Slovanské pohanství – Mytologie, bohové, rituály a nadpřirozené bytosti

 

Z diskuse pod videem:

@The_Mr_UnderhillPerun s Velesem nezápasí. Je to chybná teorie která byla o pár let později odmítnuta jedním ze samotných tvůrců této hypotézy. Toporov a Ivanov ztotožnili chybně Velese s Vedickým démonem Vrtrou. Tato hypotéza je majoritně nepříjmána. Neexistuje jediné zobrazení Velese a už vůbec ne s rohy nebo jako draka. Nemáme žádný primární zdroj s jeho popisem. Navíc Velesovi příbuzné postavy ve slovanskýcm folklóru na sebe prakticky neberou podobu hadů, naopak spíše vlků a medvědů dále na východ.
"Ukutí" světa se ve slovanské mytologii nevyskytuje. Teoreticky je minoritně zastoupen mýtus o stvoření světa z plamene. Nejrozšířenější mýtus je o dvou stvořitelích, z nichž jeden se potápí do primordiálního oceánu, aby vylovil písek ze kterého druhý stvoří svět. Koncept analogický s Baltským prostředím a Védským Varunou (při stvoření).
"Běloboh" je vykonstruovaný bůh Thomášem Kantzowem v roce 1538 v jeho Pomořanské kronice. V originálním textuz 12. století Helmonda z Bosau se vyskytuje pouze Černoboh.
Prav a Jav jsou fabrikace z falsifikátu jménem Velesova Kniha, která propaguje kromě fantazií i nebezpěčné nacionalistické myšlenky.zobrazení Velese a už vůbec ne s rohy nebo jako draka. Nemáme žádný primární zdroj s jeho popisem. Navíc Velesovi příbuzné postavy ve slovanskýcm folklóru na sebe prakticky neberou podobu hadů, naopak spíše vlků a medvědů dále na východ.

@feedermaster2698Tak ono asi nemá smysl se u slovanského pohanství bavit o jménech bohů, která se mohla v čase a prostoru měnit ale spíš o vrstvách vesmíru. Horní vrstvu vesmíru reprezentuje dejme tomu Perun, pak je je náš svět, svrchní vrstva spodního vesmíru, kterou reprezentuje Mokoš a spodní vrstva vesmíru spojená s magií a Velesem. Aby byla zachována úroda a prosperita tak potřebuješ vláhu z vrchní vrstvy vesmíru, pro to máme ty různé zvyky odemykání a zamykání studánek a potřebuješ i tu spodní vrstvu vesmíru, protože magii potřebuješ k růstu a transformaci, aby se z neživého semena stala transformací živoucí rostlina. Co se týče toho soupeření Peruna s Velesem, tak myslím, že Michal Téra v knize Perun bůh hromovládce se zabývá křesťanskými mýty, kde spolu soupeří svatý Mikuláš a svatý Ilja a dává to do souvislosti s Perunem a Velesem, nechci teď kecat, nemám to před sebou. Ty hadi sice s Velesem přímo nesouvisí, ale ti domácí ochránci, kteří sídlili na spojnici našeho světa a podsvětím, tedy za pecí nebo pod prahem se zjevovali i v podobě chtonického zvířete hada. A z těchto těch ochranných bůžku se později pravděpodobně vyvinuli všichni ti šotci, čerti, diblíci a čerti rohy mají. Neříkám, že rohaté bytosti, hadi vyloženě souvisí s Velesem, a že Veles měl rohy, ale minimálně spolu sdílejí prostor podsvětí. Ono obecně jsou asi důležitější ty principy, než se daný bůh jmenoval Franta nebo Tonda a jestli měl rohy. A ten medvěd, ono asi všechny postavy z folkloru, které jsou spojeny z pozůstatky víry v reinkarnaci nějak souvisí s podsvětím. Těch legend je celá řada, kdy se byl člověk změněn ve zvíře, často je to kukačka, medvěd, ale i další zvířata, která si teď nevybavím. Do ptačího podsvětí Irije vede ptáky právě kukačka. Tam je i ten motiv vodní cesty která tvoří hranici mezi světem živým a světem mrtvým, kdy ve východoevropském folkloru letí ptáci do Irije přes řeku nebo přes moře a u nás se vlaštovky ukrývají na dně rybníků. Ono i to že ta kukačka tím počtem kukání předpovídá délku života nebude náhoda. Překládám si teď překladačem z ruštiny knihu Mýty ruského národa od Jeleny Evgenie Levkijevské, tam je tech legend o stvoření světa milion, ale všechny jsou spíše pozdní. Jo a tohle píšu, aniž bych to video viděl, páč jsem ješte v práci, tak vlastně nevím k čemu se vyjadřuju.

