PŘÍSTUP
Symbol tzv. "Rukou Božích", někdy označovaných také jako slovanský nebo praslovanský kříž, zná každý, kdo přišel do styku se symbolikou slovanských Rodnovers (známých také jako Slované). Byla přijata dvěma náboženskými sdruženími, která se prohlašují za slovanská - Rodnou církví Polska a Západoslovanskou náboženskou unií "Polská víra", a používají ji jak přidružení, tak nepřidružení slovanští rodnovci. Navzdory tomu jeho používání někdy vyvolává kontroverze mezi vyznavači původní slovanské víry, takže se pokusme odpovědět na otázku: odkud tento symbol vlastně pochází a proč se mu říká "Boží ruce", čímž odkazuje na monoteistické pojetí božstva, protože funguje v polyteistické náboženské tradici? Jaká by měla být jeho správná interpretace?
Nejstarší známý obraz tzv. "Rukou Božích", který je zároveň prototypem dnes nejpoužívanější varianty, známe z popelníku nalezeného v hrobě č. 30 na hřbitově przeworské kultury z přelomu 1. a 2. století v Bělé u Lodže. Objevil se na něm ve dvou podobách – "čistý", tedy jako rovnoramenný kříž s rameny zakončenými pětiprstýma rukama, někdy označovanými v odborné literatuře také jako hrábě. Na stejné lodi byly vyryty i další symboly a obrazy, m.in postavy stojící na koních. Významné pro jeho interpretaci bylo zjištění, že "hrábě" na konci ramen kříže vypadají stejně jako ruce těchto postav, které jsou zaseidentifikovány jako obrazy zesnulých předků.
Kultura, ke které tento nález patří, dnes identifikovaná spíše jako germánská, byla v minulosti označována také jako "benátská kultura" a spojována s praSlovany3. Tento výklad zopakoval i ve své knize "Slovanské orákulum. Magický kruh Świętowita" od Lecha Emfazyho Stefańského - zakladatele původní polské církve, označovaného za "doyena polské parapsychologie a psychotroniky" - s použitím přídavného jména "praslovanský" již v názvu kapitoly věnované tomuto symbolu4. Zkusme se tedy zamyslet nad otázkou, nakolik je spojení "Božích rukou" a Slovanů správné, a také kriticky přistoupit k interpretaci symbolu, který Stefanski představuje.
Proto, i když můžeme rázně odmítnout spojitost mezi Slovany a tímto konkrétním nálezem, kterým je popelník z Białé, samotný symbol a jeho variace se objevují v klasickém, monumentálním díle "Lidová kultura Slovanů" od Kazimierze Moszyńského u příležitosti desek představujících motivy velikonočních vajíček ze slovanské oblasti. Jak píše Maria Ziółkowska ve svém díle: "Velkorysý večer, velkorysý den. Rituály, zvyky, hry", zvyk malovat kraslice u Slovanů sahá nejméně do devátého století5.
Podobný symbol najdeme i mezi archeologickými nálezy týkajícími se Slovanů, které sahají až do raného středověku. Při vykopávkách v osadě poblíž vesnice Savvinskaja Sloboda nedaleko Moskvy bylo nalezeno břidlicové vřeteno s vyrytými slunečními symboly, které se objevuje vedle variant svastiky6.
Na základě výše uvedených skutečností, tj. výskytu takového symbolu jak ve vykopávkách týkajících se Slovanů, tak mezi vzory používanými ke zdobení kraslic lze předpokládat, že slovanský kříž v nějaké formě existoval v pohanské kultuře Slovanů, a co víc, dokázal přežít pod rouškou lidové kultury až do počátku 20. století.
Za zmínku také stojí, že "Hands of God" se jednoduše uchytil a získal si popularitu mezi Rodnovers, čehož si všimli i autoři bloguSlawoslaw.pl 7. Kromě toho, že jsou oficiálním symbolem slovanských náboženských spolků, jako je Slovanský náboženský spolek, jsou umístěny na různých typech přívěsků, špendlíků a dalších oděvů. Staly se také natolik rozpoznatelnými, že se objevují i mimo toto prostředí; příkladem je jejich použití v krátkém filmovém materiálu o christianizaci polštiny, který připravil jeden z největších polských internetových portálů - Wirtualna Polska8.
