středa 2. července 2025

Od spolku k instituci: Faktografická historie Slovanského kruhu a založení Náboženské společnosti Slované

Úvod

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 zažila Česká republika, podobně jako ostatní země střední a východní Evropy, renesanci náboženské plurality. V tomto nově nabytém prostoru svobody se začaly rozvíjet nejen tradiční církve, ale i nová náboženská hnutí, mezi nimiž zaujímá specifické místo novopohanství.1 V rámci tohoto proudu se jako jedna z významných větví etablovalo slovanské rodnověří (Rodnovery), které představuje snahu o obnovu duchovních a kulturních tradic předkřesťanských Slovanů. Tento fenomén není pouze náboženský, ale často se prolíná s hledáním kulturní identity a kořenů v globalizovaném světě. V českém kontextu již před vznikem sledovaných organizací působily skupiny jako Rodná víra, založená v roce 2000, která se profilovala jako rekonstrukcionistické hnutí s důrazem na vědecké poznatky.

Tato zpráva se zaměřuje na faktografickou a analytickou rekonstrukci historického vývoje jedné z nejvýznamnějších současných organizací českého rodnověří. Cílem je na základě podložených faktů zmapovat trajektorii, která vede od založení zapsaného spolku Slovanský kruh, z. s., k následnému vzniku a státní registraci Slované – náboženská společnost.

Zpráva dokládá, že založení náboženské společnosti nebylo náhodným či pozdějším vývojem, nýbrž explicitním a dlouhodobým strategickým cílem vedení Slovanského kruhu. Spolek od počátku fungoval jako organizační, ideologické a veřejné vehikulum pro tento projekt. Celý proces odhaluje promyšlenou strategii institucionalizace, která je v českém pohanském prostředí unikátní. Je charakterizována specifickým synkretickým duchovním přístupem, který kombinuje slovanskou symboliku s univerzálními šamanskými principy, a sofistikovaným využíváním jak nástrojů pro styk s veřejností, tak i platných státních právních rámců.

Část I: Geneze a vývoj Slovanského kruhu, z. s.

Tato část se věnuje analýze vzniku, ideologického směřování, vedení a klíčových aktivit zapsaného spolku, který položil základy pro pozdější formální náboženskou instituci.

Vize zakladatele: Zdeněk Ordelt a synkretický duchovní základ

Právní základ pro činnost byl položen formálním ustavením zapsaného spolku Slovanský kruh, z. s., s identifikačním číslem (IČO) 03913961. Ačkoliv zápis do spolkového rejstříku proběhl 16. dubna 2015, zakládající dokumenty, včetně zápisu z ustavující schůze a původních stanov, byly podány již 19. prosince 2014, přičemž registrace byla dokončena 23. dubna 2015. Od samého počátku je ve veřejných rejstřících jako klíčová postava a statutární orgán (předseda) uváděn Zdeněk Ordelt.

Ideové jádro a směřování spolku jsou neoddělitelně spjaty s osobností jeho zakladatele. Duchovní cesta Zdeňka Ordelta nezačala studiem slavistiky či archeologie, ale více než dvacetiletou praktickou zkušeností s domorodým šamanismem v Latinské Americe, konkrétně v Mexiku, Peru a Guatemale. V roce 2013 byl dokonce vysvěcen na mayského kněze. Zásadní impuls pro jeho činnost v Čechách přišel, když mu, dle jeho slov, „aztécký stařešina“ doporučil, aby se pokusil nalézt ekvivalentní duchovní tradice ve své vlastní zemi. Tento příběh o původu je klíčový pro pochopení celého hnutí.

Ordeltův přístup není striktně rekonstrukcionistický, nýbrž programově synkretický. Vnímá „základní duchovní principy“ jako „celosvětově univerzální“. Metody a perspektivy, které si osvojil u amerických domorodých kultur – jako je používání šamanského bubnu, rituální očišťování dýmem ze šalvěje nebo důraz na přímý duchovní prožitek – aplikuje do slovanského kulturního a symbolického kontextu. Tím se jeho skupina zásadně odlišuje od více akademicky a textově orientovaných rekonstrukcionistických skupin, jakou je například Rodná víra, která klade důraz na vědecký výzkum a distancuje se od zjevně podvržených textů, jako je Velesova kniha.

Tento přístup, který lze označit jako „šamanský pohled“, se stal definičním znakem a zdrojem legitimity Slovanského kruhu. Zatímco rekonstrukcionistická hnutí zakládají svou autoritu na historické a textové přesnosti, Slovanský kruh ji odvozuje z vnímané autenticity přímé, extatické a šamanské duchovní zkušenosti – modelu importovaného z jiných domorodých kultur. Akademické práce si všímají, že společenství svou „legitimitu zakládá na zasvěcení šamanů v jižní Americe“. Tento fakt identifikuje zásadní rozdíl ve zdroji autority ve srovnání s jinými rodnověrnými proudy a představuje unikátní charakteristiku, která přitahuje specifický okruh zájemců.

