Fenomenologie „Hromového kamene“: Archeologický artefakt a mytický objekt v tradici Slovanů a Baltů
V rámci interdisciplinárního studia (archeologie, religionistiky a etnolingvistiky) představuje hromový kámen jeden z nejvýraznějších příkladů tzv. sekundárního využití pravěkých artefaktů. Nejde o jeden konkrétní geologický druh kamene, nýbrž o funkční a mytickou kategorii objektů, jimž byla připisována nebeská geneze.
1. Typologie a geneze objektu
Z hlediska materiální kultury se pod termínem „hromový kámen“ (čes. hromový klín, pol. kamień piorunowy, lit. Perkūno kulka) skrývají dva hlavní typy předmětů:
Pravěké kamenné nástroje: Zejména neolitické a eneolitické vrtané sekery, sekeromlaty a dláta. Poté, co tyto nástroje v době bronzové a železné ztratily svou utilitární funkci, byly náhodně nalézány v orbě (vyplaveny deštěm). Vzhledem k jejich neznámému původu a často dokonalému opracování je lidová interpretace ztotožnila s projektily, které bůh hromu (Perun/Perkūnas) vrhá na zem.
Belemnity: Zkamenělé schránky druhohorních hlavonožců protáhlého, špičatého tvaru. V lidové tradici byly nazývány „zkamenělými blesky“.
2. Mytologický narativ: "Zkamenělá síla blesku"
Podle teorie Vjačeslava Ivanova a Vladimira Toporova (tzv. Základní mýtus) útočí hromovládce na svého protivníka (hadovitou bytost, Velesa) blesky, které po dopadu na zem pronikají hluboko do podloží.
Mytické schéma: Blesk udeří do země → pronikne do hloubky sedmi sáhů → po sedmi letech (někdy uváděno devíti) se jako „hromový klín“ vyplaví zpět na povrch.
Tento proces „zrání“ kamene v zemi mu dodával sakrální charakter. Kámen byl vnímán jako kondenzovaná energie nebeského ohně, která je nyní fixována v hmotě.
3. Rituální a apotropaické využití
Archeologické nálezy (např. výzkumy Nadi Profantové na raně středověkých hradištích nebo Leszka Gardeły v Polsku a Skandinávii) dokládají přítomnost těchto neolitických seker v kontextech, které nejsou náhodné:
Základové oběti: Hromové kameny byly vkládány pod prahy domů, do rohů stavení nebo pod lůžka rodiček. Logika byla analogická: „Tam, kde blesk již udeřil (v podobě kamene), tam již podruhé neuhodí.“
Léčitelství (Lidová medicína): Prášek oškrábaný z hromového kamene se přidával do nápojů lidem i dobytku jako lék proti uhranutí nebo zánětům (tzv. „horkosti“).
Aktivace plodnosti: V baltském prostředí (Litva) se hromovým kamenem dotýkali první jarní brázdy, aby se „odemkla“ plodivá síla země, kterou do ní Perkūnas skrze kámen vložil.
4. Lingvistické relikty
Etymologie názvů pro hromový kámen v indoevropském kontextu často splývá s názvy pro zbraň hromovládce:
Staroseverské Mjölnir (Thorovo kladivo) má pravděpodobný etymologický souvis s praslovanským $*mlъni$ (blesk/mlýn), což odkazuje na drcení a údery kamene.
Litevské Perkūno kulka (Perkūnasova střela/kulka) reflektuje baltskou představu o nebeském střelci.
5. Archeologická verifikace
V lokalitách jako je Mikulčice nebo polský Wolin byly nalezeny miniaturní přívěsky ve tvaru seker (tzv. Perunovy sekery), které jsou mladší, kovovou nápodobou právě těchto archaických „hromových kamenů“. To dokazuje transformaci víry v nebeský kámen do podoby osobního amuletu, který nosili zejména členové knížecích družin jako symbol síly a ochrany (Andrzej Szyjewski, 2003).
Shrnutí:
Hromový kámen není v akademickém pojetí jen „starý kámen“, ale hierofanie – projev posvátna v materiálním světě. Je to fyzický důkaz přítomnosti boha na zemi, spojující nebeskou sféru (blesk) s pozemskou sférou (kámen) a podsvětím (vyplavení ze země).
zpracoval AI Gemini 3.0 Pro