SLOVANSKÝ KŘÍŽ JAKO
VYMYŠLENÁ TRADICE V souvislosti s těmito aktivitami lze na tento symbol nahlížet i jako na formu vymyšlené tradice. Termín, který zavedl britský historik a sociální teoretik Eric Hobsbawm, znamená "soubor činností rituální nebo symbolické povahy, obvykle řízených explicitními nebo mlčky přijatými pravidly", jejichž úkolem je vštípit konkrétní hodnoty a normy chování. Charakteristickým rysem vymyšlených tradic je umělá fabrikace jejich spojení s minulostí.
Přítomnosti tohoto fenoménu ve slovanském rodnovery si všímá například Krystian Mesiáš v textu "'Vytváření tradice' v náboženských sdruženích rodnovery". Píše, že "slovanští rodnovští zacházejí s tradicemi jako s dynamickým fenoménem – procesem, který umožňuje rekonstrukci kulturních obsahů a forem, což zase může přispět ke změnám ve společenském a kulturním životě"10 a "jako ke způsobu navázání kontaktu s minulostí"11. Zavádění změn je proto logickým důsledkem světonázoru Rodnoverců, protože "přistupují ke slovanské kultuře a tradicím reflexivním způsobem. Nejen že reprodukují kulturní obsahy, jako je tomu v případě skupin historického inscenování, ale tím, že je křísí, jim dávají živý duchovní význam, hluboce zakoušený během slavených svátků."12
Sledujeme-li tuto stopu, vidíme, že symbolu slovanského kříže je přiřazen specifický výklad se záměrem rekonstruovat ztracený, původní význam. Tento přístup je založen na pozorování, že i když tento symbol existoval ve slovanské kultuře před vznikem slovanské Rodnovie, jeho význam pro starověké Slovany není dnes znám. V důsledku "vynalezení" nové identity tohoto symbolu budují Rodnověrci jakýsi most mezi přítomností a minulostí, kde je jeho existence předmětem dohadů, a jednají tak v souladu se svým přístupem k tradici.
Shrneme-li na tomto místě úvahy o původu slovanského kříže, můžeme dojít k závěru, že tento symbol má dobře zavedené postavení a získal značnou popularitu a jeho varianty jsou přítomny jak v materiálním prostředí, tak vjak v lidové kultuře, tak ji lze dnes vnímat jako slovanskou. Jeho interpretace je přitom veskrze současná, což umožňuje zkoumat její základy a formulovat adekvátnější kritiku s adekvátnější verzí.
V "Orákulu..."
Stefanski předložil svůj vlastní výklad, podle kterého je praslovanský kříž ideogramem představujícím teologický koncept, vyjadřující myšlenku božstva objímajícího svými pažemi čtyři světové strany, a nazval jej "Ruce Boží". To, co je zde významné, je jeho odkaz na ideu Nejvyššího Boha; Hákové kříže mezi pažemi "Božích rukou" nemají znamenat oddělené bohy - boha Slunce a boha hromu - ale aspekty jednoho Boha. To vyvolává otázku základu takového přístupu, kterou se zde pokusím vysvětlit.
Stefański představil svůj pohled na teologii starých Slovanů v dřívějších kapitolách nazvaných "Świętowit zářící a živý" a "Slovanský model světa". Klíčem ke kritice Stefanského interpretace bude jeho vlastní prohlášení pro Gazetu Stołeczna" u příležitosti propagace "Slovanského orákula" z roku 1993, v němž se výslovně hlásí ke své selektivitě, proto jej zde budu citovat:
SVAROGOVY RUCE - NÁVRH NOVÉ INTERPRETACE
Myšlenka, že historické náboženství Slovanů bylo henoteistické, se samozřejmě objevuje v díle Gieysztora19, o kterém jsem se již zmínil. Na tomto místě je však třeba znovu připomenout skutečnost, že "Boží ruce" jsou dnes v kontextu etnického náboženství Slovanů druhotně přizpůsobeny a užívány - hlavním jmenovatelem jejich interpretace by tedy měla být současná náboženská nauka. Abychom ji tedy mohli reinterpretovat, podívejme se na názory dnešních uctívačů slovanských božstev.
Mezi slovanskými rodnovery existuje jak monistický přístup, tíhnoucí k monoteismu, tak polyteistický. Toto rozdělení popisuje Scott Simpson ve svém díle "Native Faith. Polské novopohanství na prahu 21. století"20. Pro větší objasnění této problematiky jsem se rozhodl odkázat na výsledky kvantitativního výzkumu autorů blogu Duchtynia.pl v letech 2016 a 2018, kteří je zveřejnili spolu s komentářem na svých webových stránkách. Tento výzkum zahrnoval otázku, jak následovníci slovanského rodnovery vnímají povahu slovanských božstev.