Veřejné aktivity a strategické síťování (2015–2021)

Od svého založení se Slovanský kruh zaměřil na organizování veřejně přístupných rituálů, které byly otevřené pro širokou veřejnost a vycházely ze slovanského ročního cyklu, označovaného jako „Kolovrat“ nebo „Kolo roku“. Mediální zprávy, zejména z religionistického infoservisu Dingir, a vlastní propagační materiály spolku dokumentují pravidelné pořádání oslav svátků, jako jsou Kupadla (letní slunovrat) v přírodním prostředí zatopeného lomu u Nečína ,

Noc ohňů (slovanská obdoba Beltainu/Valpuržiny noci) na Branických skalách v Praze  nebo

Oseniny (podzimní rovnodennost) na louce u Vávrovy vyhlídky na Dobešce. Tyto akce, často konané na symbolických místech s historickým či přírodním významem jako hradiště Závist nebo Divoká Šárka, byly klíčové pro budování komunity a zvyšování veřejného povědomí.

Ambicí spolku bylo od počátku překročit národní hranice. Významným strategickým krokem, který demonstroval tuto ambici, bylo pořádání Evropského kongresu etnických náboženství (ECER) v Praze v červenci 2016. Hostitelství takto významné mezinárodní akce pozicovalo relativně nový český spolek jako seriózního aktéra na evropské novopohanské scéně a umožnilo navázání a pěstování mezinárodních kontaktů, což bylo v souladu s Ordeltovým vnímáním slovanské spirituality jako součásti širší rodiny domorodých tradic.

Snaha o dosažení statusu státem registrované náboženské společnosti nebyla pouhým vedlejším produktem činnosti, ale jejím deklarovaným cílem. Článek v časopise Dingir z roku 2020 explicitně uvádí: „Ambice Slovanského kruhu je etablovat plnohodnotně uznávanou náboženskou společnost ‚Slované‘“. I vlastní komunikace spolku, například v souvislosti s událostmi kolem výročí bitvy na Bílé hoře, obsahovala výzvy k finanční podpoře s odůvodněním, že obnova tradice vyžaduje každodenní práci a spolek je jako nezisková organizace závislý na darech.

Důsledná, dobře zdokumentovaná a veřejná povaha aktivit spolku v letech 2015–2021 tak nesloužila pouze k budování komunity. Lze ji interpretovat jako víceletý „důkaz konceptu“ a cílenou kampaň pro styk s veřejností. Zákonné požadavky pro registraci nové náboženské společnosti v České republice nezahrnují pouze sběr 300 podpisů, ale také prokázání, že se jedná o skutečnou a fungující náboženskou komunitu s vlastní věroukou a strukturou. Pravidelné rituály, pokryté jak specializovanými, tak i mainstreamovými médii , vytvořily hmatatelný záznam činnosti, viditelnou komunitu stoupenců a soubor „práce“ (včetně „akademických prací“, na které se později odvolávají stanovy náboženské společnosti ). Tato systematická a vytrvalá veřejná přítomnost představovala strategickou akumulaci sociálního a kulturního kapitálu. Umožnila skupině prokázat úřadům i potenciálním signatářům, že je seriózní a stabilní organizací s reálným zázemím, což nepochybně usnadnilo cestu k formálnímu registračnímu procesu, který měl následovat. Veřejné rituály tak byly v podstatě přípravou základů pro právní stavbu, která na nich měla vyrůst.

Část II: Institucionalizace: Slované – náboženská společnost

Tato část podrobně dokumentuje úspěšné završení hlavního strategického cíle Slovanského kruhu: dosažení státního uznání a transformaci z občanského sdružení na plnohodnotnou náboženskou instituci.

Právní proces registrace

Formální žádost o registraci náboženské společnosti byla podána na Ministerstvo kultury dne 21. května 2020. Celý proces byl iniciován a veden spolkem Slovanský kruh pod vedením Zdeňka Ordelta, který organizoval sběr podpisů a přípravu potřebných právních dokumentů.

Registrace probíhala v souladu se zákonem č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností. Klíčovým požadavkem, který bylo nutné splnit, bylo doložení podpisových archů s podpisy nejméně 300 zletilých občanů České republiky nebo cizinců s trvalým pobytem, kteří se k dané náboženské společnosti hlásí. Úspěšné shromáždění a předložení tohoto počtu podpisů je doloženým faktem, který byl nezbytnou podmínkou pro zahájení řízení.

