Náboženství polabských a pobaltských Slovanů – otazníky kolem teokracie

O náboženství polabských a pobaltských Slovanů toho mnoho nevíme – jediným pramenem (kromě archeologie) jsou zprávy autorů, kteří byli pohanství naklonění nepříznivě. Příslušné mýty nebyly nikdy sepsány, neexistuje žádná obdoba eddických písní ani mytologie antické.
Při hodnocení pohanství u severozápadních Slovanů se často objevuje klišé o tom, jak zlí (germánští) křesťané zlikvidovali hodné (slovanské) pohany. Faktem ale je, že to zřejmě bylo právě lpění na pohanství, které přispělo k pádu zdejších slovanských kmenů. Národy, které křesťanství přijaly včas (Češi, Poláci…) germánský Drang nach Osten přečkaly a uchovaly si svoji identitu (to je do značné míry také fráze, ale prostě dnes se mluví polsky, ne veletsky). Pokřtěné národy samozřejmě dále bojovaly se svými západními sousedy, církevní hierarchie však v tomto ohledu byla víceméně neutrální. Uváděn je příklad z počátku 12. století, kdy křižáci dorazili ke Štětínu, ale poté, když jim vyšel vstříc místní biskup, odebrali se zahanbeně na zpáteční cestu (i když zase – skutečně tomu máme věřit?).
Naopak tam, kde místní aristokracie dále lpěla na pohanství, měly boje nikoliv charakter střetu dvou soupeřů, ale svaté války. Z tohoto hlediska bylo pro osud polabských a pobaltských Slovanů zřejmě nešťastné, když se na konci 10. století stali namísto křesťanských obodritských knížat vedoucí silou v tomto prostoru pohanští Veleti (Lutici).
Až do křížových výprav ve 12. století byl postoj církevních kruhů k severozápadním Slovanům vesměs shovívavý. Sasští kronikáři Widukind, Thietmar i Adam Brémský chovali i k pohanským Slovanům jisté sympatie a vesměs soudili, že setrvávání na pohanství je spíše výsledkem útlaku křesťanských vládců (pod vlivem antického dějepisectví shledávali u Slovanů jako ctnost jejich lpění na vlastní svobodě). Až do počátku 12. století v souvislosti s křížovými výpravami a vznikem bojových mnišských řádů probíhalo šíření křesťanství v této oblasti vcelku mírně. Při přijetí křesťanství ve Štětíně nebyly pokáceny místní posvátné stromy, pouze bylo zakázáno je používat k věštění apod.
Nicméně zpět k vlastním „pohanským“ náboženským představám pobaltských a polabských Slovanů. Kromě jmen bohů máme k dispozici jen velmi málo informací. Zajímavé ovšem je, že například u Luticů zřejmě existovala teokracie, kdy hlavní moc drželi kněží v Retře (toto místo nebylo archeology dodnes nalezeno), později pak na rujánské Arkoně; mimochodem: hlavní jméno místního boha Svantovíta svádělo křesťanské kronikáře k názoru, že svatyně byla původně dílem mnichů svatého Víta, jejichž nástupci však od křesťanství odpadli nebo prostě v okolním barbarském prostředí neúmyslně pobloudili.
Kněží z Arkony a Retry byli nadřazeni místním světským vládcům, udržovali vlastní špionážní sítě (byli například slušně informováni o dění v císařství) a svoji moc zakládali především na poskytování věšteb, které ovládaly veřejné mínění. Často se k nim užívalo například koní (vykročí levou nebo pravou nohou apod.); součástí těchto náboženských center byli koně zasvěcení příslušnému božstvu. Kněží vybírali také daně, jakousi obdobu křesťanského desátku. Otevřenou je otázka, zda se zde přinášely lidské oběti: podle všeho ano, byť se může jednat i o nepřátelskou propagandu. Navíc v době, kdy celkem běžně docházelo k zabíjení zajatců, je celkem těžké určit, kdy se jednalo o lidskou oběť. Bohové uctívaní v Retře i na Arkoně byli mimochodem vícehlaví.
Retra i Arkona jsou ve srovnání s jinými slovanskými „přírodními“ kulty výjimečné – centralizovaný kult a teokracie nejsou odjinud známy. Uvažuje se proto o cizích vlivech. Určité náznaky svědčí o tom, že se zde mohly nějak uplatnit náboženské představy keltské (kult koně – viz bohyně Epona, vícehlavá božstva). Samotná jména Retra a Arkona nejsou slovanského původu, opět je zde tedy náznak nějakých starších tradic. Možný je také vliv uprchlíků z pohanských germánských center, která vyvrátil Karel Veliký.
Když byla rujánská Arkona dobývána Dány, místní knížata přestoupila ke křesťanství, přidala se k útočníkům a pád svatyně přečkala. Z toho lze soudit, že teokratický systém nebyl právě populární.

Zdroj: Libuše Hrabová: Stopy zapomenutého lidu, Veduta, České Budějovice 2006
Převzato: http://www.scienceworld.cz/clovek/nabozenstvi-polabskych-a-pobaltskych-slovanu-otazniky-kolem-teokracie-967/

HODY - rovnodennost ve slovanském duchu

Srdečně zveme bytosti všech vyznání na slovanskou oslavu podzimní rovnodennosti a hojnosti přírodních darů – svátku zvaného Hody. Naši předkové v tomto čase slavili konec léta a uvědomovali si, že po překročení podzimní rovnodennosti vstupovali do temnější poloviny roku – Mokoš plně projevila svou sílu a na pozadí nyní pomalu povstává Morana. Temné síly se s ubýváním světla postupně zmocňovaly vlády nad světem - proto bylo důležité, aby si lidé začali vědomě posilovat a chránit svá vnitřní světla pro přečkání temného času a k ochraně svého duševního a tělesného zdraví. Během oslavy podzimní rovnodennosti se obraceli o pomoc ke svým bohům ...
Vstupme společně do důležité slavnosti a poděkování plodnosti a tvořivosti matky Země i vlastního života! Rádi bychom se také pozastavili nad svými cestami i oslavili a podpořili ducha místa – kéž slaný pramen opět vytryskne! Vaši předci i potomci všeho věku jsou vítáni! :-)

Program:
Příprava prostoru, místa pro hostinu, ohniště a dřeva pro obřadní oheň
Shromáždění v kruhu, očistné a oslavné rituály a písně
Obřadní oheň - obětiny bohům, vlastní obětiny, díky a prosby, přípitek
Hostina – jídlo, pití, povídání, hraní, zpěv, u ohně se vyhřívání

Co s sebou:
Dary pro bohy, ducha místa a duchy předků, pro oheň a další síly přírody, na hostinu – květiny, byliny, hrozny, jablka, med, ořechy, koláče, … pokud vejce, mléčné výrobky či maso, tak jen od domácích zvířat
Obřadní oděv (máš-li) – ženy v dlouhých sukních či šatech, muži se světlým svrškem
Rozličné hudební nástroje – strunné, koncovky/flétny, dřívka, brumle, bubny, chřestidla, ...
Svoji misku na jídlo a lžíci, hrníček – pro příjemné hodování
Zdroj světla pro večerní výpravu z hory

Sraz pro přípravy po 17. hodině na Slánské hoře u „kalichu“, obřad započne kolem 19. hodiny. Kdo potřebuje dojet bez auta ještě týž večer do Prahy - poslední autobus odjíždí ve 22.00 – půjde bez obtíží stihnout i hostinu! :-)

Ceremonii povede Marek Bednář spolu s Luckou Pospíšilovou a Magdou Cavicchioli.

O letním slunovratu

Pěkné povídání o letním slunovratu od Michala Straky, člena Pohanského kruhu.

Kolovrat aneb Slovanské slavnosti v průběhu roku

O kalendáři obecně

Všechny dávné i současné kultury, blízké i vzdálené, se vždycky nějakým způsobem snažily orientovat v čase a čas měřit. Každá civilizace si v průběhu doby vyvinula vlastní způsob, jakým čas měřili, vznikaly nejrůznější kalendáře, které se lišily stejně tak, jako se od sebe lišily všechny kontinenty a civilizace na nich žijící a kultury zde vzniklé.

