Jako vědecký pracovník se specializací na slovanskou mytologii a religionistiku předkládám podrobnou rešerši mýtu o souboji nebeského hromovládce a jeho chtonického protivníka. Tato rekonstrukce je jedním z nejvýznamnějších příspěvků ke studiu slovanského duchovna a je založena především na strukturální analýze lingvistů Vjačeslava Vsevolodoviče Ivanova a Vladimira Nikolajeviče Toporova, kteří jej označili za "základní" či "hlavní" mýtus (osnovnoj mif) Slovanů.
Základní Mýtus Slovanů: Souboj Peruna a Velese
Mýtus o souboji mezi nebeským bohem hromu a jeho hadím, chtonickým protivníkem představuje ústřední kosmogonické a cyklické drama ve zrekonstruovaném slovanském náboženském systému. Nejde o pouhý příběh, ale o mytický model vysvětlující a udržující řád vesmíru, střídání ročních období, a především zajišťující plodnost a prosperitu. Vzhledem k torzovitosti přímých písemných pramenů je tento mýtus vědeckou rekonstrukcí opírající se o lingvistická data, komparativní mytologii, archeologické nálezy a především o analýzu folklórních textů, v nichž archaická struktura mýtu přetrvala v transformované podobě.
Zdroje a Metodologie:
Primárním zdrojem pro tuto rekonstrukci je fundamentální dílo V. V. Ivanova a V. N. Toporova, Issledovanija v oblasti slavjanskich drevnostej: Lingvističeskie i mifologičeskie issledovanija v oblasti slavjanskoj drevnosti (Moskva: Nauka, 1974). Tito autoři aplikovali strukturální metodu, inspirovanou Claudem Lévi-Straussem, a komparativní přístup Georgese Dumézila. Identifikovali klíčové binární opozice (nahoře/dole, oheň/voda, suchý/mokrý, život/smrt) a ukázali, jak je tento mýtus strukturován kolem nich. Dalšími badateli, kteří tuto teorii rozvíjeli či k ní přispěli, jsou Roman Jakobson, Alexander Gieysztor (Mitologia Słowian), Andrzej Szyjewski (Religia Słowian) a v českém prostředí Jiří Dynda (Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech) a Michal Téra (Perun: Bůh hromovládce).
Charakteristika Protagonistů
Identifikace dvou hlavních aktérů, Peruna a Velese, je klíčová. Jejich jména a funkce jsou odvozeny z etymologické analýzy a komparace s jinými indoevropskými panteony.
Perun: Nebeský Hromovládce
Etymologie: Jméno Perun je odvozeno z praindoevropského kořene *perkʷu-, který označuje "úder" nebo "dub". Tento kořen je základem pro jména hromovládců i v jiných tradicích, například litevského boha Perkūnas, lotyšského Pērkons, pruského Perkūns, a má paralely i ve védském Parjanya.
Doména a Atributy: Perun je bohem nejvyšší nebeské sféry. Vládne hromu a blesku, které jsou jeho zbraněmi. Jeho sférou je to, co je vysoké, suché a ohnivé. Bydlí na vrcholu hory nebo v koruně nejvyššího stromu, kterým je posvátný dub (lat. quercus, což souvisí s kořenem *perkʷu-). Jeho zbraněmi jsou kromě blesků také kamenné či kovové sekery a šípy. Z archeologických nálezů jsou s jeho kultem spojovány tzv. "hromové klíny", kamenné sekeromlaty nalézané po celé slovanské oikuméně. Je bohem válečnické družiny, práva a řádu.
Veles: Chtonický Pán Podsvětí a Stád
Etymologie: Jméno Veles (východoslovanský tvar) nebo Volos je etymologicky spojováno s praindoevropským kořenem *wel-, který má široké spektrum významů: "vlna", "vlasy", "vidět", ale také "pastvina" či "mrtvý". To odkazuje na jeho komplexní a ambivalentní povahu. Litevský výraz vėlė znamená "duše zemřelého", což potvrzuje jeho spojení se světem mrtvých.
Doména a Atributy: Veles je vládcem podsvětí, které si slovanské představy lokalizovaly do vodních ploch, bažin či kořenů Světového stromu (osa axis mundi). Jeho sférou je to, co je nízké, mokré a vodní. Je bohem stád a bohatství (skot byl v archaických společnostech hlavním měřítkem majetku), ale také magie, vědění, poezie a divoké přírody. Jeho typickým zpodobením je rohaté božstvo, často v zoomorfní podobě hada, draka nebo medvěda. Jeho doménou je chaos, který však není nutně zlý, ale je nezbytným protipólem nebeského řádu.
Struktura a Průběh Mýtu
Mytický děj lze rekonstruovat do několika klíčových fází, které se cyklicky opakují.
1. Provokace: Velesův Přestupek
Konflikt je vždy iniciován Velesem, který naruší Perunem stanovený řád. Veles ve své hadí či dračí podobě vylézá ze svého vodního podsvětí nahoru, do středního světa lidí a vyššího světa bohů. Zde se dopouští krádeže některého z Perunových klíčových atributů. Nejčastěji se jedná o:
Krádež nebeských stád: Mračna jsou v mýtech často metaforicky zobrazována jako nebeské krávy. Veles je ukradne a ukryje ve svém podsvětí, čímž způsobí katastrofální sucho na zemi.