Ministerstvo kultury žádosti vyhovělo a registrace nabyla právní moci na začátku února 2022. Oficiální datum registrace v Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností je

22. ledna 2022, pod registračním číslem 44/2022-76976. Nově vzniklý právní subjekt nese název

Slované - náboženská společnost, má přiděleno IČO 14215691 a sídlí na adrese Rybná 716/24, Praha 1 – Staré Město.24

Kodifikace víry: Analýza oficiálních stanov

Stanovy náboženské společnosti, aktualizované 5. října 2021 (tedy v pokročilé fázi příprav na registraci), představují detailní kodifikaci víry, která byla nutná pro splnění zákonných požadavků. Strategicky definují „slovanství“ jako polyteistickou a animistickou víru s prvky henoteismu, která je otevřená a nedogmatická. Její charakter je explicitně přirovnáván k hinduismu, který rovněž nemá jediného zakladatele, pevně danou dobu vzniku ani jednotný kodifikovaný spis. Tento přístup umožnil vměstnat fluidní a živou tradici do formálních právních a teologických kategorií.

Jádro věrouky, nazvané „Základní články víry“, netvoří rigidní dogmata, ale široce formulované filozofické principy, mezi něž patří :

  • Úcta ke všem božským tvůrčím silám, k přírodě a všem živým bytostem.

  • Úcta k předkům, rodině, rodu a vlastním kulturním kořenům.

  • Respektování a následování přírodních cyklů, které jsou oslavovány prostřednictvím svátků ročního kola („Kolovrat“ / „Kolo roku“).

  • Otevřenost vůči jiným kulturám a odmítání rasismu, xenofobie a zneužívání tradice k politickým či neetickým účelům.

Pro účely právního jednání stanovy ustavují formální organizační strukturu. Nejvyšším a statutárním orgánem je Rada Slovanů Čech, Moravy a Slezska. Veřejný rejstřík uvádí k datu 7. srpna 2022 Zdeňka Ordelta jako sekretáře této rady, vedle dalších členů, což potvrzuje jeho pokračující vedoucí roli i v nové institucionální podobě. Stanovy rovněž počítají se zakládáním místních společenství, tzv. slovanských obcí, přičemž několik z nich bylo údajně založeno již v létě 2022.

Nejpřesvědčivější a nezpochybnitelný důkaz přímé souvislosti mezi oběma entitami poskytují samotné stanovy náboženské společnosti Slované. V části definující náboženské svátky se uvádí, že okruh svátků, nazvaný Kolovrat / Kolo roku, který obsahuje přibližně 70 svátků, vychází z „akademických prací zveřejněných Slovanským kruhem, z. s.“. Nejedná se o interpretaci či nepřímý důkaz, ale o přímou, psanou a právně závaznou citaci v základním dokumentu nově registrované náboženské společnosti. Toto ustanovení formálně, právně i ideologicky ustavuje spolek Slovanský kruh do role výzkumné a vývojové platformy, jejíž výsledky přebírá a na něž navazuje náboženská společnost Slované. Tím je s konečnou platností doloženo, že druhá jmenovaná je přímým pokračováním a zhmotněním projektu té první, což s primárním zdrojem odpovídá na klíčovou otázku položenou v zadání.

Část III: Syntéza, kontext a význam

Tato závěrečná část syntetizuje předložená fakta a analyzuje širší souvislosti a význam tohoto unikátního procesu institucionalizace v kontextu českého náboženského prostředí.

Nepřerušená linie vedení, ideologie a činnosti

Důkazy z veřejných rejstříků, mediálních zpráv, akademických analýz a vlastních dokumentů obou organizací jasně ukazují nepřerušenou kauzální linii, která vede od spolku Slovanský kruh k náboženské společnosti Slované.

  • Kontinuita personální: Zdeněk Ordelt je zakladatelem a předsedou spolku Slovanský kruh 9 a zároveň klíčovým statutárním zástupcem (sekretářem rady) náboženské společnosti Slované. Tato nepřerušená linie vedení je nejzřetelnějším ukazatelem, že se jedná o jediný, kontinuální projekt.

  • Kontinuita ideologická: Šamanská, synkretická a na přírodu zaměřená spiritualita, která byla rozvíjena pod hlavičkou Slovanského kruhu, je přesně tou ideologií, která byla kodifikována ve stanovách náboženské společnosti Slované.

  • Kontinuita veřejné identity: I po úspěšné registraci náboženské společnosti média a veřejnost často používají oba názvy zaměnitelně nebo společně. Zprávy hovoří o „pohanském společenství ‚Slovanský kruh‘ (nebo náboženské společnosti Slované)“. To dokazuje, že v praxi jsou obě entity vnímány jako dvě tváře téhož organismu.

Následující tabulka vizuálně shrnuje klíčová data a zdůrazňuje přímé vazby mezi oběma subjekty.

Tabulka 1: Srovnávací přehled klíčových organizačních údajů

Parametr

Slovanský kruh, z. s.

