Upozornění: Následující text je koncipován jako odborná přehledová studie určená pro akademické účely. Vychází striktně z kritické analýzy primárních pramenů a uznávané sekundární literatury (historie, archeologie, lingvistika). Text neobsahuje data z neověřených zdrojů (tzv. Velesova kniha, Slovansko-árijské védy).
Dea Siwa: Kritická analýza a rekonstrukce kultu polabské bohyně Živy
Abstrakt: Tato studie se zaměřuje na etymologickou, historickou a religionistickou analýzu bohyně Sivy (Živy), zmiňované v kronikářských záznamech vztahujících se k polabským Slovanům a později v polské historiografii. Cílem je oddělit autentickou předkřesťanskou tradici zaznamenanou očitými svědky (Helmold z Bosau) od pozdních středověkých a raně novověkých konstrukcí (Jan Długosz), a to s využitím metodologie "New Philology" a komparativní mytologie v kontextu bádání autorů jako Gieysztor, Brückner, Téra a Słupecki.
1. Primární písemné prameny: Svědectví a interpretace
Pro výzkum slovanského panteonu je klíčové rozlišovat mezi prameny synchronními (vzniklými v době existence kultu) a diachronními (zpětné rekonstrukce). V případě bohyně Sivy disponujeme jedním zásadním, vysoce věrohodným zdrojem.
1.1 Helmold z Bosau a Chronica Slavorum
Nejstarší a nejspolehlivější zmínka pochází z pera německého kronikáře a kněze Helmolda z Bosau (cca 1120–1177). Ve svém díle Chronica Slavorum (Kronika Slovanů), konkrétně v knize I, kapitole 52, popisuje situaci v zemi Polabanů a uvádí:
"Siwa dea Polaborum." (Siva, bohyně Polabanů.)
Helmold uvádí Sivu v kontextu dalších božstev, jako je Radegast a Proven (Proue). Z textu vyplývá, že její kult byl lokalizován v oblasti Ratzeburgu (území kmene Polabanů v užším slova smyslu).
Kritická analýza: Helmold je považován za pečlivého pozorovatele, ačkoliv zatíženého interpretatio christiana. Jeho stručnost ("dea Polaborum") naznačuje, že šlo o kmenové božstvo, pravděpodobně personifikaci životní síly a prosperity, která požívala vysoké úcty v konkrétním regionu, nikoliv nutně celoslovansky.
1.2 Jan Długosz a polský panteon
Druhým, avšak metodologicky problematickým zdrojem, je polský kronikář Jan Długosz (Annales seu cronicae incliti Regni Poloniae, 15. století). Długosz ve snaze vytvořit "polský Olymp" po vzoru římského panteonu uvádí božstvo Żywie (Živa).
Długosz ji ztotožňuje s římskou Dianou (někdy Ceres), což by indikovalo agrární a lovecký charakter. Píše: "Dea vitae, quam vocabant Żywie." (Bohyně života, kterou nazývali Živa.)
Vědecký konsenzus: Moderní badatelé (Gieysztor, Téra, Dynda) přistupují k Długoszovi s extrémní opatrností. Aleksander Brückner, doyen polské slavistiky, považoval většinu Długoszova panteonu za "kabinetní mytologii" a fikci. Nicméně, jméno Żywie může reflektovat přežívající folklórní povědomí nebo relikt archaického teonyma, které Długosz narouboval na antickou šablonu.
2. Etymologická a lingvistická analýza
Jméno bohyně je předmětem lingvistického zkoumání, které odhaluje její funkční podstatu.
Kořen *živ-: Teonymum vychází z praslovanského kořene *živ- (žít, život).
Rekonstrukce: Praslovansky *Živa.
V polabštině (zápis u Helmolda Siwa) docházelo k oslabení sykavek, zápis 'S' tedy čteme jako 'Ž' nebo 'Z'.
Staropolské Żywie (u Długosze) je vokativ nebo specifický tvar jména.
Sémantika: Aleksander Gieysztor ve své Mytologii Slovanů upozorňuje na souvislost s personifikovaným principem života. Jméno lze interpretovat jako "Dárkyně života" nebo "Žijící".
Analogie: Lubor Niederle a Naďa Profantová upozorňují na paralely v indoevropském prostoru, kde jsou bohyně plodnosti etymologicky vázány na životní cyklus.
