat, která jsou v tomto náboženství prominentní.
Rodnoverská etika se zabývá širokou škálou současných sociálních problémů a lze ji definovat jako konzervativní . Aitamurto shrnul Rodnoverskou etiku do konceptů patriarchátu , solidarity a homogenity, přičemž poslední dva jsou vnímány jako vnitřně související. Laruelle podobně zjistil důraz na patriarchát, heterosexualitu , tradiční rodinu, věrnost a plození. Schnirelmann poznamenal, že volání Rodnoverů po sociální spravedlnosti se obvykle vztahují pouze na jejich vlastní etnickou komunitu.
V rámci rodnoverství jsou genderové role konzervativní. Rodnoverové se často hlásí k názoru, že muži a ženy se zásadně liší, a proto se liší i jejich úkoly. Muži jsou vnímáni jako osoby s vrozenou dispozicí k „veřejnému“ životu a abstraktnímu myšlení, zatímco ženy jsou vnímány jako osoby, které se lépe realizují v „soukromé“ správě rodiny a zdrojů domácnosti. Rodnoverové proto posilují tradiční hodnoty ve slovanských zemích, spíše než aby byli kontrakulturní , a prezentují se jako stabilizující a zodpovědná společenská síla. Mohou dokonce vnímat své zachování sociálního tradicionalismu jako samo o sobě kontrakulturu, která stojí tváří v tvář modernismu a globalismu .
Myšlenky a praktiky vnímané jako pocházející ze západní liberální společnosti – které Rodnoverové vnímají jako degenerované – jsou odsuzovány jako hrozby pro slovanskou kulturu; například konzumace alkoholu a drog, různé sexuální projevy a míšení ras Rodnoverové běžně odmítají, zatímco zdůrazňují zdravý rodinný život v harmonickém prostředí. Mnoho skupin v Rusku i na Ukrajině požaduje zákaz svazků smíšených ras, zatímco doktrína Ynglistské církve zahrnuje odsouzení míšení ras jako nezdravého. Aitamurto a Gajdukov poznamenali, že „téměř žádná žena“ v ruských Rodnoverech by se označila za feministku , částečně kvůli rodnoverským přesvědčením o genderu a částečně kvůli negativním asociacím, které slovo „feminismus“ v ruské kultuře vyvolává. Tradiční postoj praktikujících Rodnoverů k sexuální etice navíc vede Rodnovery k prosazování „antifeministických“ a „anti-LGBTQ“ názorů v souladu s jejich původní doktrínou. [ citace nutná ]
Identita a politická filozofie
Neexistují žádné důkazy o tom, že by se raní Slované někdy považovali za jednotnou etnicko-kulturní skupinu. Existuje akademická shoda, že praslovanský jazyk se vyvinul přibližně od druhé poloviny prvního tisíciletí př. n. l. v oblasti střední a východní Evropy ohraničené povodím Dněpru na východě, povodím Visly na západě, Karpaty na jihu a lesy za povodím Pripěti na severu. V průběhu několika staletí slovanské populace migrovaly severním, východním a jihozápadním směrem. Přitom se rozdělily do tří subligvistických rodin: východních Slovanů (Ukrajinci, Bělorusové, Rusové), západních Slovanů (Poláci, Češi, Slováci) a jižních Slovanů (Slovinci, Srbové, Chorvati, Černohorci, Bosňáci a Bulhaři).
Systémy víry těchto slovanských komunit měly mnoho společného se systémy sousedních jazykových populací, jako byli Baltové , Thrákové a Indoíránci . Vjačeslav Ivanov a Vladimir Toporov studovali původ staroslovanských témat ve společném substrátu reprezentovaném protoindoevropským náboženstvím a tím, co Georges Dumézil definoval jako „ trifunkční hypotézu “. Boris Rybakov zdůraznil kontinuitu a komplexizaci slovanského náboženství v průběhu staletí.
Laruelle poznamenal, že Rodnovery jsou v principu decentralizované hnutí, v němž koexistují stovky skupin bez podřízení se centrální autoritě. Sociopolitické názory se proto mohou u jednotlivých skupin, u jednotlivých stoupenců, značně lišit, od extrémního pacifismu k militarismu , od apolitismu a anarchismu k levicovým a pravicovým postojům. Laruelle nicméně tvrdí, že nejvíce zpolitizované pravicové skupiny jsou ty nejznámější, protože hlasitěji šíří své myšlenky prostřednictvím médií, organizují protikřesťanské kampaně a dokonce se zapojují do násilných akcí. Aitamurto poznamenal, že různá křídla rodnovery „přitahují různé typy lidí, kteří k tomuto náboženství přistupují z poměrně odlišných východisek“.
V různých směrech rodnoverství se nicméně objevují opakující se témata. Religionista Scott Simpson uvedl, že slovanská domorodá víra se „zásadně zabývá otázkami komunity a etnické identity“, zatímco folklorista Nemanja Radulović popsal stoupence hnutí jako ty, kteří kladou „velký důraz na svou národní nebo regionální identitu“. Etnickou příslušnost a kulturu chápou jako územní, formované okolním přírodním prostředím (srov. ekologie ). Rodnoverství obvykle zdůrazňuje práva kolektivu nad právy jednotlivce [ a jejich morální hodnoty jsou konzervativními hodnotami typickými pro pravicové politiky: důraz na patriarchát a tradiční rodinu. Většina rodnoverských skupin povoluje jako členy pouze Slovany, i když existuje několik výjimek. Mnoho stoupenců rodnoverského hnutí zastává sociopolitické názory podobné názorům francouzské Nouvelle Droite , a mnoho z nich v Rusku se přiblížilo myšlenkám eurasianismu . V tomto duchu se často staví proti tomu, co považují za kulturně destruktivní jevy, jako je kosmopolitismus , liberalismus a globalizace , stejně jako proti amerikanizaci a konzumerismu .