Slované - náboženská společnost

Název subjektu

Slovanský kruh, z. s.

Slované - náboženská společnost

Právní forma

Zapsaný spolek

Registrovaná náboženská společnost

IČO

03913961

14215691

Datum vzniku/registrace

16. dubna 2015

22. ledna 2022

Klíčová osoba

Zdeněk Ordelt (předseda/skutečný majitel)

Zdeněk Ordelt (sekretář Rady zřizovatelů)

Sídlo (v době vzniku)

Jaurisova 515/4, Praha - Michle

Rybná 716/24, Praha 1 - Staré Město

Deklarovaná vazba

(N/A)

Stanovy explicitně citují dílo „Slovanského kruhu, z.s.“ jako zdroj pro kalendář svátků (Kolovrat).

Krajina českého rodnověří: Vytvoření vlastní niky

Česká novopohanská scéna je diverzifikovaná a Slovanský kruh do ní vstoupil s odlišnou strategií než jeho předchůdci. Zahrnuje starší, více rekonstrukcionisticky zaměřenou Rodnou víru (založenou roku 2000) , zastřešující

Českou pohanskou společnost (vznik 2012)  a pobočku mezinárodní organizace

Pagan Federation International (PFIcz).

Volba názvu „Slované“ pro jednu konkrétní skupinu byla v širší komunitě vnímána jako kontroverzní. Religionistické analýzy poukazují na to, že toto společenství si „tak trochu ‚přivlastnilo‘ pojem ‚Slované‘ na úkor jiných slovanských skupin“. Tento krok lze interpretovat jako strategické rozhodnutí s cílem stát se výchozí veřejnou a státem uznanou tváří slovanského pohanství v zemi, což mohlo potenciálně marginalizovat jiné skupiny a přístupy. Někteří pozorovatelé si všímají, že Slovanský kruh se jevil jako „flexibilnější“ než starší uskupení, což mohlo přispět k jeho úspěchu v organizaci a dosažení registrace. Tato flexibilita pravděpodobně pramení z jeho méně rigidního, nedogmatického a synkretického šamanského základu.

Následující tabulka poskytuje kontextuální srovnání hlavních rodnověrných skupin v České republice.

Tabulka 2: Hlavní slovanské rodnověrné skupiny v České republice

Organizace

Rok vzniku

Klíčová postava/přístup

Primární ideologický přístup

Rodná víra

cca 2000

(spojováno s osobou Vitoslava)

Rekonstrukcionistický: Důraz na akademické zdroje, historii, archeologii a lingvistiku.13

Slovanský kruh / Slované - n.s.

2015 (spolek) / 2022 (n.s.)

Zdeněk Ordelt

Synkretický/Šamanský: Důraz na přímý duchovní prožitek, univerzální principy a vlivy domorodých kultur.11

Česká pohanská společnost

2012

Kolektivní vedení

Eklektický/Zastřešující: Podpora různých pohanských směrů, nejen slovanského.6

Zdroje: 

Milník registrace a budoucí směřování

Registrace náboženské společnosti Slované představuje historický milník. Jedná se o první oficiálně registrovanou novopohanskou náboženskou společnost v České republice. Tento status jí propůjčuje úroveň legitimity a veřejného postavení, kterou neregistrované spolky nemají.

Samotná registrace je však otevřeně prezentována pouze jako mezikrok. Konečným cílem je získání tzv. zvláštních práv od státu. K tomu je podle zákona zapotřebí uplynutí desetileté lhůty od registrace a shromáždění podpisů od 0,1 % obyvatel České republiky. Tato práva by společnosti umožnila vykonávat právně uznávané svatební obřady, zakládat vlastní neveřejná pohřebiště a vzdělávací zařízení nebo mít duchovní zástupce v armádě a vězeňských zařízeních.

Úspěšná cesta ke státní registraci, ačkoliv přináší bezprecedentní legitimitu, s sebou nese klasické sociologické výzvy spojené s institucionalizací. Proces, který začal u charismatického vůdce a kladl důraz na otevřenou, nedogmatickou spiritualitu, musel pro získání státního uznání vytvořit formální struktury: radu, stanovy, místní obce s vlastními představiteli. Stanovy již dokonce zmiňují cíl vychovávat nové „kněží a kněžky“. Tento vývoj odpovídá klasickému modelu rutinizace charismatu, jak jej popsal sociolog Max Weber. Samotné struktury, které jsou nezbytné pro právní uznání (hierarchie, kodifikovaná pravidla), se mohou v průběhu času dostat do konfliktu s původním fluidním, individualistickým a často anti-autoritářským étosem, který mnohé lidi k novopohanství přitahuje. Budoucí výzvou pro náboženskou společnost Slované tak bude vyvážit výhody plynoucí ze statusu státem uznané instituce s rizikem ztráty duchovní vitality, která vedla k jejímu vzniku. V tomto světle lze absenci Zdeňka Ordelta na rituálu v roce 2023, odůvodněnou potřebou dát prostor „mladším obřadníkům“ , interpretovat jako raný, vědomý pokus o řízení tohoto přechodu od hnutí vedeného zakladatelem k udržitelné a soběstačné instituci.