Nicméně i přes veškerou odlišnost zde přece jen jedna podobnost je. A sice, že veškeré kalendáře, veškeré měření času se vždy odvíjelo v souvislosti a v souladu s přírodou a jejími cykly. Díky různým geografickým a klimatickým podmínkám začínal rok u různých civilizací v různou dobu. Dříve také byli lidé mnohem více závislí na přírodě než je tomu nyní. Hlavním zdrojem obživy jim byl lov, sběr a posléze i zemědělství. Správné načasování jednotlivých aktivit bylo nezbytnou podmínkou zachování života vlastního i celého rodu. Není tedy divu, že hlavní funkcí kalendáře bylo také plánování a organizace činností spojených s obživou v průběhu celého roku. A to je druhý aspekt týkající se měření a dělení času, který je společný všem kulturám bez rozdílu. Jejich kalendáře nebyly vytvořeny uměle, odtrženě od života, nýbrž právě naopak reflektovaly dlouhodobá lidská pozorování přírody a její změny, případně u vyspělejších kultur také astronomická zkoumání. Dodnes je nám záhadou, jak některé národy mohly bez našich technických vymožeností objevit tolik podrobností ze života Slunce, Měsice a ostatních planet či hvězd. Příkladů máme nepočítaně, egyptské pyramidy, babylonské věže, mexické pyramidy, keltské menhiry, ale i středověké katedrály.

Na základě těchto astronomických pozorování byly lidmi rozeznávány dvě základní kosmické síly, které se v průběhu roku neustále ovlivňují a vzájemně doplňují, říkejme jim třeba Síla světla a Síla tmy. V průběhu jedné poloviny roku délka světla (den) roste na úkor délky tmy (noc), zatímco ve druhé polovině roku je tomu samozřejmě naopak. Tento proces se neustále cyklicky opakuje a v jeho průběhu nastávají vždy čtyři základní mezníky.

1. Síla noci je nejsilnější a Síla dne nejslabší – zimní slunovrat. Slunce vstupuje do znamení Kozoroha.

2. Síla dne postupně zesiluje, až se v určitém momentě vyrovnává se Silou noci – jarní rovnodennost. Slunce vstupuje do znamení Berana.

3. Síla dne dále stoupá až do svého maxima, Síla noci je naopak nejslabší – letní slunovrat. Slunce vstupuje do znamení Raka.

4. Síla dne opět pomalu ubývá a Síla noci zesiluje, až do momentu, kdy se obě vyrovnají – podzimní rovnodennost. Slunce vstupuje do znamení Vah.

Ať už tedy ke svému poznání došly jednotlivé národy jakkoliv, základem jejich kalendáře se ve většině případů staly právě ony dny, které dnes nazýváme jako slunovraty nebo rovnodennosti.

Slovanský kolovrat

Tyto čtyři momenty – dva slunovraty a dvě rovnodennosti – se pak staly jakousi základní osou měření času a dělení roku na čtyři základní díly i pro předky naše, Slovany. Další čtyři díly dávají čtvrtící dny mezi nimi, vždy mezi rovnodenností a slunovratem je jeden čtvrtící den. Jednotlivá období kolovratu tak trvají cca 45 dní. Na čtvrtící dny připadají také dny, kdy je dobré vzpomenout si na své předky (v kolovratu označováno jako Dědkové).

Dny slunovratů a rovnodenností byly dny, kdy docházelo ke spojení nebeské síly se zemskou mocí, díky tomu pak byl zajištěn chod života na zemi. Lidé v tyto dny přicházeli na významná kultovní místa v přírodě, kde se obraceli ke svým bohům prostřednictvím obřadů – slovem, tancem, zpěvem, hrami. Celý rok a celý život společnosti se tak nesl v přípravě cyklu slavností a v jejich radostném očekávání. Tyto události udržovaly chod společnosti, její morálku, společenská pravidla, upevňovaly vztahy se sousedy, napomáhaly reprodukci obyvatelstva, obchodu, urovnávání sporů, obsazovaly se během nich různé důležité funkce. Samozřejmě měly tyto slavnosti také obrovský kulturní význam, neboť se na nich setkávali lidé ze širokého okolí, udržovaly se tradice, jazyk, rozvíjelo se umění. Soutěžilo se nejen ve sportu, předváděla se znalost mýtů, písní, vzpomínalo se na slavné předky. V neposlední řadě plnily tyto rituály velmi významnou roli ve spirituálním a duchovním životě našich předků.

Kračun/Zimní slunovrat

Označení Kračun pochází od slova kráčeti, neboť dny se začínají prodlužovat, “kráčet”. Dodnes se ještě někde na na Slovensku nebo na Moravě můžete setkat s tímto pojmenováním, označuje se tam takto ovšem ne den zimního slunovratu, nýbrž vánoční svátky. Není samozřejmě náhodou, že oslavy narození Ježíše připadly podle “výpočtů” křesťanských kněží právě na dny tolik blízké vlastnímu slunovratu. Dnešní slovo Vánoce pochází z německého Weihnachte – svatá noc. Slunce je oslavováno jako bůh snad ve všech kulturách, které kdy na Zemi žily, neboť bez něj by opravdu nebyl život. Toto uctívání jiných bohů ovšem bylo trnem v oku křesťanství, které propagovalo jen boha jediného. Díky tomu se dnes většina křesťanských svátků časově kryje se původními předkřesťanskými svátky. (Nejlepší taktikou je totiž využít sílu svého nepřítele. Než, aby se církev namáhala s tvorbou nových svátků, stačilo je jen přejmenovat a přemalovat staré zvyky, ostatní už zařídil čas, trocha represe a zapomnění.)

Zimní slunovrat původně souvisel s oslavou Dažboha, slovanského boha Slunce, který byl synem jiného slovanského boha – Svaroga. Právě na zimní slunovrat se Dažboh jako dítě rodí pod zemí, dospívá během jara, v nejvyšší síle je o letním slunovratu, poté začíná postupně slábnout, až o zimním slunovratu opět umírá a znovu se rodí. Mezi jeho úmrtím a narozením, přesně v onu magickou noc slunovratu, v době, kdy je pozemský svět bez jeho ochrany, nastává na zemi chaos, mizí hranice mezi světem a podsvětím a díky tomu se k nám mohou dostat nebezpečné bytosti, běsi a čerti. V noci chodí po světě upíři, vlkodlaci a víly. Kromě toho můžete potkat i duše svých zemřelých předků. Jako zástupný symbol Slunce a jeho síly zde na Zemi uctívali Slované oheň. Element ohně byl nejdůležitějším prvkem, který oslavy zimního slunovratu provázel. Měl nejen funkci symbolickou, ale zejména ochrannou. Zapaloval se při západu Slunce, aby do sebe vstřebal poslední zbytek Dažbohovy síly, a musel hořet celou noc. U ohně se také bdělo celou noc, neboť to bylo jediné bezpečné místo. Nejednalo se o žádný malý ohýnek, nýbrž to byla pořádná vatra, u které se sešla celá vesnice. (To bylo později trnem v oku církvi – takže se ohně zmenšovaly a „přenášely“ pod střechu – odtud zvyk zapalování svíček o Vánocích.)

Pochopitelně bylo ještě mnoho dalších zvyků, např. které se týkaly určitých druhů jídla, které nesměly chybět u hostiny, např. jablka – symbol zdraví, ořechy – hojnost, česnek – ochrana. Pak také pečivo, kulatý chléb nebo oplatka, symbolizující slunce.