@The_Mr_UnderhillAle je rozdíl mezi jménem vykonstruovaným a doloženým, protože to pak nabíjí lidem píšící bludy.Nechci znít pedantsky, ale Téra o tom píše zcela explicitně. V průběhu celé své knihy a dokonce i na jejím konci v samostatné kapitole, kde „teorii primárního mýtu“ podrobně rozebírá. Ostře a na základě argumentů jí odmítá, protože, jak správně uvádíte, rivalita mezi hromovládcem a chthonickým božstvem není totožná s otevřeným soubojem hromovládce s drakem, s nímž Velese Toporov a Ivanov ztotožnili. Toporov se vůči tomuto přešlapu dokonce později sám vymezil. Legenda o Eliášovi a Mikulášovi je toho dokladem. Jedná se o stejný typ vztahu, jaký nacházíme mezi Thorem a Odinem nebo mezi Indrou a Varunou. Téra to přímo zmiňuje v dovětku po uvedení této legendy.
Nechci znít pedantsky, ale Téra o tom píše zcela explicitně. V průběhu celé své knihy a dokonce i na jejím konci v samostatné kapitole, kde „teorii primárního mýtu“ podrobně rozebírá. Ostře a na základě argumentů jí odmítá, protože, jak správně uvádíte, rivalita mezi hromovládcem a chthonickým božstvem není totožná s otevřeným soubojem hromovládce s drakem, s nímž Velese Toporov a Ivanov ztotožnili. Toporov se vůči tomuto přešlapu dokonce později sám vymezil. Legenda o Eliášovi a Mikulášovi je toho dokladem. Jedná se o stejný typ vztahu, jaký nacházíme mezi Thorem a Odinem nebo mezi Indrou a Varunou. Téra to přímo zmiňuje v dovětku po uvedení této legendy.
Rohy jako atribut jsou pravděpodobně pozdní křesťanskou synkrezí s našimi postavami. Osobně je nevidím jako zásadní problém, avšak ve folkloru se vyskytují mnohem lépe doložené atributy, které sdílejí různé magické bytosti a které pravděpodobně vycházejí ze společného (Velesova a IE) základu (viz Šebestovská - Veles). Jedná se především o chlupatost, křivost, zvířecí části těla, zejména nohy, kulhání a zvláštní mluvu. Dokonce i Varuna je ve Védách popisován s nápadně velkými zuby a Velnias má přízvisko Němčík, protože mluví jako cizinec. Jde tedy o atributy s pravděpodobnými indoevropskými kořeny, zejména pokud jde o spojení chlupatosti s magií, kdežto rohy nejsou zastoupeny tak často. Ale jak říkám, tohle je asi detail.
Hadi jsou s podsvětím spojeni spíše sekundárně a postavy lešijů, čertů, vodníků a ďáblů jsou s nimi spojovány jen zřídka nebo vůbec. Naopak ve folkloru mnohem častěji nacházíme postavu vlčího pastýře a mýty o spojení ďábla s vlky, a to i v komparativní mytologii jiných bohů. Na Balkánu Zmej vládne atmosférickými jevy a vystupuje jako kladná postava, což by ho logicky spojovalo spíše s Perunem (viz Téra - Perun o dualitě hadů). Spojení s medvědy je typické spíše pro ruskou oblast a souhlasím s názorem Téry, že se nejspíše jedná o vliv ugrofinských kmenů na Slovany.
Mýtus spícího boha Svaroga, který stvoří svět ve svém snu, je ve skutečnosti pokřivením jiné legendy. V té se bůh po dlouhém spánku probudí a svým pohledem stvoří první hvězdy a posléze z jeho potu, který dopadne na zem, vzniknou lidé. Tento motiv uvádí Karel Jaromír Erben ve sbírce Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Neopohané na internetu tuto fantaskní fabulaci velmi často opakují. Přitom pro Slovany, Balty a některé další národy je mnohem typičtější a lépe doložený převzatý euroasijský mýtus o potápějící se dvojici bohů, což zmiňují snad úplně všichni z oboru.
Mýtus spícího boha Svaroga, který stvoří svět ve svém snu, je ve skutečnosti pokřivením jiné legendy. V té se bůh po dlouhém spánku probudí a svým pohledem stvoří první hvězdy a posléze z jeho potu, který dopadne na zem, vzniknou lidé. Tento motiv uvádí Karel Jaromír Erben ve sbírce Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Neopohané na internetu tuto fantaskní fabulaci velmi často opakují. Přitom pro Slovany, Balty a některé další národy je mnohem typičtější a lépe doložený převzatý euroasijský mýtus o potápějící se dvojici bohů, což zmiňují snad úplně všichni z oboru.
Krásně zmiňujete symbolismus vody a světa za vodou! Kdyby Vás zajímaly ruské foklorní pohádky a legendy tak nemůže být nikdo lepší než Alexander Afanasyev (Поэтические воззрения славян на природу, Народные русские сказки). Ten je Slavista s třemi vykřičníky.
Krásně zmiňujete symbolismus vody a světa za vodou! Kdyby Vás zajímaly ruské foklorní pohádky a legendy tak nemůže být nikdo lepší než Alexander Afanasyev (Поэтические воззрения славян на природу, Народные русские сказки). Ten je Slavista s třemi vykřičníky.