Závěr

Předložená analýza, založená na ověřitelných faktech z veřejných rejstříků, mediálních výstupů, akademických prací a vlastních dokumentů organizací, prokazuje existenci přímé a nepřerušené kauzální linie vedoucí od zapsaného spolku Slovanský kruh k registrované náboženské společnosti Slované. Tento proces nebyl náhodný, ale představoval naplnění dlouhodobého strategického plánu.

Ústřední roli v tomto vývoji sehrál zakladatel Zdeněk Ordelt. Jeho unikátní synkretická vize, kombinující univerzální šamanské principy se slovanskou estetikou a symbolikou, spolu s jeho organizačním a strategickým úsilím, byly primárními katalyzátory celého projektu. Podařilo se mu vytvořit a vést hnutí, které dokázalo oslovit dostatečný počet příznivců a zároveň splnit všechny formální požadavky pro státní uznání.

Případ Slovanského kruhu a náboženské společnosti Slované je tak názornou případovou studií úspěšné institucionalizace současného náboženského hnutí. Ukazuje dynamickou souhru mezi charismatickou duchovní vizí, budováním komunity, cílenou prací s veřejností a sofistikovaným zacházením s právními a byrokratickými strukturami moderního státu. Tímto úspěchem byl stanoven precedent, který může inspirovat nebo ovlivnit další novopohanské a rodnověrné skupiny nejen v České republice, ale i v širším evropském kontextu, které usilují o podobné uznání a společenskou legitimitu.


zprcoval: AI Gemini 2.5 Pro

https://g.co/gemini/share/ce4005c4e43e

středa 25. června 2025

Devatero bylin - ochranný veneček

Tradiční pletení ochranného věnečku z „devatera bylin“ či „devatera kvítí“ je hluboce zakořeněno v české lidové kultuře, často spojováno s magickými rituály, například v období svatojánské noci nebo při jiných významných svátcích. Níže uvádím informace z ověřených zdrojů, které se zabývají touto tradicí, a seznam bylin, které se podle dostupných údajů mohou používat.

Kontext a význam

Podle etnografických a folkloristických studií se věnečky z devíti druhů bylin nebo květin pletly jako ochranné amulety, které měly chránit před zlými silami, uhranutím nebo nemocemi. Tyto věnce se často věšely nad vchod do domu, vkládaly pod polštář pro věštění snů nebo se používaly při rituálech spojených s láskou a plodností. Tradice je spojena zejména s obdobím letního slunovratu (svatojánská noc, 23.–24. června).

Devatero bylin

Přesný seznam devíti bylin se může lišit podle regionu a konkrétní tradice, protože lidové zvyky nebyly jednotné. Níže uvádím byliny, které se v českých pramenech nejčastěji objevují v souvislosti s touto tradicí. Tyto informace vycházejí z etnologických studií a ověřených zdrojů:

  1. Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) – Symbol ochrany, často sbíraná o svatojánské noci, věřilo se, že odhání zlé duchy.
  2. Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla) – Používal se pro klid a ochranu, také pro věštění.
  3. Mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum) – Symbol zdraví a vitality, používaná pro očistu.
  4. Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) – Silná ochranná bylina proti zlým silám.
  5. Řebříček obecný (Achillea millefolium) – Používal se pro lásku a věštění, také jako ochrana.
  6. Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) – Symbol léčení a ochrany před nemocemi.
  7. Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare) – Květ spojený s láskou a čistotou.
  8. Sedmikráska obecná (Bellis perennis) – Symbol nevinnosti, často používaný ve věnečcích.
  9. Lípa srdčitá (květy, Tilia cordata) – Ochrana a spojení s domovem, často používaná v lidových rituálech.

Tento seznam není univerzální, protože v některých oblastech mohly být použity jiné místní byliny, například máta, bez černý nebo chrpa polní. Klíčové bylo, aby byliny měly symbolický význam spojený s ochranou, láskou nebo zdravím.

Postup pletení věnečku

Podle etnografických záznamů se věneček pletl z čerstvě natrhaných bylin, ideálně v noci před svatojánskou nocí, a to v tichosti, aby se zachovala magická síla rituálu. Byliny se svázaly do kruhu (symbol celistvosti a ochrany) a často se zdobily stuhami. Věneček se pak věšel nad dveře, ukládal pod polštář nebo se rituálně spaloval.