Jak jsme si již řekli, označení Kračun pochází od slova kráčet. Prvních 14 nocí po slunovratu se však den ještě nijak citelně neprodlužuje, stále je brzo a dlouho tma. Naši předkové toto období označovali také jako tzv. noci běsů. Tento čas je velmi vhodný pro práci se stinnými stránkami osobnosti. Ochranným božstvem pro tuto dobu je Veles, bůh podsvětí /a také stád/, neboť spojuje síly temné i světlé.

Jeden z nejstarších zvyků, který přetrval až dodnes v podobě koledy, bylo právě setkání lidí s běsy. Mladí muži se přestrojili za zvířata nebo si navlékli různé strašidelné masky na obličej, vyrobené z kůry, dřeva nebo kůže.

Jejich smyslem bylo zahnat běsy a démony a ochránit před nimi ostatní lidi. Za zmínku stojí i povinnost mladíků dodržovat několik dní před koledou sexuální půst. Ve skupinách obcházeli vesnici, zpívali, hráli různé scénky a přáli v každém domě úrodu a štěstí, za to pak od hospodyně dostávali dary (jídlo a pití, popř. peníze). Koledovalo se od zimního slunovratu až do přísluní (křesťanská tradice Tří králů).

K této nejdelší noci v roce se vážou i další magické zvyky a tradice. Země se otvírala a vydávala své poklady, kvetlo zlaté kapradí, zvířata mluvila lidskou řečí. Člověk mohl také nahlédnout do budoucnosti. Různě se věštilo, louskaly se ořechy (zdravé jádro znamenalo zdraví a hojnost, poškozené nebo vysušené nemoc, bídu či dokonce smrt), krájelo se jablko. Svobodné dívky mohly ve studni uvidět obraz svého budoucího ženicha, ale třeba také svou smrt. Přísluní

Po cca 14 dnech od slunovratu nastává přísluní, planeta Země je nejblíže Slunci. V tento den je dobré uvítat východ slunce koláčem a medovinou, neboť právě končí období běsů, končí období chaosu v přírodě a nastupuje období klidu. Začínají se prodlužovat dny.

Hromnice/Zimní Dědkové

Tomuto slovanskému svátku odpovídá keltský Imbolc. Jedná se o čtvrtící den mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností.

Hlavním významem svátku Hromnice je příchod jara a návrat světla, proto se také říká oblíbené lidové rčení „Na Hromnice o hodinu více“.

S nastávajícím jarem přichází také první bouřky, díky tomu se říká, že se rodí bůh Perun, bůh hromů a blesků. Tak také dostal tento svátek i svoje označení. Perun přichází jako plodivá síla a pomáhá svrhnout vládu zimy. Jeho příchod byl očekáván v podobě jarního zahřmění. Jeho hlasem se jako mávnutím kouzelného proutku k životu opět probouzela příroda i její božstva. Naopak zlí duchové před hromovým rachotem jarního Peruna prchali do svých skrýší. U starých Slovanů byla tomuto prvnímu zahřmění věnována velká pozornost a lidé tento úkaz provázeli mnohými rituály. V Čechách při prvním jarním hřmění lidé klekali na zem a líbali ji. Ve světnicích přemísťovali židle a stoly, hýbali nádobami, na dvoře nadzvedávali vozy, mávali polním nářadím a před vraty zatínali do země sekery (sekera je atribut Peruna). To vše byly rituály na znamení toho, že je Perun svým hromem osvobozuje od zimního spánku. Těmito rituály i lidé pomáhali Perunovi vyhánět zlé duchy ze svých stavení.

Hromnice tedy plnily hlavně roli očistnou. Lidé uklízeli po zimě, vymetali stáje, čistili krby a zapalovali hranice, které měly zahnat zlé zimní duchy. Ženy měly zušlechtit svou krásu a obléknout se do barev jara – oranžová, žlutá, zelená. Svátek byl také spojen s ochranou před ohněm, bouří a bleskem, jak ostatně napovídá jeho název.

V tomto období se také začínají bahnit ovce (tedy rodit) a nastávalo období jejich laktace. Dnes už v tom nespatřujeme takový význam, ale dříve ovce byla velmi ceněným zvířetem, neboť zajišťovala lidem obživu. Dávaly maso, mléko, ze kterého se vyráběly sýry, ale i vlnu na šaty. Vlastnit krávu bylo až příliš drahé. Narození ovčích mláďat bylo také symbolem nového života v nadcházejícím roce. Přestože je svátek jako takový zasvěcen hlavně Perunovi, díky důležitosti chovu ovcí se staří Slované obraceli také k bohu Velesovi, který je nejen vládcem podsvětí, ale také ochráncem stád a dobytka.

Provoda/Jarní rovnodennost

Jarní rovnodennost slavili národy po celém světě – Keltové, Germáni, Mayové, Řekové, Římané a samozřejmě také Slované.

U nich začátek nového zemědělského roku doprovázel mýtus o sličném udatném mladém bohovi Jarilovi (zvaném též Jarovítovi, po přijetí křesťanství proměněném ve svatého Jiří), který přijíždí na bílém koni, aby bojoval se zlým drakem (zvaným též Zmej, jenž mohl v mýtu zosobňovat Kostěje nebo Černoboha). Od matky Mokoš (Matička Země) dostal zlatý klíč, kterým má otevřít zemi, aby se znovu probrala k životu a začala plodit. Drak je zabit, ale sám Jarilo v těžkém souboji s drakem umírá. Svůl úkol však splnil, nebesa se otvírají a sesílají na zem déšť, který přináší životadárnou vláhu. Příroda se probouzí a začíná znovu rodit.

Tento mýtus žije vlastně dodnes v podobě tzv. Vynášení smrtky či Morany. Původní název Provoda pochází právě z tohoto zvyku, tzv. „neděle provodní“, kdy se vyprovázela Morana (Mora, Mořena, Mařena, Smrtholka), představitelka zimy, jejíhož konce se lidé už nemohli dočkat, a proto se jí symbolicky zbavovali. Její jméno je pravděpodobně odvozeno od slovního kořene mar-, mor- čili „smrt“. Postavu „smrti“ představovala figurína, která se obvykle vyráběla z dřevěné hole obalené slámou a oblečené do dívčích šatů. Byla ozdobena pentlemi a na krk se jí věšely náhrdelníky z bílých vyfouknutých vajec a prázdných šnečích ulit (symboly smrti). Průvod vynesl Moranu za vesnici, kde ji jako symbol smrti, nemoci, bídy a všeho zlého hodil do vody nebo svrhnul ze skály. Zpátky do vsi pak mladé dívky přinášely svěží rašící větvičky zdobené pentlemi, kterým se říkalo „líto, létečko“. Ty ve své podstatě symbolizují příchod jarní bohyně Vesny, kterou lze označit za ženský protějšek Jarila, či snad i za jeho snoubenku. S opentlenými větvičkami pak chodil průvod od domu k domu, ohlašoval konec zimy, za což byl hospodáři obdarován. Přitom se tančilo, zpívalo a nakonec se z dárků uspořádala hostina. Zcela jistě to také nebyla jednodenní oslava, naši předkové slavili dlouho, někdy i dva týdny. Rituál kulminoval právě v den rovnodennosti. Veliké noci je mimo jiné další z názvů pro rituály týkající se jarní rovnodennosti. (Křesťanské Velikonoce nejsou vlastně nic jiné než obdoba tohoto svátku, viz Smrtná neděle, která o dva týdny předchází neděli Velikonoční).

Pomlázka a kraslice /z ruského krásnij= červený/ jsou také pohanskými zvyky a ne křesťanskými. Mladé pruty mají předávat svoji omlazující sílu ženě, jako partnerce sedláka. Pomlázka byla nejvýznamnější součástí oslav. Sílu tohoto zvyku dokazuje i to, že se udržel až do dnešní doby. Nejstarší záznamy o mrskání neboli „pomlazení“ pocházejí z přelomu 14. a 15. století a hovoří o šlehání metlami z mladých vrbových proutků. Mrskali se navzájem muži, ženy, chlapci i dívky. Tento zvyk byl původně rituálem, využívajícím magických vlastností jarních zelených ratolestí. Podobné praktiky byly obvyklé v různých zemích, ale velikonoční mrskání je zvyk typický pro západní Slovany, kde je nejrozšířenější.

