AI Gemini 2.5 Pro jako vědecký pracovník specializující se na raně středověké dějiny a náboženství Slovanů předkládá nejpodrobnější možnou rekonstrukci slovanského mýtu o stvoření světa na základě dostupných akademických dat.
Je naprosto klíčové hned v úvodu zdůraznit, že neexistuje žádný přímý, ucelený písemný pramen z předkřesťanské éry, který by tento mýtus v narativní podobě zaznamenal. To, co dnes označujeme za slovanský kosmogonický mýtus, je vědecká rekonstrukce založená primárně na komparativní analýze folklorních záznamů z 19. a 20. století napříč celým slovanským světem (zejména z Polska, Ukrajiny, Běloruska a Bulharska). Tyto lidové příběhy, ačkoliv silně ovlivněné křesťanským dualismem (Bůh a Ďábel), vykazují natolik archaickou a specifickou strukturu, že je většina badatelů (religionistů, lingvistů i etnologů) považuje za ozvěnu původní předkřesťanské představy.
Základní forma rekonstruovaného mýtu spadá do mytologické kategorie tzv. mýtů o „stvoření ze dna“ (Earth-diver myth), které jsou rozšířené zejména v eurasijském a severoamerickém prostoru.
Aktéři mýtu
V lidových vyprávěních vystupují dvě hlavní postavy, jejichž jména jsou již poznamenána christianizací. Pro akademickou rekonstrukci je nutné hledat jejich předkřesťanské ekvivalenty.
Nebeský Bůh (Stvořitel): V lidových verzích je nazýván jednoduše Bůh (Bog). Jedná se o pasivní, svrchovanou bytost spojenou s nebesy a ohněm. Jeho předkřesťanské jméno je předmětem vědeckých diskusí. Někteří badatelé, jako například Alexander Gieysztor, ho hypoteticky spojují se Svarogem jako nebeským bohem-kovářem, zatímco jiní v něm vidí obecnějšího a staršího nebeského boha (Praboha), jehož jméno se možná nedochovalo. Protoslovanské slovo *bogъ je pravděpodobně výpůjčkou z íránských jazyků a původně znamenalo „dárce bohatství“, což nemusí nutně odkazovat na nejvyššího stvořitelského boha.
Chthonický Protivník (Démon): Ve folklóru je označován jako Ďábel (Diabeł, Čert). Je to aktivní, dynamická postava spojená s vodou, podsvětím a chaosem. Vědecká obec se z velké části shoduje, že předkřesťanským předobrazem této postavy byl bůh Veles/Volos. Tuto hypotézu podporuje lingvistická a funkční analýza. Veles je božstvem nížin, vod, podsvětí a skotu – tedy přirozeným protipólem nebeského boha hromu, Peruna. Tento dualismus Perun vs. Veles je považován za ústřední osu slovanské mytologie, jak ji rekonstruovali především Vjačeslav V. Ivanov a Vladimir N. Toporov na základě baltské paralely (Perkūnas vs. Velnias).
Průběh stvoření
Rekonstruovaný mýtus lze rozdělit do několika klíčových fází:
1. Počáteční stav (Urzeit)
Na počátku existovalo pouze nekonečné prvotní moře (nebo oceán), nad nímž se vznášela obloha. V tomto prázdném prostoru existovali dva principy: Nebeský Bůh, který plul po hladině (možná v podobě labutě či jiného vodního ptáka), a jeho protivník, Veles, který přebýval v hlubinách vodního chaosu. Tento motiv je typický pro mnoho indoevropských i neindoevropských kosmologií.
2. Příkaz k ponoření
Nebeský Bůh se rozhodl stvořit pevnou zemi. Jelikož sám byl bytostí nebeskou a neměl přístup k materiálu na dně, povolal (nebo probudil) Velese z hlubin a přikázal mu, aby se ponořil na dno moře a vynesl odtud zrníčko písku (nebo hrudku hlíny). Tento moment ukazuje na nezbytnou spolupráci obou protikladných sil. Svět nemůže vzniknout jen z jednoho principu.
3. Akt ponoření a zrada
Veles se pokusil ponořit. Často se uvádí, že první dva pokusy byly neúspěšné. Až při třetím pokusu, kdy Veles pronesl jméno Nebeského Boha (formule „ve jménu Božím“), se mu podařilo dosáhnout dna a nabrat do úst písek.