Ověřené zdroje

  • Etnologický ústav AV ČR: Studie o lidových zvycích a magických rituálech v českých zemích zmiňují pletení věnců jako součást ochranné magie.
  • Národní muzeum v přírodě: Dokumentuje prvky ochranné magie, včetně dožínkových a svatojánských věnců.
  • Univerzita Karlova, diplomová práce (2009): Zmiňuje „devatero kvítí“ jako součást rituálu, kdy se věneček pletl z devíti druhů květin pro věštění.
  • Česká lidová kultura (Václavíková, 1988): Kniha popisuje svatojánské zvyky a pletení věnců z bylin jako ochranný rituál.

Poznámka

Přesný seznam bylin a postup se mohl lišit podle lokálních tradic, proto doporučuji konzultovat regionální etnografické prameny nebo místní folkloristy pro konkrétní informace. Pokud máte zájem o další detaily nebo konkrétní region, dejte vědět, a mohu informace dále prohloubit.

Upozornění: Při sběru bylin dbejte na to, aby pocházely z čistého prostředí, a ověřte si, zda nejsou chráněné nebo toxické.

neděle 15. června 2025

Slované: Vzestup, sláva a zánik

 


Rodné Duchovno - Spoločnosť pre pôvodné prírodné vyznanie

Žiarislav se zřejmě rozhodl dělat kroky k registraci Rodného duchovna na Slovensku.

🌲Rodné Duchovno - Spoločnosť pre pôvodné prírodné vyznanie.
🪴 🌊 🌬️ 🔥
RODNÉ DUCHOVNO: 
čím sa vyznačuje?

1. Vnímame a ctíme životnú silu (živu), ktorou je príroda presiaknutá

2. Sme v kruhu s inými bytosťami Všehomíra (sveta), môžeme ich podľa vlastného cítenia vnímať ako vtelené (rastliny, živočichov...), ale i ako bytosti nevtelené (divy, posvätne sily, božstvá)

3. Ctíme si posvätné živly - zem, vodu, vzduch, oheň, snažíme sa ich chrániť a nezneužívať.

4. Ctíme si duchovno predkov i duchov predkov už od dôb, keď nebolo utláčané násilnou zvôľou

5. Naše duchovno je slobodné, budeme ho udržovať a rozvíjať. Berieme si svoju duchovnú slobodu a nesmieme sa jej vzdať !

Každý, kto sa v základných črtách a podľa vlastného cítenia, hoc aj by ich v duchu upresňoval v súlade s vlastným vedomím a cítením, hoc by ich aj vysvetľoval vlastnými slovami v súlade so svojou duchovnou slobodou, môže sa považovať za človeka rodného duchovna.

Poslúži to na ochranu naších záujmov i v prospech celej spoločnosti i krajiny, ak sa ku svojmu duchovnu v sčítaní ľudu prihlásime. 
               Žiarislav 1.3.2011
................…..
📰 Článok: 
Čo je to Rodné duchovno?
  Áno v tomto sčítaní (v roku 2021) sa mnohí hlásime k pôvodnej duchovnej kultúre v širšom zmysle. Patrí k tomu kolobeh výročných sviatkov (Zimný Slnovrat, Hromnice, Svätenie jari, Turíce, Letný Slnovrat, Dožinky, Dušičky...) i udalosti v živote človeka (posvätenie novorodeniatka, prijímanie mena, postrižiny, sobáš, odprevadenie duše...), očistené, liečivé a posilňujúce obrady, chvály prijímania darov a živlov, súčasťou prírodného duchovna je aj prírodné liečiteľstvo, ľudové, užité vedomectvo, tance i duševeda... A teda nie je v to v cirkevnom zmysle ,,náboženstvo", je to duchovná kultúra a teda duchovno, ktoré je súčasťou kultúry národnej.

Naši predkovia uctievali svätosti, ktorých mená bežne nevyslovujeme a nosíme ich v srdci. Nebolo to jednoduché v dejinách a priestore, a tak je to i dnes, je to na každého osobnej voľbe, vedomí a cítení. I keď každý má inú dušu, ducha, cítenie a vedomie, i tak sme všetci vedmo, v spoločnom kruhu.

Avšak toto vedomé hlásenie sa k vlastnej duchovnej kultúre, ktorá bola po vyše tisícročie zakazovaná, alebo vytesňovaná, by nemalo byť podmienkou zlepšenie pomerov v slovenskej krajine, či iných porovnateľných krajinách Európy. I keď to teraz vyzerá tak, že bez nášho úsilia sa to k lepšiemu nepohne. Predsa slobodné jestvovanie národných kultúr v širšom zmysle, teda aj s prvkami pôvodného duchovna, ktoré pretrvali a mnohé sa ďalej rozvíjajú, by nemalo byť podmienené nejakou cirkevnou registráciou, ktorá aj tak je v Slovenskej republike, v tejto veci celkom vzdialenej našej podstate, v podstate znemožnená.