Červená barva je zase symbolem slunce, hned příští den je delší než noc, je to tedy vítězství slunce symbolizované právě onou červenou barvou. Díky tomu se také tyto svátky nazývají někdy „červené“ a také z tohoto důvodu se vajíčka barvila zásadně na červeno. Po staletí se barvila jen plná vejce – jinak by ztrácela svůj význam a magickou funkci. Vyfouknutá zdobená vejce se objevila až ve 20. letech minulého století. Tradiční červená barva, kterou byla vejce původně zdobena, byla také symbolem krve, zdroje životní síly, ale také ohně či dozrálého ovoce – symbolizovala tedy také život, lásku a ochranu. Vajíčka byla pro naše slovanské předky symbolem životní síly, obnovy, života, znovuzrození, ale i smrti, představují tedy současně začátek i konec. I z těchto důvodů byla vajíčka od 7. do 11. století vkládána do hrobů, často přímo do klína zemřelého. Archeologové je našli v hrobech z období Velké Moravy, ale i na místech posledního odpočinku přemyslovských knížat. Nejstarší nález zdobeného vajíčka u nás pochází z pohřebiště ve Velkých Hostěrádkách na Břeclavsku. Je datovaný do let 1020 – 1030 a jedná se o zbytky červeného vejce s geometrickými ornamenty.

Tak jako se při jarní rovnodennosti vyprovází Morana, vítá se bohyně Mokoš, symbolizující princip života, plodnosti a matky. V této době je zobrazována jako mladá žena /viz. i symbol omlazení skrze pomlázku/. Sedlák se selkou provádějí rituální kopulaci v první vyorané brázdě, aby pole dobře plodilo. Úrodnost země měly podpořit i další obřady. Mezi ně patřily i kvetoucí větvičky vrby jívy, také nazývané kočičky – symbol přicházejícího jara. Tyto větvičky se zapichovaly na okraj pole (nebo záhonů na zahradě) a sloužily jako ochrana dobré úrody. Ten den se nesmělo pracovat se zemí, ani se jí nikdo nesměl dotknout.

Při jarní rovnodennosti se také poprvé projevuje magická energie bohyně Lady. Je možné, že její uctívání souvisí s prvními jarními dešti, neboť jméno bohyně Lady je zmiňováno v písních a rituálech za účelem přivolání deště. Velký význam se také připisoval rituálnímu očišťování. Lidé časně ráno vstávali a omývali se rosou nebo se šli umýt k potoku, což působilo jako ochrana před nemocemi. Největší ozdravný účinek měla koupel v místě soutoku několika pramenů, obzvláště bylo-li to ještě za tmy, přičemž celý rituál musel proběhnout mlčky. Lidé se koupali nazí. Jedná se o velmi starý zvyk, který se církev snažila potlačit už od raného středověku – prameny a potoky, u kterých se „čarovalo“, byly dávány do klatby.

Dále hospodyně v tuto dobu prováděly i „jarní úklid“ v domě – zametly a smetí pálily, odnášely za vesnici nebo aspoň házely za plot.

Noc ohňů/Jarní Dědkové

Jedná se o čtvrtící den mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem, odpovídá mu keltský svátek Beltain. Souvisí se sexualitou (volba partnera, eventuálně prohloubení stávajícího vztahu) a pálením ohňů, které měly funkci ochrannou.

Oheň symbolicky představuje slunce a je jeho zástupným prvkem na Zemi. Tyto ohně se pro získání síly přeskakují, zapalují se v nich košťata, kterými se pak krouží a v některých částech Evropy se z kopců pouští hořící kola či sudy, symbolizující putující slunce. K noci ohňů se dále pojí očista ohněm, kdy se v něm „pálí“ vše nedobré. Odtud pramení zvyky obcházet oheň, popřípadě procházet mezi dvěma ohni. Sedláci mezi dvěma ohni vodili i dobytek. Beltain doslova znamená dva ohně. Dalšími názvy mohou být např. Noc rozkoší, Máje, Valpuržina noc. Všem těmto svátkům dnes oficiálně odpovídají čarodějnice připadající na 30. dubna, jméno pálení čarodějnic pochází zřejmě ze středověku a dob inkvizice.

Dále sem patří tzv. dívčí válka, kdy si dívky v lese zbudují ohradu z chrastí a muži je „dobývají“. Jedná se tedy o jakési ritualizované námluvy a první sex.

Staví se májky, mladé opentlené stromky /často břízky/, mladík ji staví pro svoji milou za její okno. Staví se i vesnická mája, vysoký opentlený strom, z něhož visí věnec uchycený čtyřmi pentlemi /symbolizuje čtyři směry, světové strany/. První noc po postavení máje u ní musí mladí muži držet stráž, aby ji mladíci ze sousední vesnice tajně nepodřízli. Tento zvyk představuje symbolické souboje mezi jednotlivými rody a vesnicemi. Spojení kmene stromu a kruhu věnce je symbolickým vyjádřením sexuálního spojení muže a ženy. Kruhy na májce taktéž symbolizují květ života /starý slovanský symbol, stejně jako svastika, oba odvozeny z kultury sanskrtu/. Tento květ života má šest ramen, což symbolizuje sluneční fáze po celý rok.

Noc ohňů lze zasvětit bohu ohně – Ogni, někde též Svarožič, či bohyni života a plodnosti – Živa.

Koupadla/Letní slunovrat

Podobné názvy i v jiných jazycích, rusky kupadlo, bělorusky kupalle, slovensky vajano, křesťané mají svatojánskou noc.

Kupadelné svátky jsou oslavou letního slunovratu. Jak napovídá sám název, jejich tématem je voda a očista vodou. Hromadné koupání probíhalo vždy před obřadem. Lidé právě skončili senoseč a čekalo se na žně, nastává tedy čas na odpočinek. Toto období má velmi silný sexuální prvek. Střídají se partneři, aby se uvolnil

řád věcí. Letní slunovrat je protipólem toho zimního – prvek chaosu, pravidla se schválně nedodržují, aby si lidé od nich odpočinuli.

Základními atributy tohoto svátku je obřadní koupání, pálení ohňů a skákání přes ohně, vše doprovázeno nevázaným veselím vyplývajícím z upřímné radosti z rozpuku života. Cílem obřadních činností je nejen zabezpečit zdárný průběh léta, a tím zajistit úrodu, ale též načerpat životní sílu, která v tuto dobu v přírodě dostupuje svého maximálního vrcholu. Od koupadel se opět prodlužuje noc, a proto je tento den příhodnou a zároveň také poslední možností, kdy načerpat sílu slunce.

Letní slunovrat je oslavou slunce a vrcholného období jeho vlády, je nejdelší den v roce a také Dažboh, bůh slunce, je na vrcholu své moci. Lidé tedy oslavovali božstva spojená s ohněm a sluncem ( Dažboh, Ogni, Svarožič), ale také bohyni plodivé síly Mokoš. Dalším hlavním bohem tohoto času je vedle Dažboha také Perun, jehož síla stále narůstá.

Některé prameny zmiňují i tzv. Rusalie, slavnosti Rusalek, což jsou bytosti podobné vílám, jinak také duše dětí zemřelých bez křtu, popřípadě mladých neprovdaných žen, které spáchaly sebevraždu. Rusalné svátky se svým charakterem velmi podobaly slavnostem dušiček/den Náv.

Smyslem svátku bylo zajištění zdárné úrody, a to skrze vláhu přivolanou koupelemi, teplo přivolané ohni a plodnost přivolanou skrze sexuální nevázanost. V kupadelných písních se objevuje motiv sňatku bratra a sestry – ohně a vody, dvou hlavních živlů tohoto svátku. Jeho symbolickým vyjádřením je modrožlutý květ černýše hajního.