Z informací, které sdíleli, je zřejmé, že drtivá většina slovanských rodnověrců odmítá ve své víře představu o nejvyšším Bohu a přiklání se k polyteismu a panteismu – v roce 2016 se k těmto přístupům přihlásilo celkem 75 % respondentů, zatímco henoteismus uvedlo pouze 8,2 %21. Studie z roku 2018 ukázala ještě silnější zakořenění polyteistických postojů – z 26,3 % v roce 2016 na 40,3 %; Současně byl doprovázen poklesem procenta panteistů, ale součet procentních bodů pro polyteismus a panteismus byl také vyšší než minule (nárůst o 1,4 procentního bodu na 76,4 %)22.
Vzhledem k tomu, že jsme zjistili, že současná vize slovanského kříže je mylná, je třeba si položit otázku: jak by měl být tento symbol interpretován a pojmenován? Tím, že navrhuji jeho reinterpretaci, bych rád upozornil na dvě varianty svastiky, které se objevují mezi jeho rameny. Hákové kříže s jednostrannými rameny jsou spojovány se slunečními božstvy a ty s rozvětvenými - s hřmícími božstvy, takže v rámci slovanského panteonu budou tyto hákové kříže odpovídat bohům Dažbogovi a Perunovi - bratrům, synům Svaroga. Na druhé straně Svarogovi jako bohu oblohy je připisovánavšudypřítomnost.25 odpovídalo by to tedy objetí světa pažemi "Rukou Božích". To je součástí spojení mezi "Božíma rukama" a Svarogem - lze poznamenat, že Svarog je označován za hlavní božstvo slovanského panteonu,26 takže tento přístup uspokojuje názory monistických věřících. A co víc, o "Božích rukou" jako symbolu Svaroga se zmiňuje také Grzegorzewicz ve výše zmíněné knize "O bozích a lidech"27. V tomto případě by název, který správně odráží jeho význam, byl "Svarogovy ruce".
Alternativní možností je skutečnost, že vzhledem ke specifickému kontextu této předchozí a, jak jsme si již ukázali, chybné interpretaci, nejsou "Ruce Boží" ve vědomí velké části Rodnovers správně spojovány s žádným konkrétním božstvem, a slouží tak spíše jako symbol samotné domorodé víry. Slovanský kříž by tedy mohl být považován za symbol celého panteonu a nazván "Ruce bohů" - zde by jejich všeobjímající charakter odkazoval na zbožštění světa ve víře Slovanů. Také v tomto kontextu budou mít hákové kříže a jejich dualita (tj. jejich vztah ke dvěma různým bytostem) specifický význam – protože jsou vepsány do nadřazeného symbolu, jeví se jako jeho aspekt. Takový výklad se vztahuje i k monistickému, přičemž zachovává konzistenci s klasickým polyteismem. Je však nepřesná a založená na chatrných základech, takže se budeme držet první možnosti.
SHRNUTÍ
Tento článek cituje genezi "Božích rukou", odpovídá na otázku po jejich vztahu ke Slovanům, neguje jejich předchozí recepci ve slovanské kultuře a navrhuje nový přístup. Jak jsme zjistili, tento symbol ve své současné podobě pochází z urny patřícího germánské kultuře Przeworska, ale jeho variace se objevily u Slovanů jak ve středověku, tak v moderní době a nyní je široce ztotožňován se slovanským náboženstvím. Jeho přítomnost v symbolickém systému slovanského rodnovery je součástí charakteristického přístupu náboženství k tradici a představuje tak příklad vymyšlené tradice.
Předchozí výklad, který mu dal název "Ruce Boží", má malou věcnou hodnotu, protože zůstává silně zakořeněn v monistickém přístupu, který nepatří mezi rodnovy k nejrozšířenějším, a také ignoruje některé informace o náboženství Slovanů. Po zohlednění dostupných materiálů o názorech soudobých vyznavačů slovanské domorodé víry jsme přijali jako správný název "Svarogovy ruce".
 |
| Obrázek 1: Popelník z Białé u Lodže |
Kultura, ke které tento nález patří, dnes identifikovaná spíše jako germánská, byla v minulosti označována také jako "benátská kultura" a spojována s praSlovany3. Tento výklad zopakoval i ve své knize "Slovanské orákulum. Magický kruh Świętowita" od Lecha Emfazyho Stefańského - zakladatele původní polské církve, označovaného za "doyena polské parapsychologie a psychotroniky" - s použitím přídavného jména "praslovanský" již v názvu kapitoly věnované tomuto symbolu4. Zkusme se tedy zamyslet nad otázkou, nakolik je spojení "Božích rukou" a Slovanů správné, a také kriticky přistoupit k interpretaci symbolu, který Stefanski představuje.