@Cheffreelancerdobrý den, zaujalo mě kolik toho víte o slovanských božstvech. V poslední době mě velmi zajímá slovanská mytologie a zvyky. Proto bych se chtěl optat odkud čerpáte vědomosti, děkuji za jakékoliv doporučení

@The_Mr_Underhill​ Ale jistě! Zde můj seznam nejlepších českých akademických publikací z oblasti religionistiky (v jiných jazycích bych mohl doporučit podobné, ale když prostudujete tohle, tak pak budete vědět kam šáhnout). Nezahrnuje kroniky v překladu, folklorní sbírky, etnologické práce ani obecně zaměřené knihy na toto téma... to bych se nezastavil. :D

Aleksander Gieysztor - Mytologie Slovanů
Jiří Dynda - Bohové a bohyně starých Slovanů; Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech; Slovanské pohanství ve středověkých ruských kázáních; Svjatogor: Smrt a iniciace staroruského bohatýra
Michal Téra - Perun: Bůh hromovládce
Michaela Gajdošíková Šebetovská - Veles: Slovanské božstvo ve srovnávací perspektivě
Naďa Profantová, Martin Profant - Encyklopedie slovanských bohů a mýtů
Zdeněk Váňa - Svět slovanských bohů a démonů
Jan Hanuš Máchal - Bájesloví slovanské (Zde pozor, jedná se o starší publikaci se zastaralými názory na téma božtev, ale perfektní démonologií); Nákres slovanského bájesloví
Lubor Niederle - Slovanské starožitnosti: Život starých Slovanů; Rukověť slovanských starožitností
Dušan Třeštík - Mýty kmene Čechů
Čeněk Zíbrt - Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku; Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní; Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách; Časopis Český lid

Ještě doporučím postup 1. Mytologie Slovanů > 2. Bohové a bohyně starých Slovanů > 3. Perun: Bůh hromovládce > 4. Veles: Slovanské božstvo ve srovnávací perspektivě > pak zbytek od Dyndy > a touto dobou už dokážete vybírat sám

Doporučuji vytrvat! Některé části mohou být pro laika nudné

Mýtus o stvoření světa ze dna

AI Gemini 2.5 Pro jako vědecký pracovník specializující se na raně středověké dějiny a náboženství Slovanů  předkládá nejpodrobnější možnou rekonstrukci slovanského mýtu o stvoření světa na základě dostupných akademických dat.