O vedomom prístupe niektorých európskych národov k vlastnej duchovnej kultúre, vrátane predkresťanských, či súbežných pôvodných prejavov, sa môžeme presvedčiť na príklade pobaltských, či severoeurópskych národov, ktoré majú viaceré pôvodné sviatky uznané ako štátne sviatky, alebo ako pamätné dni. V školách majú výučbu o duchovnách, a nie jedného invázneho náboženstva, ako je tomu nanešťastie u nás. A v rámci tejto výučby sa učia aj o svojom pôvodnom duchovne. A nemajú také právne obmedzenia, ktoré sú v rozpore so slobodou vyznania, akou je napr. na Slovensku tzv. ,,Vatikánska zmluva".

Súčasťou pôvodného duchovna je odpradávna i sloboda vyznania. My, pôvodný duchovný kruh, (Rodný kruh ako spoločnosť, ale aj ako zjednocujúce a aj iným spoločnostiam slúžiace vzdelávacie hnutie), máme vo svojej obradovosti uchovávané už od dôb slovanských občín voľby, ktoré poznáme v obradosloví na Slovensku dobnes... krátené

Je tu taká možnosť - že po tom, ako nám siahali na dušu a slobodu po vyše tisíc rokov, po tom, ako nám siahajú na naše duše a práva dnes, máme možnosť prihlásiť sa k našej pôvodnej - prírodnej, a teda k rodnej ceste. K nášmu prirodzenému vyznaniu, ktoré by sme - každý podľa svojej duše a slobodne - mohli označiť ako RODNÉ DUCHOVNO.

Chvála za dary, ktoré k nám prichádzajú.
                    Žiarislav 2021

https://www.facebook.com/share/p/1EGbG5atTX/

pondělí 9. června 2025

Kněz vyzval obyvatele Kostromy, aby při vzpomínce na mrtvé neupadli do pohanství

Kněz vyzval obyvatele Kostromy, aby při vzpomínce na mrtvé neupadli do pohanství



Dnes se mnoho obyvatel Kostromy vydalo na hřbitovy, aby si připomněli své zesnulé předky na Radonce, devátý den po Velikonocích. To je podle předsedy vzdělávacího výboru Ruské pravoslavné církve, arcikněze Maxima Kozlova, dobrá a správná věc.

Ale na druhou stranu, jak poznamenal arcikněz, mnoho Rusů (včetně obyvatel Kostromy) nadále dodržuje v podstatě pohanskou tradici (stejně jako návštěvu hřbitova o Velikonocích) - nechávat jídlo na hrobech a pohřebiště polévat alkoholickými nápoji. Mnoho lidí se domnívá, že tímto způsobem sytí duše svých předků - což je z pohledu církve absurdní. Duše mrtvých, které jsou v nebi (nebo v pekle – to je zasloužené), nepotřebují pozemskou potravu.

Kromě toho je pohanský, ve skutečnosti zvyk "krmení předků" plný docela pozemských problémů - koneckonců, jídlo ponechané na hrobech přitahuje zvířata, která mohou pohřby znesvětit.

Kněz proto doporučuje obyvatelům Kostromy, kteří se po návštěvě hrobů svých předků neobejdou bez pamětního stolu, aby na hřbitově nic nezanechávali. Zároveň není na škodu připomenout si zesnulé malým jídlem – hlavní je na zesnulého vzpomenout laskavým slovem a nabídnout modlitbu za klid jeho duše.


zdroj: Kněz vyzval obyvatele Kostromy, aby při vzpomínce na mrtvé neupadli do pohanství - MK Kostroma

Światowid ze Zbrucze - Nejzáhadnější slovanský artefakt.

Nejzáhadnější slovanský artefakt. Existuje důkaz o jeho pravosti

    Mluvíme o neobvyklém památníku s více než 2,5 metry, známém také jako Światowid. Jeho čtyři stěny jsou zdobeny vyobrazeními božstev. Socha byla objevena v řece Zbruch v roce 1848, na tehdejší rakousko-ruské hranici, a nyní na Ukrajině.

    "Na obou stranách Zbruchu byly neustále ostražité vojenské hlídky. A právě dva takoví strážci ve službě na zalesněném rakouském (tj. pravém) břehu, poblíž osady Husiatyń, spatřili v proudu řeky něco znepokojivého. Nad vlnami Zbrucze se vznášela skákající hlava utopence v klobouku! Jeden ze strážných bez rozmýšlení skočil do řeky, v tomto místě docela hluboko, jen aby zjistil, že lidská tvář viditelná ze břehu patří čtyřhlavé soše..." – popisuje Jakub Kuza ve své knize "Geniálně imaginární? Poklady, padělky, mystifikace".