Nacionalismus
Politickou filozofii Rodnovery lze definovat jako „nativismus“, „ nacionalismus “ a „ populismus “, což všechny překládá ruské slovo narodničestvo . Často se jedná o pravicový etnický nacionalismus . Aitamurto naznačil, že pojetí nacionalismu ruskými rodnovery zahrnuje tři hlavní témata: že „Rusové neboli slovanský lid jsou samostatnou skupinou“, že „mají – nebo jejich dědictví má – některé nadřazené vlastnosti“ a že „toto jedinečné dědictví nebo existence této etnické skupiny je nyní ohrožena, a proto je zásadní za ni bojovat“. Existují rodnovery s extrémně pravicovými nacionalistickými názory, včetně těch, kteří jsou neonacisté a otevřeně inspirováni nacistickým Německem . Někteří viní z mnoha světových problémů míšení etnických skupin, a zdůrazňují myšlenku etnické čistoty, propagují myšlenky rasové segregace , a požadují právní zákaz sňatků smíšených ras. Někteří považují etnické menšiny žijící ve slovanských zemích za příčinu sociální nespravedlnosti, a někteří ruští rodnověři podporují vyhoštění z Ruska těch, které považují za cizince, konkrétně těch, kteří jsou Židé nebo mají etnický původ na Kavkaze, což je přístup, který by mohl vyžadovat etnické čistky . Jiní rodnověři jsou otevřeně antisemitští , což je kategorie, která pro ně znamená nejen protižidovské, ale obecněji protiasijské, protikřesťanské , protiislámské a protibyzantské nálady , a zastávají se konspiračních teorií, které tvrdí, že Židé a Asiaté ovládají ekonomickou a politickou elitu.
Mnoho dalších příslušníků Rodnoveru popírá nebo bagatelizuje rasistické a nacistické prvky ve své komunitě a tvrdí, že extrémní pravičáci nejsou skutečnými věřícími ve slovanskou domorodou víru, protože jejich zájmy v hnutí jsou primárně politické spíše než náboženské. Existují skupiny, které zastávají postoje kulturního nacionalismu a patriotismu spíše než extrémního etnického nacionalismu a rasismu. Například Ruský kruh pohanské tradice se charakterizuje spíše jako „vlastenecký“ než „nacionalistický“, vyhýbá se etnicky nacionalistickým myšlenkám a uznává Rusko jako multietnický a multikulturní stát. Navíc v 21. století dochází k rostoucí depolitizaci Rodnoveru. Vědci Kaarina Aitamurto a Roman Šiženskij zjistili, že projevy extrémního nacionalismu byly považovány za společensky nepřijatelné na jedné z největších akcí Rodnoveru v Rusku, festivalu Kupala u Malojaroslavce.
Laruelle poznamenal, že i ve skupinách, které odmítají extrémní nacionalismus nebo jsou apolitické, je etnická identita stále důležitá a za dobrého Rodnoverce je považován ten, kdo si je vědom etnické identity, národních tradic a zná historii předků. Schnirelmann podobně poznamenal, že existuje volná hranice mezi explicitně zpolitizovaným a méně zpolitizovaným křídlem ruského hnutí, a že etnické nacionalistické a rasistické názory byly přítomny i u těch Rodnoverů, kteří se neidentifikovali s přesnými politickými ideologiemi. Rodnoverové z osady Pravovedí v Kolomně v Moskevské oblasti odmítají samotnou myšlenku „národa“ a přesto vnímají národy jako „duchy“, kteří se projevují podle zákona genealogie, zákona příbuzenského vztahu. Mnoho Rodnoverů věří v kastovnictví , myšlenku, že lidé se rodí, aby plnili přesnou roli a úkol ve společnosti; Hinduistický kastovní systém se svými třemi kastami – kněžími, válečníky a rolníky-obchodníky – je brán jako model, ačkoli u Rodnoveryho je koncipován spíše jako otevřený systém než jako dědičný.
Vědec Dmitrij V. Šljapentoch poznamenal, že ruská pravice se obecně ztotožňuje s pohanstvím kvůli zvláštnímu politickému klimatu benevolence a spolupráce s Židy a muslimy v současné ruské vládě a pravoslavné církvi. Rodnoverská témata a symboly přijali i mnozí ruští nacionalisté, kteří rodnoverství nutně nepřijímají jako náboženství, například mnoho členů ruského hnutí skinheadů. Někteří z nich spojují rodnoverská témata s jinými, převzatými z germánského pohanství a ruského pravoslavného křesťanství. Řada mladých stoupenců slovanské rodné víry byla v Rusku zadržena na základě obvinění z terorismu ; mezi lety 2008 a 2009 dospívající rodnoverští příslušníci skupiny zvané Slovanští separatisté provedli nejméně deset vražd a nastražili bomby po celé Moskvě, zaměřené na muslimy a ne-etnických Rusů.
Árijský mýtus ve slovanském novopohanství je součástí současného globálního fenoménu, který spočívá ve vytváření „tradic“. Návrat k reflexím „árijského“ tématu má mnoho podob. V náboženském smyslu dochází k rozvoji řady hnutí zaměřených na „znovuvytvoření“ staroslovanského pohanství. V náboženském smyslu se jedná o „ruský národní socialismus“ Alexeje Dobrovolského (Dobroslava); v historiografickém smyslu jde o touhu demonstrovat „slavnou árijskou minulost Rusů“; v politickém smyslu jde o pomalý přenos „árijských“ narážek z prostředí extremistických nacionalistických stran ultrapravice do politických nástrojů umírněnějších skupin (například Strana duchovního védského socialismu Vladimira Danilova). [ 183 ]
Podle socioložky a politoložky Marlène Laruelle široká veřejnost často nevidí ideologické pozadí árijského mýtu a jeho historické vazby na nacismus. Obecně platí, že posilování „árijských“ idejí mezi Rusy zůstává málo prozkoumáno a málo realizováno. [ 183 ]
Antisemitismus
Hlavní hrozba pro Slovany, podle názoru většiny rodnoverů, pochází od Židů („Semitů“, „ semitské rasy “) jakožto údajně nepřátelské rasy vůči „Árijcům“. Rodnoverové zpravidla považují Židy za hlavní zdroj nebo vodiče světového zla a nepřátele Rodnoverů. Mnoho událostí ve světových dějinách je prezentováno jako výsledek konfrontace mezi „Árijci“ a Židy. Židé jsou proto údajně nějakým způsobem zodpovědní za většinu válek, protože staví „Árijce“ proti sobě.
Židé údajně vědomě uvádějí do pohybu různé mechanismy, které v moderním světě způsobují negativní procesy; snaží se nastolit nadvládu nad „Árijci“ nebo je zničit, usilují o ovládnutí světa nebo jej již vlastní. Zároveň jednají tajně a prostřednictvím prostředníků – zednářů a křesťanů. V této souvislosti dochází k démonizaci a dehumanizaci Židů. Často jsou zobrazováni nejen jako „jiná rasa“, ale jako nepřátelští tvorové, kteří nejsou tak docela lidmi (jako hybridní zločinci všech tří ras Valery Jemeljanovem nebo jako „bioroboti“ stvoření starověkými kněžími se specifickým politickým cílem a obdařeni geneticky deficitními charakterovými rysy Vladimirem Istarchovem a Konstantinem Petrovem).