Je naprosto klíčové hned v úvodu zdůraznit, že neexistuje žádný přímý, ucelený písemný pramen z předkřesťanské éry, který by tento mýtus v narativní podobě zaznamenal. To, co dnes označujeme za slovanský kosmogonický mýtus, je vědecká rekonstrukce založená primárně na komparativní analýze folklorních záznamů z 19. a 20. století napříč celým slovanským světem (zejména z Polska, Ukrajiny, Běloruska a Bulharska). Tyto lidové příběhy, ačkoliv silně ovlivněné křesťanským dualismem (Bůh a Ďábel), vykazují natolik archaickou a specifickou strukturu, že je většina badatelů (religionistů, lingvistů i etnologů) považuje za ozvěnu původní předkřesťanské představy.

Základní forma rekonstruovaného mýtu spadá do mytologické kategorie tzv. mýtů o „stvoření ze dna“ (Earth-diver myth), které jsou rozšířené zejména v eurasijském a severoamerickém prostoru.

---

Aktéři mýtu

V lidových vyprávěních vystupují dvě hlavní postavy, jejichž jména jsou již poznamenána christianizací. Pro akademickou rekonstrukci je nutné hledat jejich předkřesťanské ekvivalenty.

1. Nebeský Bůh (Stvořitel): V lidových verzích je nazýván jednoduše Bůh (Bog). Jedná se o pasivní, svrchovanou bytost spojenou s nebesy a ohněm. Jeho předkřesťanské jméno je předmětem vědeckých diskusí. Někteří badatelé, jako například Alexander Gieysztor, ho hypoteticky spojují se Svarogem jako nebeským bohem-kovářem, zatímco jiní v něm vidí obecnějšího a staršího nebeského boha (Praboha), jehož jméno se možná nedochovalo. Protoslovanské slovo *bogъ je pravděpodobně výpůjčkou z íránských jazyků a původně znamenalo „dárce bohatství“, což nemusí nutně odkazovat na nejvyššího stvořitelského boha.

2. Chthonický Protivník (Démon): Ve folklóru je označován jako Ďábel (Diabeł, Čert). Je to aktivní, dynamická postava spojená s vodou, podsvětím a chaosem. Vědecká obec se z velké části shoduje, že předkřesťanským předobrazem této postavy byl bůh Veles/Volos. Tuto hypotézu podporuje lingvistická a funkční analýza. Veles je božstvem nížin, vod, podsvětí a skotu – tedy přirozeným protipólem nebeského boha hromu, Peruna. Tento dualismus Perun vs. Veles je považován za ústřední osu slovanské mytologie, jak ji rekonstruovali především Vjačeslav V. Ivanov a Vladimir N. Toporov na základě baltské paralely (Perkūnas vs. Velnias).

---

Průběh stvoření

Rekonstruovaný mýtus lze rozdělit do několika klíčových fází:

1. Počáteční stav (Urzeit)

Na počátku existovalo pouze nekonečné prvotní moře (nebo oceán), nad nímž se vznášela obloha. V tomto prázdném prostoru existovali dva principy: Nebeský Bůh, který plul po hladině (možná v podobě labutě či jiného vodního ptáka), a jeho protivník, Veles, který přebýval v hlubinách vodního chaosu. Tento motiv je typický pro mnoho indoevropských i neindoevropských kosmologií.

2. Příkaz k ponoření

Nebeský Bůh se rozhodl stvořit pevnou zemi. Jelikož sám byl bytostí nebeskou a neměl přístup k materiálu na dně, povolal (nebo probudil) Velese z hlubin a přikázal mu, aby se ponořil na dno moře a vynesl odtud zrníčko písku (nebo hrudku hlíny). Tento moment ukazuje na nezbytnou spolupráci obou protikladných sil. Svět nemůže vzniknout jen z jednoho principu.

3. Akt ponoření a zrada

Veles se pokusil ponořit. Často se uvádí, že první dva pokusy byly neúspěšné. Až při třetím pokusu, kdy Veles pronesl jméno Nebeského Boha (formule „ve jménu Božím“), se mu podařilo dosáhnout dna a nabrat do úst písek.

Zde nastává klíčový dualistický zvrat. Veles sice odevzdal část písku Bohu, ale malou část si lstivě ponechal v ústech s úmyslem vytvořit si svůj vlastní, oddělený svět.