Proto, i když můžeme rázně odmítnout spojitost mezi Slovany a tímto konkrétním nálezem, kterým je popelník z Białé, samotný symbol a jeho variace se objevují v klasickém, monumentálním díle "Lidová kultura Slovanů" od Kazimierze Moszyńského u příležitosti desek představujících motivy velikonočních vajíček ze slovanské oblasti. Jak píše Maria Ziółkowska ve svém díle: "Velkorysý večer, velkorysý den. Rituály, zvyky, hry", zvyk malovat kraslice u Slovanů sahá nejméně do devátého století5.
 |
| Obrázek 2: Výňatek z obr. 124 z "Lidové kultury Slovanů" od K. Moszyńského. |
Podobný symbol najdeme i mezi archeologickými nálezy týkajícími se Slovanů, které sahají až do raného středověku. Při vykopávkách v osadě poblíž vesnice Savvinskaja Sloboda nedaleko Moskvy bylo nalezeno břidlicové vřeteno s vyrytými slunečními symboly, které se objevuje vedle variant svastiky6.
 |
| Obrázek 3: Břidlicové vřeteno poblíž vesnice Savvinskaja Sloboda, Rusko. |
Za zmínku také stojí, že "Hands of God" se jednoduše uchytil a získal si popularitu mezi Rodnovers, čehož si všimli i autoři bloguSlawoslaw.pl 7. Kromě toho, že jsou oficiálním symbolem slovanských náboženských spolků, jako je Slovanský náboženský spolek, jsou umístěny na různých typech přívěsků, špendlíků a dalších oděvů. Staly se také natolik rozpoznatelnými, že se objevují i mimo toto prostředí; příkladem je jejich použití v krátkém filmovém materiálu o christianizaci polštiny, který připravil jeden z největších polských internetových portálů - Wirtualna Polska8.
SLOVANSKÝ KŘÍŽ JAKO
VYMYŠLENÁ TRADICE V souvislosti s těmito aktivitami lze na tento symbol nahlížet i jako na formu vymyšlené tradice. Termín, který zavedl britský historik a sociální teoretik Eric Hobsbawm, znamená "soubor činností rituální nebo symbolické povahy, obvykle řízených explicitními nebo mlčky přijatými pravidly", jejichž úkolem je vštípit konkrétní hodnoty a normy chování. Charakteristickým rysem vymyšlených tradic je umělá fabrikace jejich spojení s minulostí.
Přítomnosti tohoto fenoménu ve slovanském rodnovery si všímá například Krystian Mesiáš v textu "'Vytváření tradice' v náboženských sdruženích rodnovery". Píše, že "slovanští rodnovští zacházejí s tradicemi jako s dynamickým fenoménem – procesem, který umožňuje rekonstrukci kulturních obsahů a forem, což zase může přispět ke změnám ve společenském a kulturním životě"10 a "jako ke způsobu navázání kontaktu s minulostí"11. Zavádění změn je proto logickým důsledkem světonázoru Rodnoverců, protože "přistupují ke slovanské kultuře a tradicím reflexivním způsobem. Nejen že reprodukují kulturní obsahy, jako je tomu v případě skupin historického inscenování, ale tím, že je křísí, jim dávají živý duchovní význam, hluboce zakoušený během slavených svátků."12
Sledujeme-li tuto stopu, vidíme, že symbolu slovanského kříže je přiřazen specifický výklad se záměrem rekonstruovat ztracený, původní význam. Tento přístup je založen na pozorování, že i když tento symbol existoval ve slovanské kultuře před vznikem slovanské Rodnovie, jeho význam pro starověké Slovany není dnes znám. V důsledku "vynalezení" nové identity tohoto symbolu budují Rodnověrci jakýsi most mezi přítomností a minulostí, kde je jeho existence předmětem dohadů, a jednají tak v souladu se svým přístupem k tradici.
Shrneme-li na tomto místě úvahy o původu slovanského kříže, můžeme dojít k závěru, že tento symbol má dobře zavedené postavení a získal značnou popularitu a jeho varianty jsou přítomny jak v materiálním prostředí, tak vjak v lidové kultuře, tak ji lze dnes vnímat jako slovanskou. Jeho interpretace je přitom veskrze současná, což umožňuje zkoumat její základy a formulovat adekvátnější kritiku s adekvátnější verzí.
V "Orákulu..."
