neděle 15. června 2025

Slované: Vzestup, sláva a zánik

 


Rodné Duchovno - Spoločnosť pre pôvodné prírodné vyznanie

Žiarislav se zřejmě rozhodl dělat kroky k registraci Rodného duchovna na Slovensku.

🌲Rodné Duchovno - Spoločnosť pre pôvodné prírodné vyznanie.
🪴 🌊 🌬️ 🔥
RODNÉ DUCHOVNO: 
čím sa vyznačuje?

1. Vnímame a ctíme životnú silu (živu), ktorou je príroda presiaknutá

2. Sme v kruhu s inými bytosťami Všehomíra (sveta), môžeme ich podľa vlastného cítenia vnímať ako vtelené (rastliny, živočichov...), ale i ako bytosti nevtelené (divy, posvätne sily, božstvá)

3. Ctíme si posvätné živly - zem, vodu, vzduch, oheň, snažíme sa ich chrániť a nezneužívať.

4. Ctíme si duchovno predkov i duchov predkov už od dôb, keď nebolo utláčané násilnou zvôľou

5. Naše duchovno je slobodné, budeme ho udržovať a rozvíjať. Berieme si svoju duchovnú slobodu a nesmieme sa jej vzdať !

Každý, kto sa v základných črtách a podľa vlastného cítenia, hoc aj by ich v duchu upresňoval v súlade s vlastným vedomím a cítením, hoc by ich aj vysvetľoval vlastnými slovami v súlade so svojou duchovnou slobodou, môže sa považovať za človeka rodného duchovna.

Poslúži to na ochranu naších záujmov i v prospech celej spoločnosti i krajiny, ak sa ku svojmu duchovnu v sčítaní ľudu prihlásime. 
               Žiarislav 1.3.2011
................…..
📰 Článok: 
Čo je to Rodné duchovno?
  Áno v tomto sčítaní (v roku 2021) sa mnohí hlásime k pôvodnej duchovnej kultúre v širšom zmysle. Patrí k tomu kolobeh výročných sviatkov (Zimný Slnovrat, Hromnice, Svätenie jari, Turíce, Letný Slnovrat, Dožinky, Dušičky...) i udalosti v živote človeka (posvätenie novorodeniatka, prijímanie mena, postrižiny, sobáš, odprevadenie duše...), očistené, liečivé a posilňujúce obrady, chvály prijímania darov a živlov, súčasťou prírodného duchovna je aj prírodné liečiteľstvo, ľudové, užité vedomectvo, tance i duševeda... A teda nie je v to v cirkevnom zmysle ,,náboženstvo", je to duchovná kultúra a teda duchovno, ktoré je súčasťou kultúry národnej.

Naši predkovia uctievali svätosti, ktorých mená bežne nevyslovujeme a nosíme ich v srdci. Nebolo to jednoduché v dejinách a priestore, a tak je to i dnes, je to na každého osobnej voľbe, vedomí a cítení. I keď každý má inú dušu, ducha, cítenie a vedomie, i tak sme všetci vedmo, v spoločnom kruhu.

Avšak toto vedomé hlásenie sa k vlastnej duchovnej kultúre, ktorá bola po vyše tisícročie zakazovaná, alebo vytesňovaná, by nemalo byť podmienkou zlepšenie pomerov v slovenskej krajine, či iných porovnateľných krajinách Európy. I keď to teraz vyzerá tak, že bez nášho úsilia sa to k lepšiemu nepohne. Predsa slobodné jestvovanie národných kultúr v širšom zmysle, teda aj s prvkami pôvodného duchovna, ktoré pretrvali a mnohé sa ďalej rozvíjajú, by nemalo byť podmienené nejakou cirkevnou registráciou, ktorá aj tak je v Slovenskej republike, v tejto veci celkom vzdialenej našej podstate, v podstate znemožnená.

O vedomom prístupe niektorých európskych národov k vlastnej duchovnej kultúre, vrátane predkresťanských, či súbežných pôvodných prejavov, sa môžeme presvedčiť na príklade pobaltských, či severoeurópskych národov, ktoré majú viaceré pôvodné sviatky uznané ako štátne sviatky, alebo ako pamätné dni. V školách majú výučbu o duchovnách, a nie jedného invázneho náboženstva, ako je tomu nanešťastie u nás. A v rámci tejto výučby sa učia aj o svojom pôvodnom duchovne. A nemajú také právne obmedzenia, ktoré sú v rozpore so slobodou vyznania, akou je napr. na Slovensku tzv. ,,Vatikánska zmluva".

