Zrušení křtu a cesta do pohanství
Filip Airis Kubín a team
Tento článek byl napsán jako reakce na někdy divočejší internetové diskuze ohledně nechtěného pokřtění v dětství dnešních pohanů. Jeho snahou je zbořit určité mýty a dezinformace k tomuto tématu a ukázat možnosti ctnostných cest “jak z toho”. Není součástí prvoplánových základů pohanství jako takových.
Něco o křtu a přechodových rituálech v křesťanství
Křest je požehnání věřících křesťanských rodičů svému dítěti. Prosba, aby bylo dítě chráněno od vyšší síly, kterou uctívají. Kápnutí vodou, které říká, toto dítě patří k nám, do naší party a ty, Bože, jej prosíme ochraňuj stejně dobře, jako chráníš nás. Což je pochopitelné, dělá to každý rodič a to včetně těch pohanských. Každý otec i matka prosí své Bohy a vysílají do světa svá přání, aby bylo dítě zdravé a chráněné a dělají proto své rituály (ať už připíjením u piva mezi přáteli, nebo v rámci svého koníčku či víry).
Křesťanství má několik takovýchto přechodových rituálů a zasvěcení. Křest je úvodní ochrana při narození. Dalším přechodovým rituálem je svaté přijímání v cca 7 letech, kdy dítě dělá malinkou zkoušku vědomostí z Bible a poprvé se zpovídá ze svých malých hříchů jako: “Ukradla jsem mamce bonbony.” “No tedy, ty jsi zlobivka, tak jdi si třikrát říci otčenáš a máš to.” Na vesnici je to často velká sláva, děti mají honosné sváteční šaty nebo přímo kroje, je tam celá široká rodina, přátelé, hudba, hostina. Děti potom dostanou hodně dárků a slaví se. Prostě vesnická tradice nepodobná jiným v rámci křesťanského či lidového prožívání kola roku. Někde už se svaté přijímání ani nedělá.
Třetí přechodový rituál je biřmování. Teprve při biřmování, kdy je člověku cca 14-16 let a je v křesťanském pohledu brán jako dospělý člověk schopný svobodných rozhodnutí, ze své svobodné vůle přijímá rituálně křesťanství a stává se plnohodnotným křesťanem.
Poté následují další přechodové rituály jako svatba (nebo různá kněžská zasvěcení, pokud se člověk vydá cestou kněze) a několik dalších, až vše končí posledním přechodovým rituálem smrti, kde se člověk vydává do nebe či pekla v rámci křesťanského pojetí dualistického světa[1].
Poznámky:
- Často se lidem stává, ať v křesťanství, tak v pohanství (a ve všech jiných vírách či koníčcích), že pokud člověk neprojde dalším přechodovým rituálem (dalším životním stupněm), tak se zasvěcení, požehnání, spojení a ochrana vytrácí, vybíjí a už se bez dalšího rituálu nenavrací, takže mnoho lidí sice bylo pokřtěno, ale vůbec už to necítí, neřeší, ani se jich to nedotýká. Takovým lidem to doporučuji neřešit dále.
- To, že křest je pro mnoho katolíků jen nejnižší základ, vyjadřuje i tento názor jedněch mých starších katolických přátel: “A ty si myslíš, že jedno polití vodou z tebe dělá křesťana? Bez celé té cesty, kterou musíš projít? Bez svatého přijímaní, bez biřmování, svatby, bez přijetí křesťanských hodnot do svého života, dodržování desatera, bez křesťanského kulturního žití, bez slavení svátků svatých a nedělního chození do kostela?” (A těch věcí je mnohem více, co mi jmenovali.)
Vztah Bohů k pokřtěným
Co se vztahu Bohů a patronů/matrónek týče k pokřtěným lidem, tak to je často plně jen mezi daným člověkem a nimi. Na jeho chování k přírodě, k Bohům, předkům a hlavně na jeho upřímnosti k nim a k sama sobě. Do toho by nemělo moc dalších lidí mluvit[2]. Pro zajímavost z mé zkušenosti třeba nejvíce nenávisti ke křesťanství hlásali vždy hlavně bývalí křesťané a stejně tak nebyli vůbec upřímní sami k sobě, proč do pohanství jdou a proč ho chtějí. Na to je si potřeba dát velký pozor. Když člověk ztratí svou víru, často ztratí i část sama sebe, svého ducha a chvíli to trvá, než se člověk opět najde[3] a vnitřně ucelí. Stejné je to i při ztrátě partnera například. V ten čas proto může člověk udělat spoustu hloupostí… Třeba se zasvětit pohanství, aniž by to opravdu cítil, chtěl, nebo věděl, co to opravdu znamená.