Podle Rodnoverů Židé nedokážou vytvořit nic pozitivního, a proto ukradli všechny své kulturní výdobytky „Árijcům“. Starověké obyvatelstvo Palestiny je považováno za „árijské Slované“ nebo jejich blízké příbuzné a biblické dobytí této oblasti starými Židy je interpretováno jako začátek dlouhé expanze s cílem dobytí Slovanů („Árijců“) a nastolení nadvlády nad světem. Mezi Rodnovery je také rozšířená krevní urážka Židů.
Celé křesťanské období je prezentováno jako doba regrese a úpadku, zotročení „Árijců“ zahraničními misionáři, kteří jim vnucovali „otrockou“ (křesťanskou) ideologii. Rodnoverové tyto misionáře často považují za Židy, „ žido-zednáře “ nebo jejich komplice. Zároveň se slovanští „árijští“ volchvové neboli kněží museli skrývat na tajných místech a uchovávat si znalosti, které nyní předávali svým přímým potomkům, rodnoverům.
Myšlenka židovsko-chazarského původu knížete Vladimíra Velikého je populární a vysvětluje, proč zavedl křesťanství , nástroj k zotročení „Árijců“ Židy, a zinscenoval genocidu pohanských Slovanů. Roman Šiženskij vyzdvihuje novopohanský mýtus o Vladimírovi a charakterizuje jej jako jeden z nej„odpornějších“ novopohanských historických mýtů a jeden z předních ruských novopohanských mýtů z hlediska světonázorového významu.
Autorem tohoto mýtu je Valerij Jemeljanov, jeden ze zakladatelů ruského neopohanství, který jej rozvedl ve své knize Desionizace (70. léta 20. století). Šiženskij poznamenává, že neopohanský mýtus o Vladimirovi je v rozporu s vědeckými pracemi na danou problematiku a se souhrnem historických pramenů.
Mnoho Jemeljanovových myšlenek, například těch načrtnutých v knize Desionizace , se rozšířilo: krádež velké „árijské“ moudrosti Židy, lidová etymologie slova „Palestina“, Židé jako hybridy zločinců různých ras atd. To druhé vnímali autoři jako Alexandr Barkašov , Jurij Petuchov , Jurij M. Ivanov a Vladimir Istarchov. Několik myšlenek z Desionizace si přímo vypůjčil spisovatel Jurij Sergejev.
Pod Jemeljanovovým vlivem se do fantastické a paravědecké literatury o starověkých Slovanech dostalo několik ukázkových termínů, jejichž zmínka naznačuje zasvěceným, že se jedná o specifickou ideologii, ale zároveň umožňuje vyhnout se obviněním z antisemitismu nebo rasismu: „Spálený tábor“ ( rusky « Опалённый стан» , Palestina); „Hora Sijan“ ( rusky « Сиян-гора» , Sion); „Rusa Salem“ ( rusky « Руса-салем» , Jeruzalém); stepní předkové, kteří ve starověku cestovali po Eurasii; Chazarie jako parazitický stát (chazarský mýtus) atd.
Demokracie zdola a samodržavie
Sociopolitický systém navrhovaný Rodnoversem je založen na jeho interpretaci staroslovanského modelu komunity veche (lidového shromáždění), podobného starogermánské „ věci “ a starořecké demokracii . Navrhují politický systém, v němž je rozhodovací moc svěřena shromážděním konsensuálně uznávaných moudrých mužů nebo jednomu moudrému jednotlivci. Západní liberální myšlenky svobody a demokracie jsou ruskýma očima tradičně vnímány jako „vnější“ svoboda, na rozdíl od slovanské „vnitřní“ svobody mysli; podle Rodnoversova názoru je západní liberální demokracie „předurčena k vykonávání primitivních tužeb mas nebo k tomu, aby fungovala jako nástroj v rukou bezohledné elity“, a je tedy zlomyslnou „vládou démonů“.
Někteří rodnoverští stoupenci interpretují veče v etnickém smyslu, tedy jako formu „etnické demokracie“, v návaznosti na podobné koncepty nalezené ve francouzské Nouvelle Droite . Aitamurto definoval rodnoverskou myšlenku veče jako formu demokracie na místní úrovni, nebo, s použitím termínu preferovaného ynglisty , jako samodržavie, tedy systém „samosprávy“, „lid vládnoucí sám sobě“. [188] Také Anastasijci organizují svá společenství podle , považovaného za nejlepší formu „samosprávy“, kde každý vyjadřuje svůj názor, který je brán v úvahu při vypracování konečného jednomyslného rozhodnutí; tento proces jednomyslnosti vyplývající z mnoha názorů je vnímán jako projev samotného božského zákona, teologicky reprezentovaného jako rozmanitost reality, která je vyjádřením jedinečnosti Boha. [ 191 ]
Názory na historii a eschatologii
Schnirelmann poznamenal, že hnutí rodnoverců se zásadně zabývá konceptem „původu“. Historiosofické narativy a interpretace se mezi různými proudy rodnoverců liší, a popisy historické minulosti se často prolínají s eschatologickými názory na budoucnost. Mnoho rodnoverců oslavuje starověké Slovany tím, že jim připisuje velké kulturní úspěchy. Ajtamurto poznamenal, že rané ruské rodnoverce se vyznačovaly „imaginativními a přehnanými“ vyprávěními o historii. Podobně vědec Vladimir Dulov poznamenal, že bulharští rodnoverci mívali „fantastické“ pohledy na historii. Ajtamurto a Gajdukov však později poznamenali, že nejimaginativnější vyprávění byla typická pro 80. léta 20. století a že realističtější vyprávění se prosazovala v 21. století.
Mnozí členové hnutí považují Velesovu knihu za svatý text a za skutečný historický dokument. Někteří rodnoverští věřící z této knihy čerpají svou kosmologii, etický systém a rituální praktiky . Skutečnost, že mnoho učenců otevřeně odmítá Knihu jako moderní dílo dvacátého století, přispěla k přitažlivosti, kterou tento text pro mnoho rodnoverských věřících má. Podle nich je taková kritika pokusem o „potlačení znalostí“ šířených buď sovětským scientismem , nebo „židovskými kosmopolitními“ silami. Mezi další moderní literární díla, která hnutí ovlivnila, byť v menším měřítku, patří Písně ptáka Gamajona , Koliadova Kniha hvězd , Píseň o vítězství nad židovským Chazariem od Svjatoslava Statečného nebo Kyjevská Rigvéda .