    Autor uvádí, že existuje i jiná verze objevení pomníku – mělo se jednat o pastýře. Socha si nakonec našla cestu k Mieczysławu Potockému, který žil nedaleko. Ten v postavě rozpoznal slovanského boha z 10. století a nazval ho Światowid. "Tváří v tvář jeho plánům umístit na obnažený val památku na pohanskou minulost, měli zbožní rolníci prohlásit: Pokud dosadíte Turka, roztříštíme ho na kusy" – cituje Kuza příběh.

    Cesta artefaktu do Krakova

    V roce 1850 hledala Krakovská vědecká společnost "národní suvenýry a památníky" pro plánované muzeum starožitností. Informace o objevu 2,5 metru vysoké, pečlivě zdobené sochy muzejníky uchvátila. Chtěli to!

    Idol ze Zbrucz focený v Krakově v roce 2013
    Idol ze Zbrucze focený v Krakově v roce 2013 /Fot. Silar/CC BY-SA 3.0/Wikimedia Commons

    "Sám Światowid dorazil do města 12. května a způsobil skutečnou senzaci. Při pohledu na pomalu se pohybující vůz se slovanskou modlou někteří obyvatelé pro jistotu zapálili svíčky v oknech, oddaní se rozloučili, aby se ochránili před "antikristem" (tím spíše, že přivítání v Krakově bylo doprovázeno prudkou, nikoli náhodnou bouří) a ještě jiní spojovali datum příjezdu suvenýru z národních dějin v období Velikonoc s oznámením o vzkříšení svobodného a nezávislého Polska" – píše autor knihy "Brilantní imaginární?".

    Již téměř 170 let je historie tohoto idolu neoddělitelně spjata s Krakovem, který je proslulý četnými muzei. V současné době je v místním Archeologickém muzeu.

    Perla v muzejní sbírce

    Światowid je považován za jednu z nejvýznamnějších památek vystavených v hlavním městě Malopolska. Díky své jedinečnosti je velmi zajímavá pro badatele v pohanských dějinách Slovanů z celé Evropy. Vzbuzuje také fascinaci rodnovců, tj. stoupenců slovanské víry z doby před příchodem křesťanství.

    "Na výstavě se vyskytly případy obětování jídla nebo klanění, ale většina místních stoupenců novopohanských hnutí používá kopii sochy umístěné v roce 1968 na úpatí Wawelu ke kultovním účelům," vzpomíná kurátorka Archeologického muzea v Krakově Anna Tyniec, kterou cituje Kuzyho kniha.

    Nový výzkum a konečný důkaz autenticity?

    Dodnes se ve vědecké komunitě diskutuje o tom, zda artefakt skutečně zobrazuje slovanského boha nebo bohy. Nebo je snad skutečně starý, ale není příbuzný se Slovany? Bylo zdůrazněno, že vznikla pod vlivem severské, turecké, avarské, pečenské, chazarské, maďarské, keltské a dácké kultury. Jiní řekli přímo: byl to padělek z devatenáctého století.

    Velké naděje spojené s rozluštěním některých záhad sochy byly spojeny s výzkumným projektem realizovaným v roce 2022 v Archeologickém muzeu v Krakově s názvem "Patina staletí – konzervace sochy Światowida ze Zbrucze". Během procesu byla učiněna zajímavá pozorování pigmentů, kterými byla památka pokryta. Tato památka byla před několika desítkami let pokryta nátěrem. Konzervátoři ji odstranili. Díky tomu byly archeologům a pracovníkům muzea ukázány zajímavé detaily.

    "Můžeme s jistotou říci, že Światowid byl několikrát zasažen těžkým a ostrým nástrojem zezadu, do klobouku, a spadl na zem, což dokládá další záhyb na jeho pokrývce hlavy. A to už zapadá do středověkých pramenů, které hovoří o svrhávání středověkých soch," uvádí Anna Tyniec ve své knize Kuzy. Všimly si i obrysů dosud neviděných malých obrazů – sluneční motiv a medvídě (?) ušlapané koněm, které pravděpodobně zosobňuje nějaké božstvo.

    Nebo neznámé informace potvrzují, že Światowid jím skutečně je a že byl uctíván v devátém století? "Téměř sto sedmdesát pět let nebyl nikdo schopen přesvědčivě dokázat falešnost pohanského obrazu. Pro mě je to jeden z nejsilnějších argumentů pro jeho autenticitu. Takové hoaxy se hroutí mnohem rychleji, zvláště při tak obrovském vědeckém zájmu," uzavírá Jakub Kuza.

    Tento text vychází z kapitoly z knihy Jakuba Kuzy "Geniálně vymyšlený? Poklady, padělky, mystifikace", kterou vydalo nakladatelství Znak.

    Geniálně vymyšlené?

    opis:  Światowid ze Zbrucze – důkaz pravosti slovanské sochy z doby před staletími | National Geographic