Krádež božské manželky: Někdy je objektem krádeže Perunova žena, bohyně spojovaná s plodností a vláhou (někdy ztotožňovaná s Mokoší).
Krádež slunce nebo nebeského ohně.
Tento akt krádeže je v podstatě aktem uvržení světa do chaosu. Voda (déšť) je uvězněna, plodnost země je ohrožena, cyklus je narušen.
2. Souboj: Perunův Hněv
Perun, sídlící na vrcholu hory či stromu, zpozoruje tento čin a rozpoutá nebeskou bitvu. Pronásleduje Velese, který se snaží ukrýt. Veles na sebe bere různé podoby a skrývá se za kameny, stromy, lidi či zvířata. Z tohoto mýtu pramení lidová víra, že je nebezpečné stát za bouřky pod osamělým stromem nebo u skály, protože právě tam Perun (později v lidovém podání Bůh či sv. Eliáš) střílí své blesky, aby zasáhl skrytého ďábla (christianizovaného Velese).
Souboj vrcholí, když Perun zasáhne Velese svými blesky (sekerou). Tento úder je smrtící, ale ne definitivní.
3. Výsledek a Kosmický Důsledek: Obnova Řádu
Po zásahu bleskem je Veles poražen a svržen zpět do svého vodního podsvětí. Jeho "smrtí" se uvolní to, co bylo ukradeno. Z jeho poraženého těla se na zem snese déšť. Tato voda je životodárná – zavlaží zemi, obnoví plodnost a zajistí úrodu. Svět je tak očištěn a kosmický řád je znovu nastolen.
Důležitým aspektem je cykličnost. Veles není zničen navždy. Každý rok se mýtus opakuje. Velesova smrt na jaře či v létě přináší vláhu, ale na podzim se jeho síla opět obnovuje a on "uzamyká" vody na zimu. Souboj Peruna a Velese je tedy mytickým obrazem střídání suchých a vlhkých období, léta a zimy, života a smrti.
Komparativní a Lingvistické Souvislosti
Tento slovanský mýtus není ojedinělý. Je lokální variantou praindoevropského mýtu o souboji nebeského boha Hromovládce s jeho hadím či dračím protivníkem.
Indická mytologie: Bůh Indra bojuje s drakem Vrtrou, který zadržuje světové vody. Indra ho poráží svou zbraní vadžrou (bleskem) a uvolňuje řeky.
Severská mytologie: Bůh Thór bojuje s hadem Jörmungandrem.
Řecká mytologie: Zeus svádí boj s monstrem Týfónem.
Chetitská mytologie: Bůh bouře Tarhunna bojuje s drakem Illujankou.
Všechny tyto mýty sdílejí stejnou hlubinnou strukturu: nebeský bůh řádu poráží chtonickou sílu chaosu, aby uvolnil životodárné vody a zajistil tak kontinuitu života.
Odkazy v Lidové Kultuře
Po christianizaci Slovanů byl tento základní mýtus příliš hluboce zakořeněn, než aby zcela zmizel. Byl transformován a jeho struktura přežila v lidových pohádkách, písních a rituálech.
Christianizace aktérů: Role Peruna byla často přenesena na Boha Otce nebo na ohnivého svatého Eliáše, který v hromovém kočáře jezdí po nebi. Role Velese byla typicky degradována na ďábla, čerta nebo draka.
Folklórní narativy: Východo- a jihoslovanské pohádky o boji hrdiny (často svatého Jiří či Eliáše) s drakem, který sídlí u zdroje vody a požaduje oběti, jsou považovány za přímé ozvěny tohoto mýtu.
Rituály: Jarní rituály, jako je vynášení smrti (Morany) a vítání jara, symbolicky opakují porážku zimního chaosu a obnovu života, což je v souladu s kosmickým cyklem mýtu.
Závěr
Mýtus o souboji Peruna a Velese, jak byl rekonstruován především moskevskou mytologickou školou, je klíčem k pochopení dualistického, a přesto cyklického vnímání světa u starých Slovanů. Nebyl to souboj absolutního dobra se zlem v křesťanském smyslu. Šlo o dynamické napětí mezi dvěma komplementárními principy – nebeským řádem a chtonickým chaosem – jejichž neustálý konflikt a dočasné usmíření pohánělo svět a zajišťovalo jeho regeneraci. Ačkoliv nemáme přímý písemný záznam tohoto mýtu z pohanské doby, interdisciplinární přístup kombinující lingvistiku, komparativní mytologii a etnologii nám umožňuje s vysokou mírou pravděpodobnosti nahlédnout do samotného jádra slovanské kosmologie.
Vybrané Zdroje:
Dynda, Jiří. Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech. Praha: Scriptorium, 2017.
Gieysztor, Aleksander. Mitologia Słowian. Warszawa: Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 2006.
Ivanov, Vjačeslav V., Toporov, Vladimir N. Issledovanija v oblasti slavjanskich drevnostej: Lingvističeskie i mifologičeskie issledovanija v oblasti slavjanskoj drevnosti. Moskva: Nauka, 1974.
Szyjewski, Andrzej. Religia Słowian. Kraków: Wydawnictwo WAM, 2003.
Téra, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Sondy do slovanského pohanství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009.
Jakobson, Roman. "The Slavic God Veles and his Indo-European Cognates". In: Studi linguistici in onore di Vittore Pisani, 1969, s. 579–599.