Někteří rodnoverci věří, že Slované jsou rasa odlišná od ostatních etnických skupin. Podle nich jsou Slované nejpřímějšími potomky starověké árijské rasy, kterou ztotožňují s Protoindoevropany . Někteří rodnoverci věří, že Árijci pocházejí ze severního pólu , ale když se tamní klima stalo neobyvatelným, přesunuli se na jih, usadili se v jižních ruských stepích a odtud se rozšířili po celé Eurasii . Severní domovinou byla Hyperborea , která byla pozemským odrazem severního nebeského pólu , světa bohů; severní pól je považován za uzemňovací bod duchovního toku dobrých sil přicházejících ze severního nebeského pólu, zatímco jižní pól je považován za nejnižší bod materializace, odkud pocházejí zlé síly. Prohlašováním árijského původu rodnoverci legitimizují své kulturní výpůjčky od jiných etnokulturních skupin, o kterých tvrdí, že jsou také árijskými potomky, jako jsou germánské národy nebo národy indického subkontinentu.
Rodnovery má „cyklicko-lineární model času“, ve kterém se cyklická a lineární morfologie vzájemně nevylučují, ale doplňují a stimulují eschatologické cítění. Takovou morfologii času lze jinak popsat jako „spirální“. Rodnoverovské hnutí tvrdí, že představuje návrat do „zlatého věku“, zatímco moderní svět je vnímán jako vstupující do fáze bezvýznamnosti a kolapsu; Rodnovery ohlašuje znovunastolení kosmického řádu, který cyklicky umírá, ale poté se oživuje ve své původní podobě, buď návratem k životnímu stylu a smysluplným postojům předků (retroutopie), nebo radikální restrukturalizací stávajícího světového řádu na principech obnovené prvotní tradice (archeofuturismus). Archaické vzorce významu se znovu objevují na různých úrovních spirály času. Někteří rodnoverci považují Slovany za mesiášskou roli v lidských dějinách a eschatologii, například věří, že Ukrajina a Rusko budou budoucím geopolitickým centrem světa nebo kolébkou nové civilizace, která přežije zánik západního světa.
Ačkoli jejich chápání minulosti je obvykle zakořeněno spíše v duchovním přesvědčení než v argumentech, které by byly přijatelné v akademické sféře, kde je jejich historiosofie často považována za pseudohistorickou , mnoho rodnoverů se snaží propagovat své přesvědčení o minulosti mezi akademiky. Například v roce 2002 srbští rodnoverové založili Svevlad, výzkumnou skupinu věnovanou historickému slovanskému náboženství, která simulovala akademický diskurz, ale při zkoumání důkazů byla „vysoce selektivní, nesystematická a zkreslená“. V různých slovanských zemích mnoho archeologů a historiků váhalo s tím, zda dát rodnoverským interpretacím historie důvěryhodnost. Rodnoverové zase obvinili akademiky z toho, že jsou součástí spiknutí s cílem zatajit pravdu o historii.
Stejně jako mnoho dalších zastánců pseudovědeckých myšlenek, i rodnoverci často považují své učení za „pravdivou vědu“ (neboli „ruskou vědu“), na rozdíl od „židovské“ „akademické“ vědy („židovsko-materialistická věda“), která je údajně napsána s cílem skrýt před Slovany „pravdu“ o jejich velké minulosti a nadřazenosti nad jinými národy. Jeden z vůdců domorodé víry, Dobrovolskij (Dobroslav), byl hrdý na nedostatek vyššího vzdělání a věřil, že „vzdělání člověka mrzačí“. Příkladem je dobrodružný román Jurije Sergejeva „Stanový hřeben“ (1987), jehož hlavní hrdina ve 20. letech 20. století v jakutské tajze objevuje starší „starověrce“, kteří uchovávají znalosti o „úžasné kráse náboženství, které znesvětili a zabili“, a tajnou knihovnu s texty, citujícími Velesovu knihu. O několik let později hlavní hrdina střeží tajemství knihovny před moskevským vědcem, který pálí staré knihy.
Řada rodnoverů používá pseudohistorická díla autorů, jako je veřejná osobnost Valerij Skurlatov (psal také pod pseudonymem Saratov) a arabista a aktivní antisemita Valerij Jemeljanov (Velemir) (autor knihy Desionizace ), jehož spisy později používali V. A. Ivanov a V. V. Selivanov pod pseudonymem „V. A. Istarchov“ (autor knihy Úder ruských bohů ), A. M. Ivanov (Skuratov), spisovatelé Vladimir Ščerbakov, Vladimir Čivilihin a Jurij Petuchov , disident a neonacistický a neopohanský ideolog Alexej Dobrovolskij (Dobroslav) (autor řady brožur), filozof a zakladatel ruského védismu Viktor Bezverchyj (Dědeček Venedov, Ostromysl), veřejná osobnost P. V. Tulajev (Bujan), Alexandr Bělov („Selidor“), tvůrce slovansko-gorického zápasu, umělec a publicista Igor Sinjavin , Gennadij Grinevič, který údajně luštil starověké texty jako slovanské, filozof Valerij Čudinov, známý pro nalezení a „luštění“ slovanských nápisů na téměř jakémkoli předmětu, Vladimir Avdějev, tvůrce doktríny „rakologie“ (o nadřazenosti „severské rasy“ nad ostatními), veřejná osobnost a umělec N. N. Speranskij (Velimir) ( Koljada Vjatiči ), zakladatel velkého rodnoverského sdružení Svaz slovanských obcí slovanské domorodé víry Vadim Kazakov, tvůrce sdružení domorodé víry Skhoron Jež Slovan Vladimir Goljakov (Bogumil II. Goljak), psycholog-hypnotizér Viktor Kandyba („prorok“ Kandy), anglista Alexej Trechlebov (Vedaman Vedagor), „léčitel“ a následovník Chineviče a tvůrce renesance. Zlatý věk Nikolaj Levašov , generálmajor a tvůrce hnutí Koncepce veřejné bezpečnosti (KOB) Konstantin Petrov (Meragor), stoupenec Rodnoverů Lev Prozorov (Ozar Voron), chemik a tvůrce pseudovědecké „DNA-genealogie“ (o „árijském“ původu Slovanů) Anatolij Kľosov a další. Většina jmenovaných autorů jsou sami stoupenci „árijské“ myšlenky a rodnoverů nebo se hlásí k podobným názorům.