Zasvětit se do pohanství, protože křesťana naštvali jeho kněží, a pak k nim hlásat nenávist a pomstu, je myslím opravdu hloupost a neupřímnost sama k sobě. Člověk by měl koukat před sebe a ne za sebe, vždy být hnán radostí z pohanství a pohanského stylu života a ne utíkat před křesťanstvím. Proto doporučuji nejdříve vyrazit sami do hor na minimálně dva dny a vzdát tam úctu ke krajině, k bohům, k přírodě, předkům.
Teprve poté člověk uvidí, jestli takto chce opravdu žít svůj styl života, vnímat pohansky svět a jestli ho to vůbec baví[4], naplňuje. Také může zjistit, jaké jsou jeho vlastní touhy a jestli dokáže žít pohanství bez nenávisti k jiným vírám a s pochopením, že každý může uctívat jiné Bohy po celém světě.
Zároveň si tam na skalách může zjistit, jestli mu daný křest vadí a jestli ho zatěžuje. Pokud ne, tak ho nemusí vůbec řešit. Pokud ano, je zde několik možností. Samozřejmě vždy vše záleží na daném člověku. Pokud svému rozhodnutí nebude sám věřit, plně ho nepřijme nebo nepřijme jeho následky a neukončí křest v sobě, tak samozřejmě v něm i zůstane, i kdyby stovka lidí řekla že ne. Je to tedy vždy jen hlavně na něm.
Možnosti zrušení křtu nebo přijmutí pohanství
V pohanství dáváme hlavně důraz na individualitu, sílu vlastního individuálního rozhodnutí a plné přijetí tohoto rozhodnutí, než na okázalost chrámů, množství přihlížejících lidí, dlouhé chvalozpěvy nebo tématické dekorace, proto i naše přechodové rituály tak vypadají. Zde tedy uvádím několik základních možností středu rituálu. Doporučuji si před nimi také na hodinu a více sednout sami někam do ústraní a přemýšlet, co vše si chcete nést do další etapy života (do pohanství) a co chcete nechat za sebou v minulosti. Po provedení rituálu zase nezapomeňte na pořádnou oslavu, až se vrátíte domů.
Jako součástí těchto přechodových rituálů je vhodné si vzít také nějaký přívěšek nebo náramek, který s vámi rituálem projde a který poté budete na sobě minimálně jeden měsíc nosit. Bude vám připomínat sílu vašeho rozhodnutí a symbolizovat vaši životní cestu.
- Očista v horské řece: Vyrazte do hor, tam najděte řeku a požádej ji, aby vás očistila, vlezte do této studené tekoucí vody, nechte se jí omývat a smýt vše potřebné (i právě křest) ze sebe. Zároveň ji můžete požádat, aby byla vaším svědkem a pomocnicí při vstupu do vašeho nového pohanského stylu života, který začíná prvním krokem vystoupeným z řeky. Ve vodě je potřeba se ponořit až po hlavu aspoň na tři vteřiny, ale samozřejmě klidně déle, pokud to tak cítíte. Nezapomeňte si vzít přívěsek rozhodnutí s sebou. Podobným způsobem se dělá jedna z několika částí přechodového rituálu z chlapce na muže.
Vypití rohu na skále: Jděte do hor na víkend, vyjděte nejvyšší nebo pro vás nejvýznamnější horu a najděte na ní vhodnou skálu. Vezměte picí roh, lahev nebo číši a naplňte je něčím ostřejším. Vínem, whisky[5] nebo vínem s pelyňkem. Je důležité, aby se vám chuť vryla do paměti. Vhoďte tam i přívěšek. Pozvedněte daný roh a vzdej s ním úctu Matce Zemi, duchům hor, Bohům, předkům a přírodním duchům. Řekněte jim své rozhodnutí, že to takto prostě cítíte, a požádejte je, ať vám pomohou a jsou vašimi svědky při tomto přechodovém rituálu zrušení křtu a přijetí pohanství. Můžete také poděkovat s úctou Kristu za ochranu v mládí, ale že potřebujete jít dál a vaše cesta vede jinudy. Poté pohár vypijte a představujte si, jak vám tito všichni spojenci posvěcují roh zrušení křtu, přijetí pohanství nebo obojího a jak se tato síla vlévá i do vás každým douškem. Poté zůstaňte na daném místě přes tu noc sami a počkejte na svítání.- Zahrabání do hlíny: Je dobré dělat v létě. Člověk se nechá zakopat po krk do hlíny, aby z něj Matka Země požehnání vysála. Je důležité tam být delší čas, klidně den, protože síla Země je pomalá, zato důkladná. Dobré je mít asistenta, který je poblíž, vše hlídá, občas přinese vodu na pití. Zase je ale ve vhodné vzdálenosti, často skrytý, abyste mohli být s Matkou Zemí sami.