Súčasťou pôvodného duchovna je odpradávna i sloboda vyznania. My, pôvodný duchovný kruh, (Rodný kruh ako spoločnosť, ale aj ako zjednocujúce a aj iným spoločnostiam slúžiace vzdelávacie hnutie), máme vo svojej obradovosti uchovávané už od dôb slovanských občín voľby, ktoré poznáme v obradosloví na Slovensku dobnes... krátené

Je tu taká možnosť - že po tom, ako nám siahali na dušu a slobodu po vyše tisíc rokov, po tom, ako nám siahajú na naše duše a práva dnes, máme možnosť prihlásiť sa k našej pôvodnej - prírodnej, a teda k rodnej ceste. K nášmu prirodzenému vyznaniu, ktoré by sme - každý podľa svojej duše a slobodne - mohli označiť ako RODNÉ DUCHOVNO.

Chvála za dary, ktoré k nám prichádzajú.
                    Žiarislav 2021

https://www.facebook.com/share/p/1EGbG5atTX/

pondělí 9. června 2025

Kněz vyzval obyvatele Kostromy, aby při vzpomínce na mrtvé neupadli do pohanství

Kněz vyzval obyvatele Kostromy, aby při vzpomínce na mrtvé neupadli do pohanství



Dnes se mnoho obyvatel Kostromy vydalo na hřbitovy, aby si připomněli své zesnulé předky na Radonce, devátý den po Velikonocích. To je podle předsedy vzdělávacího výboru Ruské pravoslavné církve, arcikněze Maxima Kozlova, dobrá a správná věc.

Ale na druhou stranu, jak poznamenal arcikněz, mnoho Rusů (včetně obyvatel Kostromy) nadále dodržuje v podstatě pohanskou tradici (stejně jako návštěvu hřbitova o Velikonocích) - nechávat jídlo na hrobech a pohřebiště polévat alkoholickými nápoji. Mnoho lidí se domnívá, že tímto způsobem sytí duše svých předků - což je z pohledu církve absurdní. Duše mrtvých, které jsou v nebi (nebo v pekle – to je zasloužené), nepotřebují pozemskou potravu.

Kromě toho je pohanský, ve skutečnosti zvyk "krmení předků" plný docela pozemských problémů - koneckonců, jídlo ponechané na hrobech přitahuje zvířata, která mohou pohřby znesvětit.

Kněz proto doporučuje obyvatelům Kostromy, kteří se po návštěvě hrobů svých předků neobejdou bez pamětního stolu, aby na hřbitově nic nezanechávali. Zároveň není na škodu připomenout si zesnulé malým jídlem – hlavní je na zesnulého vzpomenout laskavým slovem a nabídnout modlitbu za klid jeho duše.


zdroj: Kněz vyzval obyvatele Kostromy, aby při vzpomínce na mrtvé neupadli do pohanství - MK Kostroma

Światowid ze Zbrucze - Nejzáhadnější slovanský artefakt.

Nejzáhadnější slovanský artefakt. Existuje důkaz o jeho pravosti

    Mluvíme o neobvyklém památníku s více než 2,5 metry, známém také jako Światowid. Jeho čtyři stěny jsou zdobeny vyobrazeními božstev. Socha byla objevena v řece Zbruch v roce 1848, na tehdejší rakousko-ruské hranici, a nyní na Ukrajině.

    "Na obou stranách Zbruchu byly neustále ostražité vojenské hlídky. A právě dva takoví strážci ve službě na zalesněném rakouském (tj. pravém) břehu, poblíž osady Husiatyń, spatřili v proudu řeky něco znepokojivého. Nad vlnami Zbrucze se vznášela skákající hlava utopence v klobouku! Jeden ze strážných bez rozmýšlení skočil do řeky, v tomto místě docela hluboko, jen aby zjistil, že lidská tvář viditelná ze břehu patří čtyřhlavé soše..." – popisuje Jakub Kuza ve své knize "Geniálně imaginární? Poklady, padělky, mystifikace".

    Autor uvádí, že existuje i jiná verze objevení pomníku – mělo se jednat o pastýře. Socha si nakonec našla cestu k Mieczysławu Potockému, který žil nedaleko. Ten v postavě rozpoznal slovanského boha z 10. století a nazval ho Światowid. "Tváří v tvář jeho plánům umístit na obnažený val památku na pohanskou minulost, měli zbožní rolníci prohlásit: Pokud dosadíte Turka, roztříštíme ho na kusy" – cituje Kuza příběh.