Názory na křesťanství a monoideologie
Mnoho rodnoverů vědomě a aktivně odmítá křesťanství a abrahámovské monoteismy , které jsou považovány za destruktivní síly narušující organická společenství, přičemž křesťanství je vnímáno jako cizí entita ve slovanské kultuře. Abrahámovská náboženství a jejich pozdější sekulární ideologické výtvory – marxismus , kapitalismus , obecný západní racionalismus zrozený osvícenstvím [ 219 spotřeby životního prostředí – považují za „monoideologie“, tedy ideologie, které propagují „univerzální a jednorozměrné pravdy“, neschopné pochopit složitost reality, a proto jsou odsouzeny k neúspěchu jedna za druhou. Někteří rodnoverové také zaujímají nepřátelský postoj k judaismu , který považují za zrod křesťanství, nebo věří, že křesťanství přivedlo Slovany pod kontrolu Židů. Jako alternativu k „monoideologiím“ a světu „unipolarity“, které vytvořili, Rodnoverovi navrhují svou myšlenku „multipolarismu“ .
Křesťanství je odsuzováno jako antropocentrická teologie, která zkresluje roli lidstva v kosmu tvrzením, že Bůh se mohl vtělit jako jediná historická entita ( Ježíš ), a zároveň vytváří hierarchické a centralizované mocnosti, které v průběhu dějin bránily bohatou, legitimizovanou mentalitu otroků a propagovaly pokorné chování, což je v rozporu s Rodnoverovým etický důrazem na odvahu a bojovnost a s teologickým důrazem na ontologickou svobodu živých bytostí. Křesťanství je také považováno za systém, který ničí morálku tím, že odkládá lidskou odpovědnost od současného světa do transcendentní budoucnosti , a jeho teologie také prosazuje oddělení nejvyššího Boha od světa. Jeho antropocentrismus je nakonec považován za zodpovědný za ekologické narušení , protože jeho teologické povýšení lidstva nad svět zase vytváří existenciální model pro technokratickou nadvládu lidstva nad světem přírody.
Rodnoverové vyjadřují své protikřesťanské názory různými způsoby. Mnoho rodnoverských skupin organizuje formální obřady zřeknutí se křesťanství ( raskresticia , doslova „odkřesťanštění“) a zasvěcení do rodnoverství s přijetím slovanského jména. Folkloristka Marija Lesivová pozorovala rodnoverské pochody v Kyjevě v roce 2006, jak skandují „Pryč s Jehovou! Sláva Dažbohovi!“, zatímco v roce 1996 rodnoverové znesvětili pravoslavnou křesťanskou katedrálu v Minsku , kterou pokryli graffiti, včetně jednoho s nápisem „Křesťané, odejděte z naší běloruské půdy!“. Simpson poznamenal, že v Polsku několik rodnoverských zahájilo plakátovou kampaň proti Valentýnu , který nepovažovali za autenticky polský svátek. V Rusku rodnoverští vandali poškodili a zapálili různé kostely.
Křesťané byli také zodpovědní za odpor vůči slovanské domorodé víře, například zakládáním skupin na sociálních sítích proti tomuto hnutí. Ruská pravoslavná církev při různých příležitostech vyjádřila znepokojení nad růstem a šířením rodnověrců po celém Rusku. Někteří hierarchové církve však vyzvali k dialogu s hnutím, uznávají důležitost hodnot týkajících se země a tradice předků, kterou si s sebou nese, a dokonce navrhují strategie integrace rodnověrců a ruské pravoslavné církve. Někteří ruští rodnověrci se sami pokusili zlepšit vztahy s pravoslavnou církví a argumentují, že ruské pravoslaví přijalo mnoho prvků historické slovanské víry a obřadů, i když u některých to bylo tím, že zkreslili jejich původní význam. Tímto způsobem argumentují, že ruské pravoslaví se liší od jiných forem křesťanství, a snaží se ho vykreslit jako „mladšího bratra“ slovanské domorodé víry. Pravoslavní starověrci , hnutí, které se oddělilo od ruské pravoslavné církve během reformy patriarchy Nikona z Moskvy v sedmnáctém století, jsou rodnověrci vnímáni v pozitivnějším světle než hlavní proud ruské pravoslavné církve, protože starověrci jsou považováni za osoby s podobnými prvky jako slovanská původní víra.
Jeden ze zakladatelů ruského rodnověrství, Alexej Dobrovolskij (Dobroslav), odsoudil „židokřesťanský obskurantismus“, který údajně vedl svět k ekologické katastrofě. Napsal, že Jarilo -Slunce brzy spálí ty nejcitlivější na zvýšené ultrafialové záření, k čemuž připisoval především Židy. Smrt „židokřesťanského“ světa bude podle jeho názoru znamenat začátek „naší nové éry“. Přežijí pouze „noví lidé“, uctívači slunce. Dobroslavův stoupenec A. M. Aratov, ředitel nakladatelství Ruská pravda, psal o nástupu ruské éry a blížícím se konci křesťanství a judaismu.
Vladimir Avdějev (pozdější tvůrce doktríny „rakologie“, která hlásala nadřazenost „severské rasy“ nad ostatními; člen „Moskevské slovanské pohanské obce“ Alexandra Bělova) psal v knize „Překonání křesťanství“ (1994) o méněcennosti éry Ryb, spojené s dominancí monoteistických náboženství, a budoucím požehnaném kosmickém věku Vodnáře, jehož cílem je vrátit lidstvo k původní prvotní prosperitě. Avdějev spojoval budoucnost s vytvořením „nadnárodního, kontinentálního, planetárního světonázoru“, kterému by měl napomoci „národní prorok“. Budoucnost podle jeho názoru patří euroasijskému sdružení národů, založenému na společné „árijské doktríně“. Později Avdějev opustil euroasijské myšlenky a přistoupil k rasové doktríně.
Kulturní centrum „Vjatiči“ v „Ruském pohanském manifestu“ z roku 1997 (Nikolaj Speranskij – Velimir a další) na prahu třetího tisíciletí ohlašovalo konec „noci Svaroga“ a „ráno nového velkého dne bohů“.
Viktor Bezverchyj (Ostromysl) v roce 1998 předpověděl zánik „civilizace úroků z půjček a otroctví“ v roce 2003. Podle něj by na to měly být „rasy“ připraveny, proto musí studovat „hrdinství císaře Tita, který zničil Jeruzalém “. Vladimir Istarchov v knize „Úder ruských bohů“ předpovídá, že v éře Vodnáře dojde k oživení pohanských bohů a „árijská moc“ zvítězí nad „židovským ďáblem“.