4. Stvoření Země

Nebeský Bůh vzal písek, který obdržel, a rozházel ho po vodní hladině. Z tohoto písku začala vznikat plochá, rovná a úrodná Země. Jak Země rostla, začal růst i písek, který si Veles ukryl v ústech. To mu způsobilo nesmírnou bolest, začal se dusit a prskat. Kamkoliv odplivl ukrytý písek, tam vznikly hory, skály, bažiny a pouště – tedy nehostinné a chaotické části světa.

Tímto aktem byl svět stvořen jako výsledek spolupráce i konfliktu dvou bohů. Pořadí a řád (plodné roviny) pochází od nebeského principu, zatímco chaos a nehostinnost (hory, pustiny) jsou důsledkem sobeckého a podvratného jednání chthonického principu.

---

Interpretace a kontext mýtu

• Kosmický dualismus: Slovanský mýtus o stvoření není dualismem absolutního dobra a zla v křesťanském smyslu. Jde spíše o dualismus komplementárních kosmických sil: řádu a chaosu, nebe a podsvětí, ohně a vody. Obě síly jsou pro stvoření světa nezbytné. Jak uvádí polský badatel Andrzej Szyjewski, svět vzniká z jejich vzájemného napětí.

• Vysvětlení nedokonalosti světa: Mýtus elegantně vysvětluje, proč svět není dokonalý ráj. Existence hor, bažin, nemocí a smrti je připsána zásahu chthonického protivníka.

• Postavení člověka: V některých variantách mýtu je stvoření člověka popsáno podobně dualisticky. Bůh stvořil tělo, ale Veles (Ďábel) do něj vdechl duši, která je zdrojem lidských vášní a hříchů, nebo mu přidal nemoci. Tyto verze jsou však již silněji ovlivněny bogomilskou herezí a křesťanstvím.

---

Prameny a akademická literatura

Jak bylo řečeno, přímé středověké prameny (jako Thietmar z Merseburgu, Helmold z Bosau nebo Pověst dávných let) tento mýtus neobsahují. Zaměřují se na popis kultovních praktik, chrámů a idolů (např. Svantovíta v Arkoně, Triglava ve Štětíně nebo kyjevského panteonu knížete Vladimíra).

Rekonstrukce se opírá o:

1. Folklorní sběry z 19. a 20. století: Záznamy z Polska, Ukrajiny, Běloruska, Ruska a Bulharska, které i přes křesťanskou fasádu uchovaly archaickou narativní strukturu.

2. Srovnávací mytologie: Paralely s baltskými, ugrofinskými a sibiřskými mýty typu "Earth-diver".

3. Lingvistická analýza: Studium etymologie jmen bohů a klíčových termínů (např. Veles, Bog).

Klíčoví akademičtí autoři a jejich díla, která formovala tuto rekonstrukci:

• Aleksander Brückner: Jeden z prvních badatelů, který systematicky analyzoval folklór a hledal v něm předkřesťanské relikty. (Viz jeho Mitologia słowiańska i polska).

• Alexander Gieysztor: Jeho syntetické dílo Mitologia Słowian je považováno za jeden ze základních pilířů moderního studia. Právě on detailně popsal a zasadil tento mýtus do širšího kontextu.

• Vjačeslav V. Ivanov a Vladimir N. Toporov: Autoři vlivné strukturální teorie o dualistickém boji hromovládce (Perun) a jeho chthonického protivníka (Veles), která tvoří základní rámec pro pochopení slovanské mytologie.

• Jiří Dynda: Současný český religionista, který ve své práci (Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech) kriticky hodnotí starší teorie a přináší nové pohledy, přičemž existenci dualistického mýtu potvrzuje.

• Michal Téra: Další významný český odborník, který se ve svých pracích (Perun - bůh hromovládce a další) věnuje syntéze a analýze slovanské mytologie s důrazem na indoevropské paralely.

Závěrem lze říci, že slovanský mýtus o stvoření světa je fascinujícím příkladem dualistické kosmologie, kde svět vzniká z interakce dvou protikladných, avšak vzájemně nepostradatelných božských principů. Ačkoliv jde o vědeckou rekonstrukci, je podepřena silným interdisciplinárním konsensem a představuje nejlepší možný vhled do kosmogonických představ našich předků.