Stefanski předložil svůj vlastní výklad, podle kterého je praslovanský kříž ideogramem představujícím teologický koncept, vyjadřující myšlenku božstva objímajícího svými pažemi čtyři světové strany, a nazval jej "Ruce Boží". To, co je zde významné, je jeho odkaz na ideu Nejvyššího Boha; Hákové kříže mezi pažemi "Božích rukou" nemají znamenat oddělené bohy - boha Slunce a boha hromu - ale aspekty jednoho Boha. To vyvolává otázku základu takového přístupu, kterou se zde pokusím vysvětlit.
Stefański představil svůj pohled na teologii starých Slovanů v dřívějších kapitolách nazvaných "Świętowit zářící a živý" a "Slovanský model světa". Klíčem ke kritice Stefanského interpretace bude jeho vlastní prohlášení pro Gazetu Stołeczna" u příležitosti propagace "Slovanského orákula" z roku 1993, v němž se výslovně hlásí ke své selektivitě, proto jej zde budu citovat:
"Úkol, který si Stefanski – známý tím, že provozoval psychotronickou laboratoř – stanovil, byl snadný i obtížný zároveň. Co můžeme vědět o víře starých Slovanů? "Bezostyšně jsem prezentoval ty názory, které mi vyhovovaly," přiznal se autor. Vzdal se až tehdy, když se o božstvu nevědělo nic jiného, než že je. A tak se mu podařilo vytvořit – jak sám popsal – nový, předkřesťanský Olymp, který šel dále než učenci omezení oficiální vědou.14 ksPříklad takové manipulace, kterou autor používá, lze nalézt na druhé straně první kapitoly "Orákula" - a je publikován ve formátu podobném A6 (sic!). Odvolává se na výrok Alexandra Gieysztora z jeho "Mytologie Slovanů", v němž badatel popsal "charakter sochy čtyř tváří"15. V návaznosti na poznámku pod čarou k Gieysztorově knize se však ukazuje, že tato věta se nevztahuje na modlu ze Zbruchu, ale na sochu Świętowita z Rujány:
"Charakter sochy čtyř tváří je třeba chápat jako zosobnění zobrazované nejvyšší moci. Rujánský Świętowit se tak jeví především jako svrchovaný bůh, kterýsvým pohledem objímá vesmír.16Sám Światowid je ve Stefanského knize označován jménem arkonského boha. Interpretace Borise Rybakova, že Zbruchův idol zobrazuje tři bohy a dvě bohyně, byla zcela ignorována. Tato interpretace sochy, kterou cituje Gieysztor v "Mytologii..."17, byla široce přijímána a těší se největší oblibě mezi slovanskými Rodnovery; Příkladem jeho šíření může být článek na toto téma na blogu RodnoveryDuchtynia.pl 18. Tyto a další nepřesnosti ve Stefanského díle představují argument, který ve skutečnosti diskvalifikuje jeho pozici.
SVAROGOVY RUCE - NÁVRH NOVÉ INTERPRETACE
Myšlenka, že historické náboženství Slovanů bylo henoteistické, se samozřejmě objevuje v díle Gieysztora19, o kterém jsem se již zmínil. Na tomto místě je však třeba znovu připomenout skutečnost, že "Boží ruce" jsou dnes v kontextu etnického náboženství Slovanů druhotně přizpůsobeny a užívány - hlavním jmenovatelem jejich interpretace by tedy měla být současná náboženská nauka. Abychom ji tedy mohli reinterpretovat, podívejme se na názory dnešních uctívačů slovanských božstev.
Mezi slovanskými rodnovery existuje jak monistický přístup, tíhnoucí k monoteismu, tak polyteistický. Toto rozdělení popisuje Scott Simpson ve svém díle "Native Faith. Polské novopohanství na prahu 21. století"20. Pro větší objasnění této problematiky jsem se rozhodl odkázat na výsledky kvantitativního výzkumu autorů blogu Duchtynia.pl v letech 2016 a 2018, kteří je zveřejnili spolu s komentářem na svých webových stránkách. Tento výzkum zahrnoval otázku, jak následovníci slovanského rodnovery vnímají povahu slovanských božstev.