Praktiky
Rodnovery jsou v podstatě náboženstvím komunity, přičemž většina stoupenců se aktivně připojuje k organizacím; pouze menšina věřících volí samotářskou praxi. Laruelle poznamenal, že většina rodnoverských skupin zdůrazňuje ezoterický aspekt náboženství, organizuje velké společné, lidové oslavy a šíří ezoterické znalosti otevřené všem. Existují však uzavřenější skupiny, které vyžadují od svých stoupenců přísnější závazek a kladou důraz na ezoterická učení a praktiky, včetně složitých iniciačních rituálů, odkazů na systémy podobné židovské kabale , modlitby a magie . Pro mnoho rodnoverských stoupenců je větší důraz kladen na konstrukci „autentických“ slovanských rituálů spíše než na psychologicky posilující praktiky. Pro mnoho dalších mohou rituály zahrnovat magické praktiky a jsou určeny k vytváření sdílených významů a nových komunitních vazeb. Ceremoniální přesnost je často považována za nezbytnou pro účinnost rituálu, ale zároveň jsou rodnoverské rituály považovány za flexibilní rámce, v nichž je prostor pro rozpracování a experimentování. Mezi zdroje, na které se Rodnovers spoléhají, patří vážení učenci jako Vladimir Dal a Boris Rybakov .
Většina rodnoverských skupin silně zdůrazňuje uctívání předků, aby se udržela a kultivovala rodina, příbuzenský vztah a půda, protože předkové jsou ty osobnosti, které efektivně zplodily v současnosti žijící potomky. Příkladem uctívání předků je rituál „Uctívání staroruských rytířů“, který praktikuje ruská rodnoverská organizace Svarožiči se sídlem v Jekatěrinburgu a rozšířená v Uralské oblasti , 9. května na počest vítězství Svjatoslava I. Kyjevského nad Chazary . Některé sylenkoitské organizace připomínají ukrajinské národní hrdiny, jako jsou Taras Ševčenko , Ivan Franko , Bohdan Chmelnycký a Hryhorij Skovoroda .
Rituály, magie a další techniky
Podle Aitamurta hrají rituály „ústřední roli v definování, učení a předávání náboženství“, a proto představují důležitý doplněk rodnoverské teologie. Rituální praxe využívá mytologii, symboliku, kodifikované zpěvy a gesta. Mýty a symboly jsou považovány za vycházející z podvědomí lidstva a za imaginární posvátné poznání, které je třeba dešifrovat a znovu interpretovat, protože skutečný význam není vždy zřejmý. Mezi nejběžnější mýty patří mýtus o Belovodye (esoterické říši „Bílých vod“), odvozený z kultury starověrců z osmnáctého století . Symboly jako trojzubec, svastika a předměty představující oheň jsou prominentními rysy rodnoverských rituálů. Svastika (nebo kolovrat , jak se v rodnoverštině nazývá osmiramenné kolo) je považována za hlavní symbol mystického vzestupu do božského světa . Jiné symboly, jako jsou zvířata, geometrické tvary a staroslovanské runové písmo, jsou považovány za symboly spojené s konkrétními bohy a modlitba k jejich obrazu se má za to, že se u těchto bohů přimlouvá. Věří se také, že vhodné zpěvy a gesta umožňují účastníkům vstoupit do spojení s vyšším světem. Někteří rodnoverové zastávají myšlenky podobné myšlenkám židovské kabaly, konkrétně disciplínu Vsejasvetnaja Gramota („Univerzální písmo“), která tvrdí, že existuje spojení mezi jazykem, písmem a kosmem (což potvrzuje etymologické spojení mezi slovy jazyčník , „pohan“, a jazyk , „jazyk“, která sdílejí stejný kořen): cyrilice a hlaholice a jejich údajný předchůdce jsou považováni za magicky užitečné pro spolupráci s vesmírem a komunikaci s Bohem a pro vidění minulých událostí a předvídání budoucích.
Rituály se konají na posvěcených místech a obvykle zahrnují zapálení ohně ( vozžiganie ognia ), vzývání bohů, zpěv hymnů, oběti ( přinesenie třeby ) a nalévání úliteb , kruhové tance ( chorovod nebo jednoduše kolo , „kruh“) a obvykle společné jídlo na konci. Některé rodnoverské organizace vyžadují, aby účastníci při takových příležitostech nosili tradiční slovanské oblečení, ačkoli existuje velká volnost v interpretaci toho, co představuje „tradiční oděv“, přičemž tato definice se obecně vztahuje na folklórní vyšívání otevřené široké škále uměleckých vzorů. Kruhové tance mohou být ve směru hodinových ručiček ( posolon , tj. po směru slunce, doprava) v rituálech zasvěcených bohům Prav (nadsvětí), nebo proti směru hodinových ručiček ( protivosolon , tj. po směru loketních ručiček, doleva) v rituálech zasvěcených bohům Nav (podsvětí).
Iniciační rituály zahrnují formální zřeknutí se křesťanství ( raskresticia ) , které zahrnuje křest slovanským jménem ( imianarechenie ), rituál vstupu do bratrstva ( bratanie ) a rituály sňatku a smrti. Přejmenování symbolizuje smrt a znovuzrození jednotlivce do nové komunity. Mužská bratrstva praktikují přestřižení druhé „životní linie“ na dlani konvertitů, symbolizující nové „pokrevní pouto“, které se vytváří s ostatními členy.
Mezi hlavními proudy a organizacemi rodnoverské církve existují velké rozdíly. Například Sdružení synů a dcer Ukrajiny původní ukrajinské národní víry (OSIDU RUNVira), jedna z církví ukrajinského sylenkoismu, pořádá týdenní „Svatou hodinu sebereflexe“, během níž praktikující čtou ze Sylenkovy Maha Viry , konají se kázání, připomínají se předkové, konají se modlitby a hymny a setkání končí zpěvem státní hymny Ukrajiny. Konkurenční a téměř stejnojmenné Sdružení synů a dcer původní ukrajinské národní víry (OSID RUNVira) také pořádá týdenní bohoslužby, ale do bohoslužeb zahrnuje širší výběr zdrojů – například čtení z panrodnoverské Velesovy knihy nebo poezie Tarase Ševčenka – a jeho liturgie se vyznačuje pestřejším rituálním dějem. Struktura těchto sylenkoitských obřadů je modelována podle struktury východní pravoslavné církve .