Důležitým prvkem je i svatojánské čarování, týkající se především sběru bylin a milostné magie. Sbírá se devatero bylin, při sběru je nutné nemluvit. Tyto květiny sbíraly svobodné dívky, v noci si je daly pod polštář a měl se jim zdát sen, kdy uvidí svého budoucího manžela. Některá jiná svatojánská milostná kouzla slouží i přímo k přinucení mladíka, aby se do dívky zamiloval. Na svatého Jana se též hledá zlaté kapradí.

Mladí lidé také pletli věnce a zdobili se jimi. Věnce, často doplněné svícemi, byly také dívkami posílány po vodě, přčemž z jejich pohybu věštily své štěstí ve vztazích. Mladí muži se někdy snažili věnce zachytit, aby na sebe upoutali pozornost dívky. Ohně mladíci a dívky přeskakovali nazí, v některých ruských oblastech až do 19. století, a stejně jako koupele to mělo zajistit rituální čistotu a zdraví.

Po letním slunovratu se přestávaly sbírat léčivé byliny, neboť se věřilo, že příroda od tohoto momentu začíná úmírat a byliny ztrácí svou magickou moc.

O této noci, stejně tak jako o noci filipojakubské (pálení čarodějnic, noc ohňů), ožívají hlavně čarodějnice a povětrní bozi.

Koupel v tento den byla považována za obzvláště očistnou a blahodárnou pro zdraví na celý rok. Na druhou stranu se také věřilo, že vody a jejich duchové (vodníci, rusalky), žádají svou oběť, proto se koupání v přírodě mělo odložit až po tomto dni. Je možné, že s tímto zvykem souvisí i lidová pranostika “Po Božím těle do vody směle”.

Magie tohoto dne ovšem nekončí jen u ohně a u vody. Také v podzemí se dějí zázraky. Otvírají se hory, kde se dají najíti poklady. Kdo v tento den do podzemí vstoupí, stráví zde celý jeden rok pozemský, i když jemu se to jeví jako jeden jediný den.

Významnou bylinou tototo svátku je samozřejmě třezalka tečkovaná, tzv. bylina svatého Jana, která má velmi široké medicinské a magické užití. Oblíbené byly i netřesky pro věštbu zdraví a života na příští rok. Dále kopřivy sbírané v tento den byly považovány za obzvláště mocné, uskladňovaly se se solí a po celý rok se pak přidávaly dobytku, zejména ovcím, do píce.

Odsluní

Po nejdelším dni v roce se noci ještě viditelně neprodlužují. K této změně dochází cca za 14 dní, kdy nastává tzv. odsluní. Odsluní je moment, kdy je planeta Země nejdále od Slunce, paradoxně to u nás připadá na vrchol léta (teplotu ovšem neurčuje vzdálenost Země od Slunce, ale sklon paprsků dopadajících na Zemi). Dažboh pomalu začíná slábnout. Perun je naopak na vrcholu, je období bouří. Taktéž dozrávají plodiny.

Žně/Letní Dědkové

Tento slovanský rituál odpovídá svým obsahem i termínem keltskému Lughnasadu. Rituály pro tuto příležitost obvykle trvaly několik dní. Dnes zvyklosti tohoto svátku přešly částečně do dožínkových slavností, neboť Žně byly původně svátkem oslavujícím úspěšnou sklizeň, ale také vyjádřením vděčnosti bohům zodpovědným za ochranu kmene a za úrodu.

Během shromáždění lidu byla uctívána Matka země, také bůh Veles, bůh podsvětí a kořenů, dobytka a stád. Bohyně Mokoš je v této době na vrcholu, rodí se, sklízí, oslavuje se mateřský princip.

Některé z dochovaných rituálů: Z prvního či posledního snopu se váže Velesova brada/vousy. V Litvě mají bohyni Ženiju, která chodí polem a vlní klasy, na její počest zaplétají z obilí její vlasy, copy. Tento vous či vlasy se nechávaly ladem či byly použity pro obřad. Často se na konci žní vytvaroval poslední snop do tvaru lidské postavy. Poslední dožínkový snop bývalo také zvykem po celý rok ponechat na nějakém významném místě, někdy se také obřadně pálil nebo zaorával do půdy, nebo byl přidán do krmiva pro nějaký obzvlášť ceněný kus dobytka. Věřilo se, že v tomto snopu je zakletá síla plodnosti a růstu.

Časně ráno bylo zvykem jít na kopec pozdravit vycházející slunce a prosit o přízeň počasí.

Hody/Podzimní rovnodennost

Podzimní rovnodennost je svátkem poděkování za úrodu, hojnost, také oslava konce léta a loučení se s ním, příchod babího léta a pozvolná příprava na zimní dobu chladu a neúrody.

Staří Slované v průběhu svátku a rituálů obětovali chléb, typickou složku stravy Slovanů, případně kaši z obilí anebo oplatky. Zakončení hospodářského roku charakterizuje bujará oslava a velká hostina. Termín dožínek se vždy liší místně podle lokálních klimatických podmínek, jindy se sklízí na horách a jindy zase v dolinách.

Jelikož je rovnodennost, je též rovnováha sil a je nejvhodnější příležitost naklánět osud příznivým směrem. Komunikuje se se Sudičkami. Taktéž se loučíme s Mokoší /nositelkou plodnosti/, a vítá se Morana /symbolizuje zimu, smrt/. Morana bere, ale i dává sílu (poskytuje čas pro odpočinek přes zimu). V tomto období se lidé věnují činnostem, na které přes rok nezbývá čas – draní peří, domácí práce, ale také si povídají příběhy, chystají svatby.

Z hlediska roku působí temné a světlé síly, každá ve své polovině, a podzimní rovnodenností začíná období, kdy nastupují temné síly. S tím souvisí i dělení roku na dvě poloviny, polovinu dostatku a polovinu nutného uskrovnění. Blahobytná polovina trvala zhruba od prvních letních plodů do období zimního slunovratu. Dostatek potravy byl zajištěn díky sklizenému obilí, ovocným plodům a zelenině. Chladné období okolo zimního slunovratu také poskytovalo ideální podmínky k zpracovávání a uskladňování masa, začínají tradiční porážky chovných zvířat, zejména vepřů. U nás se pozůstatky tohoto svátku uchovaly až do dnešních dnů v podobě podzimních hodů a posvícení. Historické zprávy i etnografický materiál udávají, že Mokošiným obětním zvířetem byla slepice nebo kohout, což má svůj odraz v českém lidovém prostředí v podobě rituálu stínání nebo honění kohouta, konaném právě v tomto období.

Den Návy/Podzimní Dědkové

Jedná se o další čtvrtící den, tzv den Návy (odvozeno od “náv”, což značí mrtvý), tomuto svátku odpovídá keltský Samhain, křesťanské Dušičky, období, kdy vzpomínáme na své předky. Anglické země slaví v tuto dobu Halloween (z angl. All Hallows Eve). Slované tento den vnímali také jako dobu, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že duše zesnulých se v tento čas vracejí na zemský povrch, a naopak živí mohou navštívit podsvětí. Strážcem tohoto světa je Veles. Naše světy živých a zemřelých se v těchto dnech propojují, neboť hranice mezi nimi je otevřená. Bylo zvykem prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavit za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě (podobnost s americkými dýněmi a Halloweenem), která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Den Návy je nejvýznamnějším původním slovanským svátkem předků, nicméně je povinností živých zvát své zemřelé předky nejen v tento den, nýbrž na každý svátek.

Den Návy je svátek, kde se setkáváme se smrtí a s tím, co je mezi smrtí a znovuzrozením. Podle jednoho z pohanských mýtů touto dobou putuje Bohyně (Příroda) do podsvětí hledat svého usmrceného muže a počne zde také svého syna, vládce dalšího roku. Ten se rodí se Slunečním světlem o zimním Slunovratu. Podle této tradice je tedy mužský princip smrtelný (proto je také smrt pro něj důležité téma) a ženský princip stále se obnovující.

