Praha 15. května 2020
Grunt hanácký, slovácká vinná bůda z Moravy, Čičmanské gazdovství, rybárna či rychta – tyto a mnohé další regionální stavby byly postaveny na pražském Výstavišti během Národopisné výstavy českoslovanské. Výstava byla zahájena 15. května 1895, trvala do 31. října téhož roku a navštívily ji více než 2 miliony návštěvníků. Předcházelo jí několik let příprav a rozsáhlé stavební práce. Vystavené předměty vytvořily základ sbírky tehdy vznikajícího Národního zemědělského muzea.
Po Zemské jubilejní výstavě v roce 1891 zaměřené na rozvoj a vyspělost českého průmyslu byla Národopisná výstava věnována především životu českého a slovanského vesnického lidu. Konala se na stejném místě, tedy na výstavišti v Královské oboře. Předcházely jí čtyři roky přípravných prací v jednotlivých regionech, 170 krajinských výstav a početné národopisné slavnosti. Vybrané exponáty z obou výstav se staly základem sbírek pozdějšího Českého zemědělského muzea (dnes Národního zemědělského muzea). „Úsilí našich předchůdců je pro nás závazkem, stejnou povinnost vůči dalším generacím máme i my. I proto se snažíme doplňovat naši muzejní sbírku, například mapujeme současné české zemědělství očima našich předních fotografů – Jindřicha Štreita, Karla Cudlína či Milana Jaroše,“ říká generální ředitel Národního zemědělského muzea Milan Jan Půček.
Národopisná výstava českoslovanská dle návrhu programu ze 7. července 1891 měla pokrýt následující odvětví: antropologii; jazyk; duševědu; zeměpis; statistiku; sídla, stavby, obydlí s celým vnitřním zařízením; kroje; zaměstnání; zvyky a obyčeje, pověry, národní léčení, právní názory; lidové umění slovesné (pohádky, pověsti, říkání, nápisy); hudební (píseň i nápěv); výtvarné (výšivky, kresby, malby a řezby). Jednotlivé výbory k provedení všech potřebných prací byly zřízeny v Praze pro Čechy, v Brně pro Moravu a Slezsko a v Turčanském Svatém Martině pro Slovensko a Uhry.
Ke všem těmto pracím se měla zřídit Národopisná společnost českoslovanská. Do přípravného výboru byly zvoleny osobnosti jako například Vojta Náprstek, dr. Jan Herben, Alois Jirásek, dr. Bedřich kníže Schwarzenberg, František Adolf Šubert, dr. Josef Thomayer, Renata Tyršová či dr. Zikmund Winter.
Přípravu výstavy však poznamenaly politické poměry v rakouské monarchii. Kvůli vyostřeným vztahům mezi říšskou vládou a Čechami byl v roce 1893 vyhlášen v Praze výjimečný stav. Společně s finančními a organizačními obtížemi tak byl začátek výstavy posunut na rok 1895.
Rozsáhlé stavební práce začaly na podzim roku 1894. Mezi stavbami byly například českoslovanská dědina, která obnášela dřevěný kostelík, statky a chalupy z Chodska, jižních Čech, východních Čech, od Jaroměře, z Pojizeří, mlýn a kovárna z Čech, Čičmanské gazdovství a chalupa oravská z uherského Slovenska, kopanice moravskoslovácká, chalupa lašsko-těšínská a statek opavský ze Slezska, grunt hanácký, statek horácký, chalupa od Břeclavi a slovácká vinná bůda z Moravy, moravská osada valašská, statek slánský, rybárna a rychta. Vedle těchto lidových staveb vyrostla i sará Praha, a to Staroměstské náměstí z konce 16. a počátku 17. století. Také bylo nutné postavit budovy moderního průmyslu, cukrovarnictví, amfiteátr, divadelní budovu a světelnou fontánu, elektrárnu, pavilon pro žurnalisty, pro hudbu, šatny, bludiště, a jiné menší stavby, zařízení pro elektrické osvětlení, položení vodovodů a plynovodů, úpravu cest, zahradnictví.
Bylo třeba upravit Národopisný palác a další pavilony, kam bylo nutné pořídit výstavní skříně, dále stavby pavilonů sokolství, hasičství, hradu Kokořín, válečnické oddělení a několik menších pavilonů pro restaurace a zábavu.
Výstava byla zahájena ve středu 15. května 1895. V tento den se konala pouť věnovaná památce Jana Nepomuckého. V den zahájení výstavy bylo pozváno 7 000 hostů, dalších 2 857 návštěvníků výstavy bylo platících. Výstavu celkem navštívilo 2 065 285 návštěvníků. Pro srovnání: Jubilejní výstavu navštívilo 2 442 933 návštěvníků.
Národopisnou výstavu doprovodila řada akcí, např. Plzeňský den, Dětský den, Slovenské dny a další. Vstupné na výstavu činilo 40 krejcarů na den pro jednu osobu, nedělní a sváteční bylo po 30 krejcarech, dětské (do 10 let) 20 krejcarů. Bylo možné koupit si předplatné na 10 dní za 3 zlatky. V mnoha expozicích se ještě vybíralo další zvláštní vstupné – výdaje pouze na vstupenky na osobu do všech expozic činily 2 zlatky. Ukončena byla 31. října 1895.
Pro budoucí zemědělské muzeum byl od vystavovatelů zajištěn velký počet prezentovaných exponátů z různých zemědělských oborů v celkové hodnotě až 60 000 korun. Klíčovou otázkou se stalo uložení rostoucího počtu sbírkového fondu. V souvislosti s uspořádáním Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895 se podařilo umístit sbírku do tzv. České chalupy. Po tomto úspěšném vystavení sbírek v České chalupě se však již nepodařilo komitétu zajistit vyhovující místo pro sbírky Zemědělského muzea a došlo k rozdělení unikátního sbírkového muzejního fondu mezi Stolici zemědělství při Českém vysokém učení technickém v Praze, Národopisnou společnost českoslovanskou, Vyšší hospodářskou školu v Táboře a Lesnickou školu v Písku. Zakladatelé muzea byli mimořádně aktivní v propagační činnosti a shromáždili značné množství sbírek, z nichž část je dodnes součástí sbírkového fondu Národního zemědělského muzea.
Národní zemědělské muzeum je státní příspěvková organizace zřizovaná Ministerstvem zemědělství. Zabývá se zejména tematikou zemědělství, lesnictví, myslivosti, rybářství, zahradnictví, potravinářství, zpracování zemědělských produktů, vývoje venkova a kulturní krajiny. Národní zemědělské muzeum má kromě hlavní výstavní budovy v Praze také další čtyři pobočky – Čáslav, zámek Kačina, zámek Ohrada, Valtice. Jednotlivé pobočky jsou zaměřeny tak, aby svou vědecko-výzkumnou, akviziční a prezentační činností komplexně pokrývaly zemědělství a jeho příslušné obory v celé šíři. Muzeum nabízí řadu lektorských programů a každoročně pořádá několik desítek tematických akcí pro veřejnost.
Více na www.nzm.cz.
Jitka Taussiková