Z informací, které sdíleli, je zřejmé, že drtivá většina slovanských rodnověrců odmítá ve své víře představu o nejvyšším Bohu a přiklání se k polyteismu a panteismu – v roce 2016 se k těmto přístupům přihlásilo celkem 75 % respondentů, zatímco henoteismus uvedlo pouze 8,2 %21. Studie z roku 2018 ukázala ještě silnější zakořenění polyteistických postojů – z 26,3 % v roce 2016 na 40,3 %; Současně byl doprovázen poklesem procenta panteistů, ale součet procentních bodů pro polyteismus a panteismus byl také vyšší než minule (nárůst o 1,4 procentního bodu na 76,4 %)22.
 |
| Obrázek 4: Výsledky otázky o povaze božstev z průzkumu provedeného blogem Duchtynia.pl v roce 2016. |
 |
| Obrázek 5: Výsledky otázky o povaze božstva v roce 2018. |
V některých publikacích se navíc můžeme setkat i s případy otevřené negace henoteistického konceptu, včetně jeho výskytu v historickém náboženství Slovanů. Dovolte mi, abych zde citoval výňatek z jedné takové publikace, a to "Eternals. Slovanská mytologie" od Jarowoje Mazowszana z varšavského klastru "Białożar":
"... Slovo vysvětlení si zaslouží lovci monoteismu nebo henoteismu ve víře Slovanů. Polyteismus má jedno společné, bohové v panteonu se liší nejen svou funkcí, ale také významem ("eminence"). [...] O redukci ostatních božstev na roli inkarnací hypotetického superboha však nemůže být řeč. Každý bůh je samostatný, sleduje své vlastní zájmy, ale působí v rámci většího celku.23 ksPodobnou výhradu učinil i Ziemisław Grzegorzewicz ve své knize "O bozích a lidech. Praxe a teorie slovanského rodnóveryho hnutí":
"[...] ' "Nejvyšší" neznamená "jediný" nebo "hlavní" a nemá vést k monoteistickým konotacím. Toto přídavné jméno má především naznačovat skutečnost, že je stvořitelem jiných bohů, zrozeným na počátku vesmíru [...]."24 ksZ výše uvedených informací vyplývá, že monistický přístup v rámci slovanského rodnovery je spíše výjimkou než normou. To vede k závěru, že "Boží ruce" by rozhodně neměly být rukama Božíma, protože taková interpretace má nejisté základy a mon(ote)istické pojetí Boha je dnes okrajové mezi různými teologickými pozicemi sdílenými slovanskými rodnovery.
 |
| Obrázek 6: Slovanský kříž - ruce Boží nebo ruce Svaroga? |
Alternativní možností je skutečnost, že vzhledem ke specifickému kontextu této předchozí a, jak jsme si již ukázali, chybné interpretaci, nejsou "Ruce Boží" ve vědomí velké části Rodnovers správně spojovány s žádným konkrétním božstvem, a slouží tak spíše jako symbol samotné domorodé víry. Slovanský kříž by tedy mohl být považován za symbol celého panteonu a nazván "Ruce bohů" - zde by jejich všeobjímající charakter odkazoval na zbožštění světa ve víře Slovanů. Také v tomto kontextu budou mít hákové kříže a jejich dualita (tj. jejich vztah ke dvěma různým bytostem) specifický význam – protože jsou vepsány do nadřazeného symbolu, jeví se jako jeho aspekt. Takový výklad se vztahuje i k monistickému, přičemž zachovává konzistenci s klasickým polyteismem. Je však nepřesná a založená na chatrných základech, takže se budeme držet první možnosti.
SHRNUTÍ
Tento článek cituje genezi "Božích rukou", odpovídá na otázku po jejich vztahu ke Slovanům, neguje jejich předchozí recepci ve slovanské kultuře a navrhuje nový přístup. Jak jsme zjistili, tento symbol ve své současné podobě pochází z urny patřícího germánské kultuře Przeworska, ale jeho variace se objevily u Slovanů jak ve středověku, tak v moderní době a nyní je široce ztotožňován se slovanským náboženstvím. Jeho přítomnost v symbolickém systému slovanského rodnovery je součástí charakteristického přístupu náboženství k tradici a představuje tak příklad vymyšlené tradice.
Předchozí výklad, který mu dal název "Ruce Boží", má malou věcnou hodnotu, protože zůstává silně zakořeněn v monistickém přístupu, který nepatří mezi rodnovy k nejrozšířenějším, a také ignoruje některé informace o náboženství Slovanů. Po zohlednění dostupných materiálů o názorech soudobých vyznavačů slovanské domorodé víry jsme přijali jako správný název "Svarogovy ruce".
POZNÁMKA POD ČAROU
1 Koszańska H., "Popelník s kresbami z pozdně římského období v Brzezińském okrese." [in:] "Z propasti staletí", sv. 15, číslo 7-10, 1946, s. 52-55.
2 Kokowski A., "Starověké Polsko. Od třetího století př. n. l. až do konce starověku." Varšava: Nakladatelství Trio, 2005, s. 160-161.