K bohům, ke kterým se v této době lidé obraceli, patřil Veles, jako vládce podsvětí, ale hlavně bůh Rod, jako ochránce rodiny a celého rodu.

Závěr

V dřívějších dobách měly rituály a svátky velmi významnou roli pro člověka jako jedince, tak i pro celý kolektiv. Představovaly osnovu roku i jeho jistoty, někdy radostné, jindy zase méně, ale vše mělo svůj řád a smysl. Naši předkové se bez dnešních technických vymožeností zabývali převážně náročnou zemědělskou obživou, zároveň ale díky tomu žili v těsném sepjetí s přírodou a s Matkou Zemí a vždy v sobě našli dost sil k obnově života, jak na úrovni materiální, tak i na té duchovní a spirituální.

V dnešní době se naše původní pohanské svátky překryly s těmi kresťanskými, a i ty kresťanské postupně překrývají “svátky komerční”, jejichž bohy jsou už jen anonymní obchodní řetězce a jejich jediným cílem je uzmout něco z našeho času a hlavně peněz. Nenechme si proto vzít naše dědictví, sílu a moudrost našich předků, chraňme svoji duši a její spiritualitu. Sláva Rodu!

Použitá literatura:

Hanus J. J., Bájeslovný kalendář slovanský, čili pozůstatky pohansko-svátečních obřadův slovanských, Kober a Markgraf, Praha 1860

Máchal Jan, Bájesloví slovanské, Votobia, Olomouc 1995

Profantová Naďa, Profant Martin, Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, Nakladatelství Libri, Praha 2004

Vondrušková Alena, České zvyky a obyčeje, Albatros, Praha 2004

Váňa Zdeněk, Svět slovanských bohů a démonů, Panorama Praha, 1990

Internet:

www.dygon.cz

www.ohnivykruh.blog.cz

www.pohanskykruh.wordpress.com

www.rodnavira.cz

www.slovansky-institut.cz

www.slovanstvo.wz.cz

www.wikipedie.cz

(autor: Martina Kalendová)

Výpis starých slovanských jmen uvedených ve Wlastenském kalendáři na přestupný rok 1852

Výpis starých slovanských jmen uvedených ve Wlastenském kalendáři na přestupný rok 1852 s připojením čtení rozmanitého od Wáclawa Filipka, první ročník. Tiskem a nákladem Kateřiny Geřábkowé v Praze. Dosti jmen se vyskytuje za rok dvakrát, ba i třikrát. V následujících ročnících už tato slovanská jména jména chyběla, uváděly se pouze svátky pro katolíky a evangelíky.

---

Kalendář 1852

1. leden	Hodislav
2. leden	Mečislav
3. leden	Vlastimila
4. leden	Bohodar
5. leden	Vlastibor
6. leden	Miloslav
7. leden	Světozar
8. leden	Mstiboj
9. leden	Davroslav
10. leden	Všeslav
11. leden	Milomír
12. leden	Ctislava
13. leden	Svatoslav
14. leden	Sáva
15. leden	Domoslav
16. leden	Vladimír
17. leden	Dobroslav
18. leden	Jaropluk
19. leden	Branislav
20. leden	Vladiboj
21. leden	Jaroslava
22. leden	Slavomír
23. leden	Vratislava
24. leden	Januš
25. leden	Všemil
26. leden	Skarbimír
27. leden	Přibyslav
28. leden	Blízbor
29. leden	Zdislav
30. leden	Dobrovka
31. leden	Spitihněv

1. únor	Ohňan
2. únor	Miloslava
3. únor	Blažej
4. únor	Lidoslava
5. únor	Dobrohněva
6. únor	Vanda
7. únor	Šulislav
8. únor	Hněvomír
9. únor	Hořislava
10. únor	Lutona
11. únor	Sviętochna
12. únor	Volimíra
13. únor	Otoslav
14. únor	Nemír
15. únor	Pravoslav
16. únor	Přeslava
17. únor	Svatopluk
18. únor	Liboslava
19. únor	Stislav
20. únor	Žitomír
21. únor	Zbislava
22. únor	Vratislav
23. únor	Slavena
24. únor	Přestupní den
25. únor	Bohuš
26. únor	Hromislav
27. únor	Ludomysl
28. únor	Zeměslav
29. únor	Tvořimír

1. březen	Budislav
2. březen	Radna
3. březen	Kunhuta
4. březen	Kazimír
5. březen	Krásnoslav
6. březen	Svatomíra
7. březen	Miroslav
8. březen	Milohost
9. březen	Polemíra
10. březen	Božislav
11. březen	Jaroboj
12. březen	Náum
13. březen	Netislav
14. březen	Božena
15. březen	Leslav
16. březen	Budimír
17. březen	Hrozislava
18. březen	Bohumil
19. březen	Bohdana
20. březen	Izaslav
21. březen	Blahoslav
22. březen	Bořivoj
23. březen	Žiroslav
24. březen	Zbislav
25. březen	Volimír
26. březen	Věstislav
27. březen	Svatovoj
28. březen	Tvořiboj
29. březen	Mstislav
30. březen	Tetka
31. březen	Myslena

1. duben	Častoslav
2. duben	Veleslav
3. duben	Zeměmysl
4. duben	Hostislav
5. duben	Krasislav
6. duben	Lubomír
7. duben	Vladivoj
8. duben	Diviš
9. duben	Bojislav
10. duben	Hořislav
11. duben	Jaromír
12. duben	Liboslav
13. duben	Pravoslav
14. duben	Ctislav
15. duben	Protibora
16. duben	Bohovid
17. duben	Slaviš
18. duben	Radoslav
19. duben	Rostislav
20. duben	Vladimír
21. duben	Želislav
22. duben	Vyšeslav
23. duben	Vojtěch
24. duben	Věrnislav
25. duben	Radomír
26. duben	Spitimír
27. duben	Jaroslav
28. duben	Chranislav
29. duben	Velimír
30. duben	Svalovidoslava

1. květen	Branislav
2. květen	Vladovil
3. květen	Milivoj
4. květen	Svatoslava
5. květen	Čestmír
6. květen	Kostislava
7. květen	Dobromír
8. květen	Staněk
9. květen	Ludmila
10. květen	Radivoj
11. květen	Doběslav
12. květen	Dobrohost
13. květen	Tichoslav
14. květen	Střezislava
15. květen	Slavobor
16. květen	Ubislav
17. květen	Chvalimír
18. květen	Jaromír
19. květen	Milan
20. květen	Věkoslav
21. květen	Želimír
22. květen	Vislava
23. květen	Chtivoslav
24. květen	Lubumíra
25. květen	Zbihněv
26. květen	Konrád
27. květen	Svatobor
28. květen	Ruslav
29. květen	Bohdana
30. květen	Bojislav
31. květen	Milomíra

1. červen	Tvořislav
2. červen	Radislav
3. červen	Bratromila
4. červen	Blizota
5. červen	Dobromír
6. červen	Rostislav
7. červen	Lech
8. červen	Domoslav
9. červen	Prosimír
10. červen	Bohumila
11. červen	Výšemír
12. červen	Oleg
13. červen	Bogija
14. červen	Myslibor
15. červen	Víslav
16. červen	Pravoslav
17. červen	Vlkomír
18. červen	Držislava
19. červen	Miloš
20. červen	Vladimír
21. červen	Věkoslav
22. červen	Břetislav
23. červen	Radoslav
24. červen	Hostimil
25. červen	Rychvolod
26. červen	Ivan
27. červen	Vladislav
28. červen	Velebit
29. červen	Pejo
30. červen	Milica