Mnoho rodnoverských skupin zastává holistický světonázor, který nevytváří dichotomii mezi myslí a tělem, a používá fyzické techniky neboli bojová umění jako prostředek k čištění, posilování a povznesení mysli. Některé rodnoverské skupiny zahrnují praktiky, které nejsou slovanského původu. Například skupina polských rodnoverských skupin byla zdokumentována, když používala ohnivé poi na svých svatojánských slavnostech, což je praxe, která se původně vyvinula v tichomořských oblastech v polovině dvacátého století. Ukrajinská organizace Ancestral Fire of the Native Orthodox Faith propaguje léčebnou techniku zvanou živa , která má blízko k japonské praxi reiki . V jiném případě Lesiv pozoroval ukrajinského rodnoverského příslušníka, který legitimizoval praxi jógy tvrzením, že tuto duchovní tradici původně vyvinuli předkové dnešních Ukrajinců.
Komunity, citadely a chrámy
Rodnoverské organizace zdědily myšlenky pospolitosti a sociální správy ze slovanských a ruských dějin. Obnovují předkřesťanskou sociální instituci veče ( shromaždění), kterou také považují za odraz konceptu sobornosti formulovaného v ruské filozofii dvacátého století. Veče se používá jako název pro některé zastřešující rodnoverské organizace a také pro mezinárodní rady. Aitamurto charakterizuje veče jako model organizace „zdola a nahoru“, dle popisů samotných rodnoverských organizací – tedy jako formu správy věcí veřejných zdola, která dozrává v konsensuální autoritu a/nebo rozhodování. Místní rodnoverské skupiny se obvykle nazývají obščina (termín pro tradiční rolnické komunity), zatímco skhod , sobor a mir se používají pro neformální setkání nebo k označení tradičních ruských představ o pospolitosti. Dalším termínem pro komunitu, i když ne často používaným, je artěl . Forma organizace rodnoverských komunit spočívá ve zřizování míst pro společné bydlení, jako jsou pevnosti ( kreml ) nebo citadely ( gorodok ), v nichž jsou chrámy obklopeny budovami pro různé společenské účely. Slovanský Kreml Vitalija Sundakova je jedním z takových center a nachází se v Podolském okrese Moskevské oblasti. [ 255 ] Některé rodnoverské sítě založily celé vesnice po celém Rusku; to je mimo jiné případ těch Rodnoverů, kteří jsou součástí anastasianismu .
Rituály a náboženská setkání se často konají ve venkovském prostředí, lesích a na mýtinách. Základní strukturu chrámu slovanské rodné víry, rituální náměstí (капище, капище ), tvoří posvátný obětní prostor, přístupný pouze kněžím, v jehož středu jsou umístěny kůly s vyřezávanými obrazy bohů a rituálním ohněm ( krada ). Mohou být přítomny chrámové budovy (храм, khram ). Kůly nebo sochy se nazývají rodovoj stolb („předkový kůl“), idol , kostel , ale také kapy . Obětní místo se obvykle nachází v severní části náměstí, takže během obětních obřadů se kněží i laici dívají směrem k božskému severnímu pólu; v případě komunit, které přikládají větší důraz cyklu Slunce, se nachází ve východní části náměstí. V roce 2015 byl Svazem slovanských komunit původních věřících v Krasotynce v Kaluze otevřen Chrám Svarozičova ohně v podobě jednoduché dřevěné architektury . [ 260 ] Gajdukov zdokumentoval, že v roce 2000 vztyčili rodnoverští obyvatelé sochu Peruna v parku poblíž Kupčina v Petrohradu , ačkoli k tomu nejprve nezískali oficiální povolení. Socha na místě nějakou dobu zůstala, dokud ji úřady v roce 2007 neodstranily, když bylo rozhodnuto o výstavbě kostela v blízkosti.
Kněžství
V čele rodnoverského řádu stojí kněžská třída, kterou lze rozlišit do řádů volchv (přeložitelné jako „mudrc“, „čaroděj“, tj. „ šaman “ nebo „ mág “) a žrets („obětníci“). Ti jsou zodpovědní za pořádání obřadů uctívání bohů a vedení komunit a náboženských svátků. Volchvové představují vyšší hodnost kněžské hierarchie, zatímco žrets mají nižší autoritu. Ačkoli většina rodnoverských kněží jsou muži, rodnoverské skupiny nevylučují ženy z kněžství, takže paralelní ženské kněžství tvoří dvě hodnosti žritsa a vedunya („věštkyně“). Prestiž se neomezuje pouze na mužské kněze; kněžka Halyna Lozko z Ukrajiny je uznávanou autoritou v rámci rodnoverského hnutí a osada Pravovedi v Kolomně je řízena kněžkou. V roce 2012 uzavřela řada organizací Rodnover v Rusku dohodu o vzájemném uznávání kněžství a o sjednocení pravidel pro svěcení.
Rodnoverské kněžství se vyznačuje řadou atributů, posvátných předmětů, které označují jeho roli. Kromě rozmanitých „tradičních“ oděvů a tamburíny je nejvýraznějším prvkem doprovázejícím rodnoverský volchv jejich hůl, udělená v okamžiku jejich iniciace, „neměnný atribut náboženské a světské moci (žezlo , hůl ) v tradicích národů světa“. V rodnoverském kněžství představuje kněžská hůl axis mundi , světový strom , neviditelný „pilíř síly“, duchovní síly stvoření, a je považována za nádobu jedné ze dvou částí duše volchva nebo za reprezentaci jeho vlastního já.
Podle kosmologie Rodover: horní část hole volchvu představuje nadsvětí Prav a je buď vyřezána jako antropomorfní tvář představující patronské božstvo volchvu , nebo jako symbol Roda a je spojována s Rodem samotným, „Bohem bohů“, představujícím jednotu zrozených bohů v univerzálním Rodu , nebo s jeho viditelným projevem, Svarogem ; střední část hole představuje Java a Peruna a je vyřezána se symboly mocností, kterým volchv „ velí“ v reálném světě; spodní část hole představuje Nava a Velese a je spálena v ohni, aby symbolizovala pekelné síly podsvětí. Dřevo, z něhož je saf vyroben, se volí podle patronského božstva kněze: buk a javor jsou spojovány se Svarogem a Dažbogem , dub s Perunem, jehličnany a líska s Velesem, bříza a jeřáb jsou spojovány s bohyněmi ( Mokoš , Lada , Lelja ). Hůl je pokryta svislými čarami, pokud jsou mužské a spojovány s mocí Roda , zatímco spirálové nebo kruhové řezy jsou ženské a spojovány s bohyní Země. S holí je třeba zacházet podle určitých pravidel a vtírání olejů s kouzly a zavěšování drápů, tesáků, amuletů a dalších předmětů připevněných k nitkám se považuje za akumulaci síly v holi.