3 Vide Stefański L., "Slovanské orákulum. Magický kruh Świętowita." Białystok: Astropsychology Studio, 2000, s. 37.
4 Moszyński K., "Lidová kultura Slovanů". Část II: Duchovní kultura, 2. vydání. Krakov: Polská akademie umění a věd, 1939, s. 899.
5 Ziółkowska M., "Velkorysý večer, velkorysý den. Rituály, zvyky, hry". Varšava: Lidové nakladatelské družstvo, 1989, s. 37.
6 Tarunin A., "Sakralnyj simwoł. Istorija svastika". Moskva: Belye Alvy, 2009, s. 357.
7 Vide Gołdowski K., "Boží ruce - jsou opravdu slovanské?" [citováno 2018-01-11], dostupné online: https://www.slawoslaw.pl/rece-boga-czy-na-pewno-slowianskie
8 Vide "Křest polštiny nebyl, když si myslíte!" [Historica], Klaman P., Amsterdamski J., Polsko 2016, citováno 2018-01-11], dostupné online: https://www.youtube.com/watch?v=rXWQbxALBoE
9 Hobsbawm E., "Úvod. Vynalézání tradice", in Hobsbawm E. (ed.), Ranger T. (ed.), "Vynalezená tradice". Krakov: Jagiellonian University Press, 2008, s. 10.
10 Mesiáš K., "'Vytváření tradic' v náboženských sdruženích rodnovy". "Studia Religiologica", roč. 46, č. 2,
11 Tamtéž, s. 140.
12 Tamtéž, s. 141–142.
13 Stefański L., op. cit. cit., s. 41-43.
14 [tal], "Slovanský toustovač". "Gazeta Stołeczna", 8.11.1993, č. 261, s. 3.
15 Vide Stefanski L., op. cit. cit., s. 10.
16 Gieysztor A., "Mytologie Slovanů". Varšava: Wydawnictwa Artystyczne i Filmowe, 1985, s. 99.
17 Tamtéž, s. 187.
18 "Jak se Świętowit liší od Światowid"? Ověřeno k 2018-03-03, dostupné online: https://web.archive.org/web/20160308120526/http://duchtynia.pl/2015/06/czym-swietowit-rozni-sie-od-swiatowida/ Dostupné v archivu http://duchtynia.pl/2015/06/czym-swietowit-rozni-sie-od-swiatowida/, archivováno dne 2016-03-08.
19 Gieysztor A., op. cit. cit., s. 89.
20 Simpson S., "Domorodá víra. Polské novopohanství na prahu 21. století". Krakov: Nakladatelství Nomos, 2000, s. 144.
21 "Co si myslí polští rodnovers: výsledky průzkumu z roku 2016". Ověřeno k 2018-01-10, dostupné online: https://web.archive.org/web/20160719190823/http://duchtynia.pl/2016/06/w-co-wierza-polscy-rodzimowiercy-wynikiankiety-2016/ Dostupné v archivu z http://duchtynia.pl/2016/06/w-co-wierza-polscy-rodzimowiercy-wynikiankiety-2016/, archivováno dne 2016-07-19.
22 "Průzkum Rodnovery 2018". Ověřeno k 2018-12-23, dostupné online: https://duchtyniablog.wordpress.com/2018/10/13/ankieta-rodzimowiercza-2018/.
23 Mazowszanin J., "Wiecznica. Slovanská mytologie". Varšava: [Klastr Białożar], 2017, s. 27.
24 Grzegorzewicz Z., "O bozích a lidech. Praxe a teorie slovanských rodnů". Olsztyn: [Sdružení Kołomir], 2016, s. 56.
25 Viz tamtéž.
26 Viz tamtéž. Szyjewski A., op. cit. cit., s. 94.
27 Grzegorzewicz Z., op. cit. cit., s. 57.
BIBLIOGRAFIE
- "Průzkum Rodnovery 2018". Ověřeno k 2018-12-23, dostupné online: https://duchtyniablog.wordpress.com/2018/10/13/ankieta-rodzimowiercza-2018/.
- "Křest Poláků nebyl, když si to myslíte! [Historica]", Klaman Paweł, Amsterdamski Jacek, Poland 2016, citováno 2018-01-11], dostupné online: https://www.youtube.com/watch?v=rXWQbxALBoE
- "Jak se liší Świętowit od Światowid?" Ověřeno k 2018-03-03, dostupné online: https://web.archive.org/web/20160308120526/http://duchtynia.pl/2015/06/czym-swietowitrozni-sie-od-swiatowida/ Dostupné v archivu z http://duchtynia.pl/2015/06/czymswietowit-rozni-sie-od-swiatowida/, archivováno dne 2016-03-08.
