V raném středověku, zejména v období před vznikem pevně organizovaných státních útvarů (přibližně do 9. století) a v éře slovanského pohanství, se pro lidi v čele komunit používalo několik specifických označení podle toho, jak velkou skupinu vedli.
1. Jak se tito vůdci jmenovali?
Na úrovni rodiny a rodu: Stařešina (či Staršina)
Základní buňkou slovanské společnosti byla velká rodina, respektive rod (zadruga). Ten tvořilo klidně i několik desítek lidí (společenství bratrů, jejich rodin a potomků).
Kdo to byl: Nejstarší nebo nejrespektovanější muž rodu.
Role: Držel otcovskou moc, rozhodoval o dělení práce, o sňatcích a spravoval společný majetek.
Na úrovni vesnice a území: Kmet
Slovo kmet dnes vnímáme jako označení pro starého muže, tehdy šlo však o mimořádně důležitý společenský titul (z latinského comis / comes – průvodce, velmož).
Kdo to byl: Vážený stařešina, představitel svobodných vlastníků půdy.
Role: Sbor kmetů tvořil radu starších, která rozhodovala o záležitostech celé vesnice nebo klanu.
Na úrovni klanu/kmene: Vladyka nebo Náčelník (či Kníže / Kňaz)
Jak bylo popsáno výše, vladyka (od slova vlád-) či kmenový náčelník vedl širší společenství rodů. V pohanských dobách se pro vůdce kmene používal také praslovanský výraz kňaz (ze kterého vzniklo slovo kníže a v jiných slovanských jazycích označuje kněze), což ukazuje na původní propojení světské a náboženské moci.
2. Co k tomu sounáleželo podle zvyklostí?
Slovanská společnost v pohanském období byla silně rovnostářská a patriarchální. Vedení nebylo absolutní tyranií, ale stálo na konsensu a tradicích.
Společná rozhodnutí na sněmu (Veče)
Vůdce (stařešina či vladyka) neměl neomezenou moc. Zásadní otázky (např. spory o půdu, vyhlášení války, odchod na nové území) se řešily na lidovém shromáždění zvaném veče (či sněm).
Vůdce zde fungoval spíše jako moderátor a vykonavatel vůle společenství, nikoli jako absolutní vládce.
Musel mít přirozenou autoritu (charisma), protože v raných dobách neexistoval žádný státní aparát (policie, úředníci), který by jeho rozhodnutí vynutil silou.
Náboženská role (Pohanství)
V pohanských dobách neexistovala striktní hranice mezi světským životem a náboženstvím. Před příchodem specializované kněžské vrstvy (která se rozvinula až později, hlavně u Polabských Slovanů) to byl právě stařešina rodu nebo kmet, kdo:
Vedl rituály: Obětoval domácím bůžkům (rodům a rožanicím, dědkům) u domácího krbu.
Zajišťoval přízeň předků: Udržoval kult mrtvých předků, kteří byli považováni za ochránce domu a hospodářství.
Pálil rituální ohně: Během klíčových pohanských svátků (slunovraty, dožínky).
Vlastnictví půdy
Půda v raném středověku patřila celému rodu společně (tzv. občina). Stařešina ji nevlastnil, pouze ji jako správce organizoval. Pokud někdo z rodiny spáchal těžký zločin, mohl ho stařešina „vyhostit“ (odtud pochází slovo vyvrhel), což se v tehdejší divoké krajině rovnalo rozsudku smrti.