Kalendáře a svátky
Běžný rodnoverský rituální kalendář je založen na slovanské lidové tradici, jejíž klíčovými událostmi jsou čtyři slunovraty a rovnodennosti zasazené do čtyř fází roku. Slovanská domorodá víra byla popisována jako následování „cyklů přírody“, ročních období. Festival, který mnoho rodnoverských obyvatel považuje za nejdůležitější, je letní slunovrat, Kupalská noc (23.–24. června), důležité jsou však i zimní slunovratové slavnosti Karačun a Koljada (24.–25. prosince) a jarní rovnodennostní festival Masopust – zvaný Komojedic nebo Maslenica (24. března). Mezi festivaly slavené na jaře patří Den Jarila a Krasnaja Gorka (doslova „Červený vrch“, oslavovaná mezi 30. dubnem a 1. květnem), přičemž druhý jmenovaný je věnován uctívání předků; zatímco na podzim rodnoverští obyvatelé slaví Den Marzanny a Den Mokoši (10. listopadu). Mezi další svátky patří Velesovy dny (několik, v lednu a únoru) a Perunův den (2. srpna), přičemž druhý jmenovaný je některými rodnoverskými organizacemi považován za nejdůležitější svátek roku. [239] Anastasijci Země 23. července s charakteristickými rituály předepsanými v knihách jejich hnutí. [ 268 ]
Organizace festivalů obvykle zahrnuje tři vrstvy společnosti: existuje patronující „jádro“ praktikujících, kteří jsou často profesionálně uznávanými lidmi, obvykle patřícími k intelektuální třídě; pak je tu populace oddaných stoupenců; a pak je tu volná „periferie“ tvořená sympatizanty, obvykle příbuznými a přáteli oddaných stoupenců. Aitmurto poznamenává, že festivaly se obvykle konají večer, o víkendech a o státních svátcích, aby se mohl zapojit každý. Šiženskij a Aitamurto popsali jeden festival Kupala, který se konal po dobu tří dnů poblíž Malojaroslavce v Rusku; během této události se konaly svatby, očistné rituály a obřady pojmenování, doprovázené hudebními vystoupeními, bojovými uměními a folklórními hrami, zatímco na trhu se prodávaly tradiční řemeslné výrobky. Souhra s bohy a cyklus přírody, který představují, se projevuje prostřednictvím rozsáhlých obřadů, které Aitamurto definuje jako „esteticky opulentní“, vektory velké míry kreativity. Například konec zimy je označen pálením slámových soch Marzanny, bohyně zimy, a zároveň oslavou vítězství Jarila, boha plného proudu přírodních sil; konec léta je naopak označen pohřbením Jarilovy sochy.
Přívrženci slovanské domorodé víry často přejímají prvky ze zaznamenané lidové kultury, čímž dávají nový význam a účel pokřesťanštěným nebo nepohanským obsahům. Některé rodnoverské skupiny si přivlastnily nebo znovu přivlastnily křesťanské svátky. Tatáž Kupalská noc je opětovným přivlastněním, jelikož je to den v roce, kdy křesťanské církve slaví Narození svatého Jana Křtitele . Kalendář některých sylenkoitských organizací zahrnuje svátky, které byly odkřesťanštěny, jako například „Vánoce Dažbohova světla“ a „Velikonoce věčného vzkříšení“.
Umělecké a jiné zájmy
Řada rodnoverů vyjadřovala své náboženství prostřednictvím vizuálního umění, přičemž Svyatoslav I. Kyjevský je jedním z nejoblíbenějších historických subjektů mezi rodnoverskými umělci. V roce 2010 vstoupily rodnoverské umělce do masové tržní kultury slovanských zemí propagací etnického oblečení, etnických účesů, etnického tetování, vytvářením a šířením vlastních systémů symbolů a obrazů, ale také žánrů hudby, filmu a beletrie. Někteří rodnoverové se hlásí k jazykovému purismu a navrhují nahrazení cizích slov slovanskými ekvivalenty (například svetopisi místo fotografie nebo izvedi místo rozhovoru ).
Rodnovery obecně zdůrazňují zdravý životní styl jednotlivce, který se má rozšířit i na zdravý životní styl národa; omezení příjmu potravy, vyhýbání se určitým potravinám a sportovní aktivity, časově omezené na významné události nebo svátky, získaly pro mnoho rodnoverských skupin rituální charakter. Oblíbeným sportovním hnutím spojeným s rodnovery je „ruský jogging“ (Русские пробежки, Russkiye probezhki ). Rodnoverské rituály a festivaly často zahrnují ukázky bojových umění ; ty někdy symbolizují sezónní změny, jako je vítězství jara nad zimou, nebo je lze považovat za projevy statečnosti, síly a čestnosti. „Slovanský kopcový zápas“ ( Slavyano-goritskaya bo'ba ) založil ruský rodnover Alexandr Bělov. Dalšími styly bojových umění, které jsou mezi rodnoverskými skupinami oblíbené, jsou „lavicový zápas“ ( lavočky ) a „stěna proti zdi“ ( stenka na stenku ).
_Swastika_(%D0%A1%D0%B2%D0%B0%D1%81%D1%82%D0%B8%D0%BA%D0%B0)_-_Rodnovery.svg){kind=small}
), varianta svastiky ( sanskrt: „blahobyt“, „pohoda“). [ 60 ] Jako takový představuje celistvost, konečný zdroj obnovy, kosmický řád a čtyři světové strany. [ 61 ].svg){kind=small}
) a „Perunovo znamení“ neboli „hromové kolo“ (např .svg){kind=small}
.), boha hromu Peruna neboli nejvyššího Boha ( Roda ), který se projevuje jako síla zrození a rozmnožování v jeho různých podobách (ať už Triglav, Světovid, Perun a další bohové) a byl vyřezáván v lidových tradicích ruského severu až do devatenáctého století. [ 62 ] Současný design kolovratu jako osmiramenného kola byl již přítomen v dřevorytech, které ve 20. letech 20. století vytvořil polský umělec Stanisław Jakubowski pod názvem słoneczko („malé slunce“). [ 63 ] [ 64 ] Podle Laruelleho se rodnoverští věří, že je to symbol „vstupu do horního světa“. Pro některé rodnoverské je pravoslavný kříž další slovanskou verzí svastiky . [ 65 ] Rodnoveři obvykle prezentují své symboly ve vysoce kontrastních barevných kombinacích, obvykle červené a černé nebo červené a žluté. [ 63 ]