- Gieysztor Aleksander, "Mytologie Slovanů". Varšava: Umělecké a filmové nakladatelství, 1985.
- Kamil Gołdowski, "Boží ruce - jsou opravdu slovanské?" [citováno 2018-01-11], dostupné online: https://www.slawoslaw.pl/rece-boga-czy-na-pewno-slowianskie
- Grzegorzewicz Ziemisław, "O bozích a lidech. Praxe a teorie slovanských rodnů". Olsztyn: [Sdružení Kołomir], 2016.
- Eric Hobsbawm, "Úvod. Vynalézání tradice", in Hobsbawm Eric (ed.), Ranger Terence (ed.), "Vynalezená tradice". Kraków: Jagiellonian University Press, 2008, s. 9-23.
- Kokowski Andrzej, "Starověké Polsko. Od třetího století př. n. l. až do konce starověku." Varšava: Nakladatelství Trio, 2005.
- Koszańska Halina, "Popelník s kresbami z pozdně římského období v okrese Brzeziński". [v:] "Z propasti věků", roč. 15, číslo 7-10, 1946, str. 52-55.
- Mazovian Jarowoj, Wiecznica. Slovanská mytologie. Varšava: [Gromada Białożar], 2017.
- Mesiáš Krystian, "'Vytváření tradice' v náboženských sdruženích rodnovy". [v:] "Studia Religiologica", roč. 46, č. 2, 2013, s. 135-142.
- Kazimierz Moszyński, "Lidová kultura Slovanů". Část II: Duchovní kultura, 2. vydání. Krakov: Polská akademie umění a věd, 1939.
- Simpson Scott, "Domorodá víra. Polské novopohanství na prahu 21. století". Krakov: Nakladatelství Nomos, 2000.
- Stefanski Lech, "Slovanské orákulum. Magický kruh Świętowita". Bialystok: Astropsychology Studio, 2000.
- [tal], "Slovanský toustovač". [v:] "Gazeta Stołeczna", 8.11.1993, č. 261, s. 3.
- Tarunin Aleksander, "Sakralnyj simvol. Istorija svastika". Moskva: Belye Alvy, 2009.
- "Čemu věří polští Rodnovers: Výsledky průzkumu z roku 2016". Ověřeno k 2018-01-10, dostupné online: https://web.archive.org/web/20160719190823/http://duchtynia.pl/2016/06/w-cowierza-polscy-rodzimowiercy-wyniki-ankiety-2016/ Archivováno z http://duchtynia.pl/2016/06/w-co-wierza-polscy-rodzimowiercy-wyniki-ankiety-2016/, archivováno dne 2016-07-19.
- Ziółkowska Maria, "Velkorysý večer, velkorysý den. Rituály, zvyky, hry". Varšava: Lidové nakladatelské družstvo, 1989.
SHRNUTÍ
Cílem tohoto textu je analyzovat otázky spojené s přítomností symbolu zvaného "Boží ruce" ve slovanské rodnovii. S ohledem na zdroj jeho současné podoby v kultuře germánského původu autor analyzuje výskyt tohoto symbolu v archeologických a etnografických pramenech, stejně jako jeho postavení v současné kultuře a zasazuje jej do kontextu vymyšlených tradic. Na tomto základě formuluje kladné hodnocení jeho současného užívání stoupenci slovanské domorodé víry. Zároveň kritizuje svou současnou interpretaci a krok za krokem zkoumá její základy. Na jeho místě je provedena nová studie, založená na analýze pramenných textů a výzkumu názorů rodnoverů na teologické otázky. Na základě takto shromážděných informací předkládá závěr, podle kterého je správný název pro tento symbol Ruce Svaroga.
---
POZNÁMKA REDAKCE: SLOVANSKÁ SÍLA
Výše uvedený článek Wojsława Brożyny, původně nazvaný "Svarogovy ruce. Germánská symbolika ve službách slovanské rodnovie" se týká především problematiky vnímání symbolu "Rukou Božích" v komunitě rodnovery. Návrh nazvat "Ruce Boží" jako "Svarogovy ruce", který předložil autor textu, zůstává a pravděpodobně ještě nějakou dobu zůstane ve sféře návrhů. Ve vědeckém diskursu je původní původ symbolu vnímán jako "neslovanský" (což autor ani v nejmenším nepopírá). Postoj redaktorů "Slovanské mocnosti" je takový, jaký je uveden výše.