3. Funkcionální analýza a komparativní mytologie
Na základě interdisciplinárního studia (etnologie + religionistiky) se pokoušíme rekonstruovat roli Sivy v náboženském systému.
3.1 Bohyně suverenity a plodnosti
Michal Téra (Perun: Bůh hromovládce) a Jiří Dynda (Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech) se shodují, že u Polabských Slovanů došlo k silné hierarchizaci kultu. Siva nebyla jen domácím bůžkem, ale "dea Polaborum" – kmenovou bohyní.
Funkce: Zajištění kontinuity kmene, úroda, ochrana území.
Symbolika: Vzhledem k etymologii je nepochybné spojení s vegetačním cyklem a vitální silou. Leszek Paweł Słupecki navrhuje, že mohla plnit roli "Velké matky" pro specifický kmenový svaz, podobně jako Mokoš u východních Slovanů, ačkoliv pro přímé ztotožnění Sivy s Mokoší chybí data.
3.2 Hypotéza "Paní zvířat"
Długoszovo přirovnání k Dianě by mohlo naznačovat archaickou vrstvu "Potnia Theron" (Paní zvířat), což by odpovídalo lovecko-sběračským reziduím v polabské kultuře, avšak tato interpretace je spíše spekulativní a opírá se o pozdní pramen.
3.3 Saská paralela (Synkretismus?)
Někteří němečtí badatelé 19. století (a moderní revizionisté) poukazují na možnou souvislost se severskou Sif (manželka Thora). Ačkoliv fonetická podoba (Siwa vs. Sif) svádí ke srovnání, etymologie je odlišná (Sif je spojena s příbuzenstvím, Siva se životem). Většina slavistů (Brückner, Váňa) trvá na autochtonním slovanském původu jména Živa.
4. Archeologický kontext: Ratzeburg a Polabí
Archeologie Polabských Slovanů, jak ji zpracovává Instytut Archeologii i Etnologii Polskiej Akademii Nauk či německé výzkumy, poskytuje kontext pro kult Sivy.
Lokalita: Ratzeburg (hradiště). Helmold spojuje Sivu přímo s tímto místem.
Chrámová architektura: Polabští Slované (na rozdíl od mnoha jiných slovanských větví) stavěli pro své bohy dřevěné chrámy (kontiny). Lze důvodně předpokládat, že Siva měla v Ratzeburgu svou svatyni a kultovní sochu (idol).
Nálezy: Ačkoliv se nedochovala socha s nápiserm "Siva", v oblasti Meklenburska se nacházejí drobné kovové figurky a amulety žen, často s gesty naznačujícími plodnost. Tyto artefakty (např. z lokalit jako Gross Raden) ilustrují vizuální podobu kultu bohyň v tomto regionu.
5. Závěr: Co víme s jistotou?
Jako vědečtí pracovníci musíme konstatovat následující fakta oproštěná od romantismu:
Existencia: Bohyně jménem Siwa (Živa) skutečně existovala v panteonu Polabských Slovanů v 12. století (zdroj: Helmold).
Lokalizace: Její kult byl centrován kolem Ratzeburgu.
Význam: Etymologie jasně ukazuje na sféru života a vitality.
Nejistota: Detaily rituálů, mýtů či genealogie (zda měla partnera) se nedochovaly. Długoszovy popisy ze 15. století jsou z hlediska rekonstrukce původního pohanství druhotné a nespolehlivé.
Použitá literatura a zdroje (výběr):
Prameny:
Helmold of Bosau. Chronica Slavorum. (Ed. a překlad dostupný v Monumenta Germaniae Historica).
Ioannes Dlugossius. Annales seu cronicae incliti Regni Poloniae.
Sekundární literatura:
Gieysztor, Alexander. Mytologia Słowian. Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 2006. (Zásadní dílo polské mytologie).
Brückner, Aleksander. Mitologia słowiańska. (Kritická lingvistická analýza).
Téra, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Pavel Mervart, 2009. (Obsahuje rozsáhlé pasáže o hierarchii slovanských bohů a metodologii).
Dynda, Jiří. Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech. Scriptorium, 2017. (Analýza Helmoldova textu).
Profantová, Naďa; Profant, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Libri, 2004.
Słupecki, Leszek Paweł. Slavonic Pagan Sanctuaries. Institute of Archaeology and Ethnology, Polish Academy of Sciences, 1994.