    Cesta artefaktu do Krakova

    V roce 1850 hledala Krakovská vědecká společnost "národní suvenýry a památníky" pro plánované muzeum starožitností. Informace o objevu 2,5 metru vysoké, pečlivě zdobené sochy muzejníky uchvátila. Chtěli to!

    Idol ze Zbrucz focený v Krakově v roce 2013
    Idol ze Zbrucze focený v Krakově v roce 2013 /Fot. Silar/CC BY-SA 3.0/Wikimedia Commons

    "Sám Światowid dorazil do města 12. května a způsobil skutečnou senzaci. Při pohledu na pomalu se pohybující vůz se slovanskou modlou někteří obyvatelé pro jistotu zapálili svíčky v oknech, oddaní se rozloučili, aby se ochránili před "antikristem" (tím spíše, že přivítání v Krakově bylo doprovázeno prudkou, nikoli náhodnou bouří) a ještě jiní spojovali datum příjezdu suvenýru z národních dějin v období Velikonoc s oznámením o vzkříšení svobodného a nezávislého Polska" – píše autor knihy "Brilantní imaginární?".

    Již téměř 170 let je historie tohoto idolu neoddělitelně spjata s Krakovem, který je proslulý četnými muzei. V současné době je v místním Archeologickém muzeu.

    Perla v muzejní sbírce

    Światowid je považován za jednu z nejvýznamnějších památek vystavených v hlavním městě Malopolska. Díky své jedinečnosti je velmi zajímavá pro badatele v pohanských dějinách Slovanů z celé Evropy. Vzbuzuje také fascinaci rodnovců, tj. stoupenců slovanské víry z doby před příchodem křesťanství.

    "Na výstavě se vyskytly případy obětování jídla nebo klanění, ale většina místních stoupenců novopohanských hnutí používá kopii sochy umístěné v roce 1968 na úpatí Wawelu ke kultovním účelům," vzpomíná kurátorka Archeologického muzea v Krakově Anna Tyniec, kterou cituje Kuzyho kniha.

    Nový výzkum a konečný důkaz autenticity?

    Dodnes se ve vědecké komunitě diskutuje o tom, zda artefakt skutečně zobrazuje slovanského boha nebo bohy. Nebo je snad skutečně starý, ale není příbuzný se Slovany? Bylo zdůrazněno, že vznikla pod vlivem severské, turecké, avarské, pečenské, chazarské, maďarské, keltské a dácké kultury. Jiní řekli přímo: byl to padělek z devatenáctého století.

    Velké naděje spojené s rozluštěním některých záhad sochy byly spojeny s výzkumným projektem realizovaným v roce 2022 v Archeologickém muzeu v Krakově s názvem "Patina staletí – konzervace sochy Światowida ze Zbrucze". Během procesu byla učiněna zajímavá pozorování pigmentů, kterými byla památka pokryta. Tato památka byla před několika desítkami let pokryta nátěrem. Konzervátoři ji odstranili. Díky tomu byly archeologům a pracovníkům muzea ukázány zajímavé detaily.

    "Můžeme s jistotou říci, že Światowid byl několikrát zasažen těžkým a ostrým nástrojem zezadu, do klobouku, a spadl na zem, což dokládá další záhyb na jeho pokrývce hlavy. A to už zapadá do středověkých pramenů, které hovoří o svrhávání středověkých soch," uvádí Anna Tyniec ve své knize Kuzy. Všimly si i obrysů dosud neviděných malých obrazů – sluneční motiv a medvídě (?) ušlapané koněm, které pravděpodobně zosobňuje nějaké božstvo.

    Nebo neznámé informace potvrzují, že Światowid jím skutečně je a že byl uctíván v devátém století? "Téměř sto sedmdesát pět let nebyl nikdo schopen přesvědčivě dokázat falešnost pohanského obrazu. Pro mě je to jeden z nejsilnějších argumentů pro jeho autenticitu. Takové hoaxy se hroutí mnohem rychleji, zvláště při tak obrovském vědeckém zájmu," uzavírá Jakub Kuza.

    Tento text vychází z kapitoly z knihy Jakuba Kuzy "Geniálně vymyšlený? Poklady, padělky, mystifikace", kterou vydalo nakladatelství Znak.

    Geniálně vymyšlené?

    opis:  Światowid ze Zbrucze – důkaz pravosti slovanské sochy z doby před staletími | National Geographic