1. červenec	Unislav
2. červenec	Božislava
3. červenec	Miloslav
4. červenec	Sendomír
5. červenec	Vratislava
6. červenec	Bohdan
7. červenec	Krásnoroda
8. červenec	Milorád
9. červenec	Stojhněv
10. červenec	Radomír
11. červenec	Valčislav
12. červenec	Imislav
13. červenec	Radomila
14. červenec	Dobroslav
15. červenec	Stomír
16. červenec	Lubomila
17. červenec	Myslislav
18. červenec	Miroslav
19. červenec	Zoroslava
20. červenec	Česlav
21. červenec	Příměslav
22. červenec	Želislav
23. červenec	Olha
24. červenec	Krasislav
25. červenec	Igor
26. červenec	Mislava
27. červenec	Dušan
28. červenec	Svatomír
29. červenec	Swiętochna
30. červenec	Ludomyslav
31. červenec	Dyslav

1. srpen	Rohslav
2. srpen	Střezislava
3. srpen	Miroslav
4. srpen	Domogoj
5. srpen	Chranislav
6. srpen	Náclav
7. srpen	Piragost
8. srpen	Nezamysl
9. srpen	Ratibor
10. srpen	Vavřinec
11. srpen	Rostislav
12. srpen	Slavomíra
13. srpen	Svatopluk
14. srpen	Svebor
15. srpen	Soběslav
16. srpen	Číslibor
17. srpen	Miron
18. srpen	Boleslav
19. srpen	Zlata
20. srpen	Jacek
21. srpen	Dědomír
22. srpen	Siemyslaw
23. srpen	Sędziwoj
24. srpen	Bartoloměj
25. srpen	Ludevít
26. srpen	Bohoslav
27. srpen	Stoslav
28. srpen	Vlastimil
29. srpen	Šťastný
30. srpen	Radvan
31. srpen	Bohudat

1. září	Hradislav
2. září	Dobroslav
3. září	Bronislawa
4. září	Přemyslav
5. září	Radslav
6. září	Držislava
7. září	Domoslava
8. září	Rudoslava
9. září	Ctibor
10. září	Přebyslav
11. září	Zdislav
12. září	Vševlad
13. září	Grzymislaw
14. září	Radomíra
15. září	Něhoslav
16. září	Ludmila
17. září	Drahoslav
18. září	Jaroslav
19. září	Iloslaw
20. září	Myslaw
21. září	Bohuchval
22. září	Miloslav
23. září	Vladimíra
24. září	Wislaw
25. září	Ladislav
26. září	Pravomila
27. září	Kosma
28. září	Váceslav
29. září	Novomíra
30. září	Samomysl

1. říjen	Blažena
2. říjen	Vojslav
3. říjen	Jaroslav
4. říjen	Bratslav
5. říjen	Vratislav
6. říjen	Věrenica
7. říjen	Hněvomíra
8. říjen	Bislaw
9. říjen	Slavomil
10. říjen	Dobromila
11. říjen	Zvonimír
12. říjen	Mirogoj
13. říjen	Blahomír
14. říjen	Jadwiga
15. říjen	Wiecoslaw
16. říjen	Lubislawa
17. říjen	Vlaslav
18. říjen	Zlatomír
19. říjen	Ostrivoj
20. říjen	Krešimír
21. říjen	Věrnislav
22. říjen	Vladislav
23. říjen	Vlastimil
24. říjen	Stranislav
25. říjen	Vojmír
26. říjen	Žitoslav
27. říjen	Dadiboh
28. říjen	Blahomíra
29. říjen	Božidar
30. říjen	Tvrdomír
31. říjen	Hněvoboj

1. listopad	Ziemowidz
2. listopad	Bohumil
3. listopad	Bronisz
4. listopad	Slavobor
5. listopad	Vratislav
6. listopad	Vševolod
7. listopad	Zdeněk
8. listopad	Bohumír
9. listopad	Bohuchval
10. listopad	Dobrilo
11. listopad	Přeslav
12. listopad	Vyšeslava
13. listopad	Stanislav
14. listopad	Veselko
15. listopad	Vizimír
16. listopad	Stojslav
17. listopad	Jaromíra
18. listopad	Namuslav
19. listopad	Starimír
20. listopad	Čestmír
21. listopad	Novomír
22. listopad	Vojslava
23. listopad	Dalibor
24. listopad	Daroslav
25. listopad	Hodimir
26. listopad	Prelimír
27. listopad	Miloust
28. listopad	Svatoslav
29. listopad	Radbod
30. listopad	Vladiboh

1. prosinec	Náum
2. prosinec	Stražimír
3. prosinec	Chvalislav
4. prosinec	Těšibor
5. prosinec	Lubomír
6. prosinec	Bořivoj
7. prosinec	Semen
8. prosinec	Boguwola
9. prosinec	Chvalimíra
10. prosinec	Křesislav
11. prosinec	Savin
12. prosinec	Rastislav
13. prosinec	Vyšemíra
14. prosinec	Hořislav
15. prosinec	Slavoboj
16. prosinec	Čedomil
17. prosinec	Vladimila
18. prosinec	Hostimír
19. prosinec	Osvětín
20. prosinec	Bohumil
21. prosinec	Tomislav
22. prosinec	Božena
23. prosinec	Vlasta
24. prosinec	Budimír
25. prosinec	Bohuslav
26. prosinec	Štěpán
27. prosinec	Ivan
28. prosinec	Hrdoslav
29. prosinec	Milada
30. prosinec	Miloš
31. prosinec	Bořislav