Zde nastává klíčový dualistický zvrat. Veles sice odevzdal část písku Bohu, ale malou část si lstivě ponechal v ústech s úmyslem vytvořit si svůj vlastní, oddělený svět.
4. Stvoření Země
Nebeský Bůh vzal písek, který obdržel, a rozházel ho po vodní hladině. Z tohoto písku začala vznikat plochá, rovná a úrodná Země. Jak Země rostla, začal růst i písek, který si Veles ukryl v ústech. To mu způsobilo nesmírnou bolest, začal se dusit a prskat. Kamkoliv odplivl ukrytý písek, tam vznikly hory, skály, bažiny a pouště – tedy nehostinné a chaotické části světa.
Tímto aktem byl svět stvořen jako výsledek spolupráce i konfliktu dvou bohů. Pořadí a řád (plodné roviny) pochází od nebeského principu, zatímco chaos a nehostinnost (hory, pustiny) jsou důsledkem sobeckého a podvratného jednání chthonického principu.
Interpretace a kontext mýtu
Kosmický dualismus: Slovanský mýtus o stvoření není dualismem absolutního dobra a zla v křesťanském smyslu. Jde spíše o dualismus komplementárních kosmických sil: řádu a chaosu, nebe a podsvětí, ohně a vody. Obě síly jsou pro stvoření světa nezbytné. Jak uvádí polský badatel Andrzej Szyjewski, svět vzniká z jejich vzájemného napětí.
Vysvětlení nedokonalosti světa: Mýtus elegantně vysvětluje, proč svět není dokonalý ráj. Existence hor, bažin, nemocí a smrti je připsána zásahu chthonického protivníka.
Postavení člověka: V některých variantách mýtu je stvoření člověka popsáno podobně dualisticky. Bůh stvořil tělo, ale Veles (Ďábel) do něj vdechl duši, která je zdrojem lidských vášní a hříchů, nebo mu přidal nemoci. Tyto verze jsou však již silněji ovlivněny bogomilskou herezí a křesťanstvím.
Prameny a akademická literatura
Jak bylo řečeno, přímé středověké prameny (jako Thietmar z Merseburgu, Helmold z Bosau nebo Pověst dávných let) tento mýtus neobsahují. Zaměřují se na popis kultovních praktik, chrámů a idolů (např. Svantovíta v Arkoně, Triglava ve Štětíně nebo kyjevského panteonu knížete Vladimíra).
Rekonstrukce se opírá o:
Folklorní sběry z 19. a 20. století: Záznamy z Polska, Ukrajiny, Běloruska, Ruska a Bulharska, které i přes křesťanskou fasádu uchovaly archaickou narativní strukturu.
Srovnávací mytologie: Paralely s baltskými, ugrofinskými a sibiřskými mýty typu "Earth-diver".
Lingvistická analýza: Studium etymologie jmen bohů a klíčových termínů (např. Veles, Bog).
Klíčoví akademičtí autoři a jejich díla, která formovala tuto rekonstrukci:
Aleksander Brückner: Jeden z prvních badatelů, který systematicky analyzoval folklór a hledal v něm předkřesťanské relikty. (Viz jeho Mitologia słowiańska i polska).
Alexander Gieysztor: Jeho syntetické dílo Mitologia Słowian je považováno za jeden ze základních pilířů moderního studia. Právě on detailně popsal a zasadil tento mýtus do širšího kontextu.
Vjačeslav V. Ivanov a Vladimir N. Toporov: Autoři vlivné strukturální teorie o dualistickém boji hromovládce (Perun) a jeho chthonického protivníka (Veles), která tvoří základní rámec pro pochopení slovanské mytologie.
Jiří Dynda: Současný český religionista, který ve své práci (Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech) kriticky hodnotí starší teorie a přináší nové pohledy, přičemž existenci dualistického mýtu potvrzuje.
Michal Téra: Další významný český odborník, který se ve svých pracích (Perun - bůh hromovládce a další) věnuje syntéze a analýze slovanské mytologie s důrazem na indoevropské paralely.
Závěrem lze říci, že slovanský mýtus o stvoření světa je fascinujícím příkladem dualistické kosmologie, kde svět vzniká z interakce dvou protikladných, avšak vzájemně nepostradatelných božských principů. Ačkoliv jde o vědeckou rekonstrukci, je podepřena silným interdisciplinárním konsensem a představuje nejlepší možný vhled do kosmogonických představ našich předků.