Doporučuji věci zase příliš nekombinovat, aby se neztratil, nerozmělnil primární význam rituálu a přijetí vlastního rozhodnutí.
Odkřtění v minulosti:
- V historii je doložený záznam, že jeden severský kníže smyl křest tak, že obětoval bohům býka a vykoupal se v jeho krvi (poradili mu to pohanští kněží), ale jsme v 21. století, takže takovéto věci neděláme. Zvláště, když hodně zvířat teď trpí v masokombinátech. Pohané by nemuseli do té mašinérie přilévat ještě více krve.
Dodatek
Samozřejmě se také rituál zrušení křtu nebo přechodu do pohanství může udělat ve skupině, ale jedině v té, ve které pohan funguje, se kterou jezdí na akce a jsou si vzájemnou oporou. Neznámé lidi bych určitě nedoporučoval. Tak jako tak aktivity, jako jsou přechodové rituály, by si ale člověk měl udělat sám a o samotě, protože tím lépe plně přijme své rozhodnutí, jeho následky a bude lepší oporou pro sama sebe, než když mu to celé sesumíruje skupina jiných lidí.
Pokud někdo chce řešit papírování
Pro „klid duše“ je možnost vést korespondenci s dotyčnou církví, kde je člověk pokřtěn, o tom, že se „členství“ vzdává.
Závěr
Nezapomeňte, že vždy záleží jen na vašem rozhodnutí, co chcete do života přijmout a co ne, ať se děje v okolí cokoliv. Zároveň vše je dobré si vždy nějaký čas promýšlet, abyste získali nadhled a podívali se na věc z více úhlů pohledu. Pokud se něco dělá ukvapeně a bez rozmyšlení, tak často to také rychle skomírá.
Nezapomeňte být také opatrní před tím, než sami zasvětíme své malé děti našim Bohům. Navzdory tomu, co je řečeno na úvod (že tedy křest možná není tak zavazující, jak to později někteří lidé vnímají), se lidé s nechtěným zasvěcením, křesťanstvím, které si nevybrali, obtížně vyrovnávají. Mysleme na to jako rodiče: Naše děti se jednou přihlásí o právo na svou vlastní cestu. Ta může být odlišná od té naší. A kroky směrem k jejich zasvěcení našim Bohům v útlém věku mohou pro ně být stejně problematické, jako pro nás křest.
[1] Což je rozdělování světa na dobro/zlo, nebe/peklo, andělé/démoni, černá/bílá, pozitivní/negativní, kladný/záporný. Tohle pohanství ve své víře a kosmologii nemá zakomponované. Naše pojetí světa není černobílé, stejně jako louka není černobílá, ale složená z mnoha barev a tvorů, se svými vlastními rozdílnými záměry a náladami. Naši Bohové a Bohyně, přírodní duchové a předkové se často toulají po všech světech okolo nás a různě je ovlivňují v rámci vlastních situačních záměrů a archetypů.
[2] Vždy je to vztah jen mezi člověkem a danou entitou, filosofií. Ti dva si to hlavně musí vyřešit mezi sebou, a když si to vyřeší, tak prostředník či kněz už není důležitý.
[3] Nemálo často zaplní tu chybějící část nejjednodušší věcí – nenávistí, kterou je potřeba právě postupně nahrazovat.
[4] Ano, jestli ho to vůbec baví a naplňuje, je opravdu podmínkou. V pohanství nemáme sebemrskačství, sebeukřižovávání a sebeproklínání (stejně jako nemáme filosofii prvotního hříchu, co se s námi má nést). Pokud vás pohanský styl života nebaví a nenaplňuje, jděte hledat dál styl života, který vás naplní – opravdu.
[5] Whisky znamená v překladu vody života.
převzato z : https://kolovrat.pohanskaspolecnost.cz/zruseni-krtu-a-cesta-do-pohanstvi/