Abecední seznam jmen

Bartoloměj: 24. srpen
Bislaw: 8. říjen
Blahomír: 13. říjen
Blahomíra: 28. říjen
Blahoslav: 21. březen
Blažej: 3. únor
Blažena: 1. říjen
Blízbor: 28. leden
Blizota: 4. červen
Bogija: 13. červen
Boguwola: 8. prosinec
Bohdan: 6. červenec
Bohdana: 29. květen, 19. březen
Bohodar: 4. leden
Bohoslav: 26. srpen
Bohovid: 16. duben
Bohudat: 31. srpen
Bohuchval: 9. listopad, 21. září
Bohumil: 2. listopad, 18. březen, 20. prosinec
Bohumila: 10. červen
Bohumír: 8. listopad
Bohuslav: 25. prosinec
Bohuš: 25. únor
Bojislav: 9. duben, 30. květen
Boleslav: 18. srpen
Bořislav: 31. prosinec
Bořivoj: 6. prosinec, 22. březen
Božena: 22. prosinec, 14. březen
Božidar: 29. říjen
Božislav: 10. březen
Božislava: 2. červenec
Branislav: 19. leden, 1. květen
Bratromila: 3. červen
Bratslav: 4. říjen
Bronislawa: 3. září
Bronisz: 3. listopad
Břetislav: 22. červen
Budimír: 24. prosinec, 16. březen
Budislav: 1. březen
Ctibor: 9. září
Ctislav: 14. duben
Ctislava: 12. leden
Častoslav: 1. duben
Čedomil: 16. prosinec
Česlav: 20. červenec
Čestmír: 20. listopad, 5. květen
Číslibor: 16. srpen
Dadiboh: 27. říjen
Dalibor: 23. listopad
Daroslav: 24. listopad
Davroslav: 9. leden
Dědomír: 21. srpen
Diviš: 8. duben
Doběslav: 11. květen
Dobrilo: 10. listopad
Dobrohněva: 5. únor
Dobrohost: 12. květen
Dobromila: 10. říjen
Dobromír: 5. červen, 7. květen
Dobroslav: 17. leden, 14. červenec, 2. září
Dobrovka: 30. leden
Domogoj: 4. srpen
Domoslav: 15. leden, 8. červen
Domoslava: 7. září
Drahoslav: 17. září
Držislava: 18. červen, 6. září
Dušan: 27. červenec
Dyslav: 31. červenec
Grzymislaw: 13. září
Hněvoboj: 31. říjen
Hněvomír: 8. únor
Hněvomíra: 7. říjen
Hodimir: 25. listopad
Hodislav: 1. leden
Hořislav: 14. prosinec, 10. duben
Hořislava: 9. únor
Hostimil: 24. červen
Hostimír: 18. prosinec
Hostislav: 4. duben
Hradislav: 1. září
Hrdoslav: 28. prosinec
Hromislav: 26. únor
Hrozislava: 17. březen
Chranislav: 28. duben, 5. srpen
Chtivoslav: 23. květen
Chvalimír: 17. květen
Chvalimíra: 9. prosinec
Chvalislav: 3. prosinec
Igor: 25. červenec
Iloslaw: 19. září
Imislav: 12. červenec
Ivan: 26. červen, 27. prosinec
Izaslav: 20. březen
Jacek: 20. srpen
Jadwiga: 14. říjen
Januš: 24. leden
Jaroboj: 11. březen
Jaromír: 11. duben, 18. květen
Jaromíra: 17. listopad
Jaropluk: 18. leden
Jaroslav: 3. říjen, 27. duben, 18. září
Jaroslava: 21. leden
Kazimír: 4. březen
Konrád: 26. květen
Kosma: 27. září
Kostislava: 6. květen
Krasislav: 5. duben, 24. červenec
Krásnoroda: 7. červenec
Krásnoslav: 5. březen
Krešimír: 20. říjen
Křesislav: 10. prosinec
Kunhuta: 3. březen
Ladislav: 25. září
Lech: 7. červen
Leslav: 15. březen
Liboslav: 12. duben
Liboslava: 18. únor
Lidoslava: 4. únor
Lubislawa: 16. říjen
Lubomila: 16. červenec
Lubomír: 6. duben, 5. prosinec
Lubumíra: 24. květen
Ludevít: 25. srpen
Ludmila: 9. květen, 16. září
Ludomysl: 27. únor
Ludomyslav: 30. červenec
Lutona: 10. únor
Mečislav: 2. leden
Milada: 29. prosinec
Milan: 19. květen
Milica: 30. červen
Milivoj: 3. květen
Milohost: 8. březen
Milomír: 11. leden
Milomíra: 31. květen
Milorád: 8. červenec
Miloslav: 6. leden, 3. červenec, 22. září
Miloslava: 2. únor
Miloš: 30. prosinec, 19. červen
Miloust: 27. listopad
Mirogoj: 12. říjen
Miron: 17. srpen
Miroslav: 18. červenec, 7. březen, 3. srpen
Mislava: 26. červenec
Mstiboj: 8. leden
Mstislav: 29. březen
Myslaw: 20. září
Myslena: 31. březen
Myslibor: 14. červen
Myslislav: 17. červenec
Náclav: 6. srpen
Namuslav: 18. listopad
Náum: 12. březen, 1. prosinec
Něhoslav: 15. září
Nemír: 14. únor
Netislav: 13. březen
Nezamysl: 8. srpen
Novomír: 21. listopad
Novomíra: 29. září
Ohňan: 1. únor
Oleg: 12. červen
Olha: 23. červenec
Ostrivoj: 19. říjen
Osvětín: 19. prosinec
Otoslav: 13. únor
Pejo: 29. červen
Piragost: 7. srpen
Polemíra: 9. březen
Pravomila: 26. září
Pravoslav: 13. duben, 15. únor, 16. červen
Prelimír: 26. listopad
Prosimír: 9. červen
Protibora: 15. duben
Přebyslav: 10. září
Přemyslav: 4. září
Přeslav: 11. listopad
Přeslava: 16. únor
Přibyslav: 27. leden
Příměslav: 21. červenec
Radbod: 29. listopad
Radislav: 2. červen
Radivoj: 10. květen
Radna: 2. březen
Radomila: 13. červenec
Radomír: 25. duben, 10. červenec
Radomíra: 14. září
Radoslav: 23. červen, 18. duben
Radslav: 5. září
Radvan: 30. srpen
Rastislav: 12. prosinec
Ratibor: 9. srpen
Rohslav: 1. srpen
Rostislav: 19. duben, 6. červen, 11. srpen
Rudoslava: 8. září
Ruslav: 28. květen
Rychvolod: 25. červen
Samomysl: 30. září
Sáva: 14. leden
Savin: 11. prosinec
Sędziwoj: 23. srpen
Semen: 7. prosinec
Sendomír: 4. červenec
Siemyslaw: 22. srpen
Skarbimír: 26. leden
Slavena: 23. únor
Slaviš: 17. duben
Slavoboj: 15. prosinec
Slavobor: 15. květen, 4. listopad
Slavomil: 9. říjen
Slavomír: 22. leden
Slavomíra: 12. srpen
Soběslav: 15. srpen
Spitihněv: 31. leden
Spitimír: 26. duben
Staněk: 8. květen
Stanislav: 13. listopad
Starimír: 19. listopad
Stislav: 19. únor
Stojhněv: 9. červenec
Stojslav: 16. listopad
Stomír: 15. červenec
Stoslav: 27. srpen
Stranislav: 24. říjen
Stražimír: 2. prosinec
Střezislava: 14. květen, 2. srpen
Svalovidoslava: 30. duben
Svatobor: 27. květen
Svatomír: 28. červenec
Svatomíra: 6. březen
Svatopluk: 17. únor, 13. srpen
Svatoslav: 28. listopad, 13. leden
Svatoslava: 4. květen
Svatovoj: 27. březen
Svebor: 14. srpen
Světozar: 7. leden
Sviętochna: 11. únor
Swiętochna: 29. červenec
Šťastný: 29. srpen
Štěpán: 26. prosinec
Šulislav: 7. únor
Těšibor: 4. prosinec
Tetka: 30. březen
Tichoslav: 13. květen
Tomislav: 21. prosinec
Tvořiboj: 28. březen
Tvořimír: 29. únor
Tvořislav: 1. červen
Tvrdomír: 30. říjen
Ubislav: 16. květen
Unislav: 1. červenec
Váceslav: 28. září
Valčislav: 11. červenec
Vanda: 6. únor
Vavřinec: 10. srpen
Věkoslav: 21. červen, 20. květen
Velebit: 28. červen
Veleslav: 2. duben
Velimír: 29. duben
Věrenica: 6. říjen
Věrnislav: 24. duben, 21. říjen
Veselko: 14. listopad
Věstislav: 26. březen
Víslav: 15. červen
Vislava: 22. květen
Vizimír: 15. listopad
Vladiboh: 30. listopad
Vladiboj: 20. leden
Vladimila: 17. prosinec
Vladimír: 16. leden, 20. duben, 20. červen
Vladimíra: 23. září
Vladislav: 27. červen, 22. říjen
Vladivoj: 7. duben
Vladovil: 2. květen
Vlaslav: 17. říjen
Vlasta: 23. prosinec
Vlastibor: 5. leden
Vlastimil: 23. říjen, 28. srpen
Vlastimila: 3. leden
Vlkomír: 17. červen
Vojmír: 25. říjen
Vojslav: 2. říjen
Vojslava: 22. listopad
Vojtěch: 23. duben
Volimír: 25. březen
Volimíra: 12. únor
Vratislav: 5. říjen, 22. únor, 5. listopad
Vratislava: 23. leden, 5. červenec
Všemil: 25. leden
Všeslav: 10. leden
Vševlad: 12. září
Vševolod: 6. listopad
Výšemír: 11. červen
Vyšemíra: 13. prosinec
Vyšeslav: 22. duben
Vyšeslava: 12. listopad
Wiecoslaw: 15. říjen
Wislaw: 24. září
Zbihněv: 25. květen
Zbislav: 24. březen
Zbislava: 21. únor
Zdeněk: 7. listopad
Zdislav: 29. leden, 11. září
Zeměmysl: 3. duben
Zeměslav: 28. únor
Ziemowidz: 1. listopad
Zlata: 19. srpen
Zlatomír: 18. říjen
Zoroslava: 19. červenec
Zvonimír: 11. říjen
Želimír: 21. květen
Želislav: 22. červenec, 21. duben
Žiroslav: 23. březen
Žitomír: 20. únor
Žitoslav: 26. říjen

Převzato: http://kalendar.beda.cz/slovanska-jmena-ve-starem-kalendari