Z hlediska současné slavistiky, religionistiky a historické antropologie je nutné Váš dotaz rozdělit na dvě roviny: rovinu teoreticko-analytickou (co byl svatební rituál v předkřesťanském a raně středověkém slovanském kontextu) a rovinu prakticko-preskriptivní (požadavek na konkrétní „návod“ k obřadu).
S oporou o vymezený vědecký aparát a kritiku pramenů uvádím následující expertízu:
1. Podstata svatebního obřadu a otázka „požehnání bohů“
V předkřesťanském slovanském prostředí nepředstavovala svatba náboženský svátostný akt v moderním (křesťanském) slova smyslu, který by vyžadoval institucionální požehnání hlavních bohů (jako je Perun či Veles) v chrámu či svatyni.
Socio-právní a přechodový charakter: Jak ve svých religionistických syntézách uvádí Andrzej Szyjewski (Religia Słowian, 2003), svatba byla primárně přechodovým rituálem (rite de passage v antropologickém pojetí Arnolda van Gennepa) a právním aktem mezi dvěma rody. Cílem rituálu bylo bezpečně vyčlenit nevěstu z moci ochranných duchů jejího původního rodu a začlenit ji pod ochranu rodových předků (démonů) ženicha.
Kult předků vs. velcí bohové: Podle analýz Jiřího Dyndy (Bohové a běsi, 2019) a srovnávací studie Michala Téry (Perun - bůh hromovládce, 2009) se domácí a rodinné rituály odehrávaly v intencích nižší mytologie a kultu předků (spojeného s entitami typu rod, rožanice či pozdější folklórní domovoj). Velká nebeská božstva, reflektovaná vnějším písemnými prameny (např. Prokopios z Kaisareie v 6. století nebo kyjevský Pověst dávných let), byla spojena s veřejným prostorem, válkou, knížecí mocí a přísahami, nikoli s privátním rodinným právem.
Každodenní a ekonomický aspekt: Magdalena Beranová (Slované, 1988) poukazuje na to, že klíčovou roli v rituálu hrála ekonomická transakce – výplata věna (věno ve smyslu ceny za nevěstu, původně praslovanské věno označovalo spíše dar ženicha rodu nevěsty). Písemné prameny, jako např. zprávy arabského geografa Ibn Rusty (10. stol.), potvrzují, že svatba byla podmíněna majetkovou dohodou a následnou hostinou.
2. Rekonstruovatelné prvky rituálu (na základě etnolingvistiky a etnologie)
Z děl polských slavistů Aleksandra Brücknera a Tadeusze Lehra-Spławińského vyplývá, že praslovanská terminologie uchovala strukturu tohoto rituálu:
Únos nebo smlouva: Původní forma „únosu“ nevěsty (chvatatь) byla již v raném středověku nahrazena institucí smluvního vyjednávání (příbuzné se slovem snubiti).
Rituální transformace: Etnologické paralely rozpracované Henrykem Łowmiańským (Religia Słowian i jej upadek, 1979) ukazují, že klíčovým momentem bylo rituální stříhání vlasů nevěsty a jejich zahalení (tzv. čepení), což symbolizovalo smrt dívky a znovuzrození v roli vdané ženy.
Obcházení ohniště: Szyjewski (2003) rovněž uvádí význam rituálního obcházení domácího ohniště (pece) v domě ženicha, což byl akt představení nevěsty rodovým předkům.
3. Stanovisko k požadavku na praktický návod (Pravidlo chybějících dat)
Pokud jde o Váš požadavek na přesný návod, liturgický scénář nebo rituální manuál, jak krok za krokem zorganizovat a provést autentický předkřesťanský slovanský svatební obřad:
Na základě vymezených vědeckých zdrojů nelze tuto informaci potvrdit / k tomuto tématu chybí v těchto zdrojích data.
Zdůvodnění (Pramenná kritika):
Žádný z dochovaných raně středověkých písemných pramenů vnějších pozorovatelů (Thietmar, Adam Brémský, Helmold z Bosau, Saxo Grammaticus) ani archeologické nálezy výzkumných ústavů AV ČR a PAN (reprezentované studiemi N. Profantové či J. Macháčka) neobsahují detailní liturgické texty, zaříkadla či přesný scénář rodinných obřadů.
Archeologie (jak dokládá Michal Lutovský v kontextu pohřebního ritu a raně středověkých struktur) dokáže identifikovat pouze materiální stopy lidské činnosti (např. zbytky obydlí, šperky jako záušnice, rituální depoty), nikoli efemérní průběh svatební liturgie či mluvené slovo. Jakékoli novodobé textové příručky, které krok za krokem předepisují, co mají snoubenci říkat nebo jaké úkony mají kněží (žreci) provádět, jsou produktem romantismu 19. století, případně moderního novopohanství (neopohanství), a nemají oporu v recenzované vědecké literatuře.